Masaccio (Tomasso di Giovanni di Simone Guidi, 1401-1428) je revolučním zakladatelem renesančního malířství. Jako jediný z italských malířů pochopil Giottúv odkaz a předal ho všem svým následovníkům.
Masaccio zústává věčně mladý, neboť zemřel v sedmadvaceti letech; přesto je jeho umění pozoruhodně zralé. Jeho jméno je přezdívka, jež znamená cosi jako nemotora.
I jeho umění je nemotorné - je to však nemotornost génia: monumentální, silná a přesvědčivá, věrná humanismu a prostorové hloubce Giottova díla.

Použitá literatura:
Beckettová, W.; Wrightová, P.: Toulky světem malířství, Fortuna Print Praha, 2002

Masaccio: Vyhnání Adama a Evy z ráje, kolem 1427, 205 x 90 cm.
Tak jako byl Giotto ovlivněn sochami bratří Pisanů, ovlivnili Masaccia jejich florentští
následníci - sochaři Donatello (Donato di Niccolo, 1386-1466) a Lorenzo Ghiberti (1378-1455).
Celkový vliv sochařství na raně renesanční malířství a tím i na rozvoj západní tradice v malířství nelze docenit. Trojrozměrné vnímání formy, architektonické chápání prostoru i perspektivy
odvodil Masaccio do značné míry z technických i vědeckých objevů,
o něž se zasloužili Donatello, Ghiberti a florentský architekt Brunelleschi (Filippo di Ser Brunelleschi, 1377-1446). Renesanční malířství vychází ze sochařského realismu,
jenž později - na vrcholu renesance - podstatně ovlivnil i epickou
monumentalitu Michelangelova díla.
Zatímco Giotto převedl do obrazové podoby Pisanovy dřevořezby,
Masaccio se inspiroval rozevlátými sochami a reliéfy od Donatella a do svých obrazů
promítl sochařský přístup: maloval přesvědčivě vytvarované předměty či postavy perspektivně zakotvené v daném prostoru, Navíc využíval i toho, jak sochaři chápou účinky světla
dopadajícího na předměty a pronikajícího prostorem; překonal dokonce ohromující
Giottův skok směrem k novému chápání světa a jeho uchopení pomocí malby.
Od této chvíle mizí ona roztomilá hra, která - byť u Giotta či Duccia v menší
míře - charakterizuje vybroušené gotické umění. Masaccio bere svět, v němž žije,
velice vážně. Na jeho Vyhnání Adama a Evy z ráje ve florentské kapli Brancacci naříkají
oba s neskrývanou hrůzou, oslepeni žalem. Nevnímají nic než to, že přišli o své štěstí.

Renesance (francouzsky renaissance, it. rinascimento), obnovení, obrození, nový rozkvět. Epocha evropského kulturního a duchovního rozvoje (14. a 16. století) souběžného s náboženskou reformací a navazujícího na antiku, zejména platónské dědictví. Zdůrazňuje světský charakter, racionalismus, individualismus, panteistické tendence a humanismus. Typickými prvky renesančního uměleckého projevu byly harmonie, vyváženost a úsilí o všestrannou dokonalost. Studium antiky v malířství a sochařství bylo doplněno zesíleným zájmem o realitu (anatomie, perspektivní konstrukce, reálná příroda, městský a intimní interiér). Nauka o proporcích dospěla k souboru zákonů ovládajících umělecké dílo. Z Itálie (Leonardo da Vinci, Tizian, Rafael, Michelangelo), kde se renesance před polovinou 16. století obrátila v manýrismus, se rozšířila dále do Evropy – do Německa (A. Dürer, L. Cranach) a Nizozemí (J. van Eyck, R. van der Weyden).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 3. prosince 1967 provedl jihoafrický chirurg Christiaan Barnard v Kapském Městě první úspěšnou transplantaci lidského srdce

Virtuální galerie El Greco: Kristus v domě Šimonově, kolem 1608

Architektura Romantická architektura - Zámek Konopiště

Slavné a významné dny v historii 22. červen 1941 - Den, kdy Hitler napadl Sovětský svaz

Historie olympiád Paříž 1900

Slavné okamžiky v dějinách sportu Atletika, 1908 - Srdceryvný maraton