Schiele Egon, 1890-1918, rakouský malíř; expresionista. Autor krajin, erotických aktů, portrétů a kompozic s personifikací smrti (Smrt a dívka).
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Schiele Egon: Autoportrét, akt, 1910, 110 x 35, 5 cm.
V Autoportrétu Schiele zobrazil svou zranitelnost, zároveň však oslňuje i dojímá.
Je to jen kost a kůže, nedokončená postava. Své tělo oděl do bílé svatozáře, která jako by zdůrazňovala, že se cítí podivně uvězněný. Prozatím je to nešťastný mladík – motivem jeho úzkosti je možná přehnaný růst jeho pohlavního ochlupení. Možná je malířův pohled příliš individualistický, ale naléhavě vyjadřuje obavy a pochybnosti mnoha mladých lidí.
Expresionismus, avantgardní umělecký směr, konstituující se v německé jazykové oblasti kolem 1910 jako reakce na naturalismus a impresionismus. Odmítal umění věrně zobrazující skutečnost nebo ji prostředkující senzualisticky pomocí dojmů; chápal je především jako přímý, až drásavě naléhavý výraz citových reakcí tvůrce na vlastní prožitek skutečnosti, k jejíž podstatě je schopen pronikat intuicí. Výraz chápaný jako tlumočení prožitků jedince v jejich dynamice a bez ohledu na existující umělecké a společenské konvence se stal základní estetickou kategorií, jež také určila charakteristické znaky expresionismu: exaltovanost, eruptivnost, tendenci k ironii, grotesce, hyperbole, fragmentárnosti. Ve výtvarném umění stupňuje výraz až k deformaci. Stylizuje tvary, volí jednoduché prostředky, nelomené barvy, protiklady světla stínů, hledá novou zákonitost výstavby díla. Za otce expresionismu pokládán E. Munch. Tendence expresionismu se uplatnily ve francouzském fauvismu, vlivným hnutím byl hlavně v Německu (skupiny Die Brücke, Der Blaue Reiter).
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|