Šíma Josef, 1891-1971, český malíř a ilustrátor; od 1921 žil v Paříži. Člen Devětsilu a Umělecké besedy. Tvořil pod vlivem civilismu a poetismu, podstatnou část díla představují imaginativní krajiny (Šedá krajina s červeným tělem) a ohlasy mýtů (Ikarův pád).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Šíma Josef, Krajina s torzem, 1931, 145 x 97 cm (Praha, soukromá sbírka).
Na plátně jsou ve významově sugestivních vztazích soustředěny konstantní
Šímovy motivy – symboly: ženské torzo, putující antropomorfní zeleň, v horní polovině pak v trojúhelníkovém mraku plující architektura – reziduum šímovské ikonografie 20. let.

Šíma Josef (* 19.3. 1891 Jaroměř, + 24. 7. 1971 Paříž) - český malíř, ilustrátor a překladatel
Po krátkém studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole (1910) přešel na Akademii výtvarných umění do ateliérů Vlaho Bukovace a Jana Preislera (1911-14). Roku 1914 narukoval, po válce studoval na technice v Brně stavební inženýrství; tam se také stal asistentem. Roku 1921 se trvale usadil v Paříži. Šíma byl členem Děvětsilu, roku 1928 spoluzakládal pařížskou skupinu Vysoká hra (Grand Jeu).
Jeho první poválečné práce ovlivnil sociální civilismus, ale v silně poetické podobě. Již záhy po odjezdu do Francie začal výtvarně experimentovat, vždy však s výraznou senzibilitou, která se také odráží v jeho malbách pařížských ulic a francouzské krajiny z let 1922-24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem 1925 se pokoušel o geometrickou abstrakci, která však nevyhovovala jeho senzuálnímu projevu; jeho imaginativnímu projevu (Evropa, 1927) se stal bližší program tzv. Vysoké hry, stojící v těsné blízkosti k surrealismu (Bouře, 1928).
Šímovy malby mají ve 30. letech výrazný filosofický tón, objevují se v nich náměty, upomínající na přírodní pratvary (vejce, krystal atp.), z této doby pocházejí také významné portréty (Podobizna O. N.). V letech 1935-39 se Šíma inspiroval antickými náměty, mytologií. Většinou tragický podtext, objevující se v obrazech, je předznamenáním vývoje v Německu a světové války (Pád Ikarův; Návrat Theseův, 1933; Zoufalství Orfeovo; Lidé Deukalionovi).
Po dlouhém válečném odmlčení byl v 50. letech Šíma zaujat především světlem; poslední desetiletí pak lze charakterizovat jako syntézu dosavadních námětů a motivů tvorby v imaginativních vizích (Šedá krajina s červeným tělem, 1967).
Významná byla rovněž umělcova ilustrační tvorba, v níž se soustředil hlavně na poezii (Louis Delluc, Lidé z baru, 1925; J. Durych, Panenky, 1927). Provedl rovněž několik scénických návrhů, v 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.
Šíma, v poúnorovém Československu dlouho odmítaný a zamlčovaný, se řadí vedle Toyen a J. Štýrského k nejvýznamnějším moderním malířům přinejmenším evropského významu.

Použitá literatura:
Milan Churaň a kol.: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri Praha, 1994

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 19. dubna 1943 německé jednotky zahájily rozsáhlý útok na varšavské ghetto, čímž začala jeho konečná likvidace

Virtuální galerie Léger Fernand: Střechy Paříže, 1912, olej na plátně, 92 x 65 cm, Biot Musée Fernand Léger

Architektura Románský sloh - Roubený kostel v Urnesu v Norsku

Slavné a významné dny v historii 21. prosinec 2012 - Den údajného konce světa

Historie olympiád Tokio 1964

Slavné okamžiky v dějinách sportu Box, 1975 - Thrilla In Manila