24. leden 1965

24. ledna 1965 zemřel britský politik sir Winston Churchill.

Churchill, sir Winston Leonard Spencer, 1874-1965, britský konzervativní politik a státník. 1896-1902 účastník britských koloniálních válek. Od 1906 ve vysokých státních funkcích. Odpůrce politiky appeasementu, kritik mnichovské konference. 1940-45 a 1951-55 ministerský předseda; jeden z vůdců protihitlerovské koalice a účastník konferencí Velké trojky. 1945-51 vůdce parlamentní opozice. Kritizoval expanzionistickou politiku SSSR po 2. světové válce; je mu připisováno autorství termínu studená válka. Nobelova cena za literaturu (1953).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Sir Winston Churchill.

Ministerský předseda Velké Británie, skutečná osobnost světových politických dějin. Ve svém dětském věku na civilních školách příliš neprospíval, dal tedy přednost vojenské kariéře. Působil dokonce na Kubě coby válečný dopisovatel listu Daily Graphic. Počátek jeho politické kariéry se datuje do roku 1900, kdy byl zvolen do dolní parlamentní komory za konzervativce. Úspěšná období se střídala s neúspěšnými, ale Churchill se nikdy nevzdal. Dokonce přestoupil k liberálům, aby se po několika letech vrátil ke konzervativcům. Svou nejslavnější a nejdůležitější roli sehrál v období druhé světové války, kdy patřil ve funkci britského premiéra k nejdůležitějším "vůdcům svobodného světa".

Měl rád whisky, doutníky a ve svých projevech si mnohdy nebral servítky.
Po dokončení svého stěžejního šestisvazkového historického díla Druhá světová válka mu byla roku 1953 udělena Nobelova cena za literaturu "za jeho mistrovství v historickém a biografickém líčení i za jiskřivé umění řečnické, s nímž vystupoval jako obránce vznešených lidských hodnot" (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Zdroj:
Internet

Sir Winston Churchill byl milovníkem doutníků.

Ministerský předseda Winston Churchill v období 2. světové války
Winston Spencer Churchill byl voják, novinář a politik. Během třicátých let sice usedl do několika ministerských křesel, ale byl posléze odsunut kvůli svému odmítavému postoji k politice appeasementu na vedlejší kolej britské politiky. K moci se vrátil jako ministerský předseda v roce 1940, v okamžiku, kdy Němci stáli blízko naprostému vítězství. Churchillovi se podařilo změnit postoj celého britského národa k válce tím, že odmítal přistupovat na jakékoli známky poraženectví. Neochvějně, leč netrpělivě, jako ministerský předseda nabádal svoje vojenské velitele k ofenzivním akcím. Churchillovi se podařilo vybudovat koalici spojenců, ale jako nejdůležitější pro přežití Británie se ukázala silná podpora ze strany Spojených států amerických.
Série vrcholných konferencí umožnila Churchillovi a ostatním vůdcům spojeneckých zemí stanovit základní strategii pro vedení války. Navzdory svému antikomunistickému přesvědčení se Churchillovi podařilo vybudovat funkční spojenectví se Sovětským Svazem, i když naprosto správně anticipoval to, že poválečná Evropa bude rozdělena mezi dva mocenské bloky.
V oblasti domácí politiky se mu podařilo po dobu trvání válečné koaliční vlády zabezpečit podporu a spolupráci i ze strany Dolní sněmovny britského parlamentu. Churchillovo mistrovské využívání propagandy, jeho výstřednost a omračující řečnické umění dokázaly zelektrizovat celý britský národ a zajistily mu podporu po celou dobu trvání války.
Navzdory svojí popularitě jako válečného vůdce prohrál Churchill volby v roce 1945, protože mnozí cítili, že pro změny, jež se musí odehrát v poválečné Británii, bude lepší nový ministerský předseda. Nicméně i přesto zůstává Churchill jednou z nejdůležitějších politických osobností dvacátého století.

Text převzat z:
Shaw, A.: Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko ve spolupráci s nakladatelstvím Columbus, Praha 2004

Winston Churchill prochází ruinami katedrály v Coventry (1941).

Winston Churchill na konferenci v kanadském Quebecku,
kde byl schválen britský plán na invazi přes kanál La Mance v polovině roku 1944.

"Velká trojka" – Stalin, Roosevelt a Churchill. Jaltská konference – únor 1945.

Churchillova socha v Londýně.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák