Finiová Leonor (1908-1996)
Po učednických létech v Terstu se tato jihoamerická umělkyně usadila v Miláně, kde ji ovlivnil Carlo Carra a Arturo Tosi, ale absorbovala i podněty z díla Ingresova, Davidova a Courbetova. Od 1933 žila v Paříži, kde se přiklonila k surrealismu. Finiová ve svém malířství spojila přísně objektivní věcnost s ireálnou, vizionářskou tematikou a nevšedním erotismem: např. Sfinx Amalburga, 1942 (Řím, sbírka hraběnky Solari), Stryges Amaouri, 1948 (Turín, Galleria il Fauno), a Bezpodmínečná láska, 1958 (Turín, sbírka M. Tazzoli).
Použitá literatura:
Slovník světového malířství, Odeon a Artia, Praha, 1991
Finiová Leonor: Strážkyně pramenů, 1967, 92 x 73 cm (Milán, soukromá sbírka).
"V posledních důsledcích jsou mé obrazy, jako všechno umění, nevysvětlitelné,
nedefinovatelné, záhadné jako kočky…" – prohlásila tato italská představitelka fantastického realismu
v roce 1976 v interviewu s G. W. Weberem.
Fantastický realismus, označení pro různé estetizující modifikace surrealismu v Německu a Rakousku po roce 1945, viz. např. Škola Maca Zimmermanna, Paula Wunderlicha, Petra Ackermanna a dalších, vycházející z pařížského a belgického surrealismu a evropského manýrismu 16. století. Pro tzv. Vídeňskou školu fantastického realismu (Rudolf Hausner, Ernst Fuchs, Erich Brauer, Wolfgang Hutter, vesměs žáci malíře-básníka Alberta Parise Gütersloha), má velký význam i tradice Jugendstilu (secese).
Použitá literatura:
Slovník světového malířství, Odeon a Artia, Praha, 1991
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|