13. březen 1741
13. března 1741 se narodil český a uherský král, císař Svaté říše římské Josef II.
Josef II. z habsbursko-lotrinské dynastie, 1741-1790, od 1780 český a uherský král, od 1765 císař Svaté říše římské a spoluvládce matky; syn Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského, bratr Leopolda II. Nadšený stoupenec osvícenství, autor mnoha reforem; některé byly natolik radikální, že je společnost nepřijala.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Císař Josef II.
Císař Josef II.
Císař Josef II. se narodil roku 1741 jako nejstarší syn Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Mladý arcivévoda Josef byl vychován v osvíceného a sebevědomého pragmatika, který neměl příliš smysl pro umění a vědy, neboť neměly - podle jeho mínění - okamžité praktické uplatnění. Z přísné výchovy v mládí si odnesl přesvědčení, že se jako budoucí vladař musí starat především o blaho státu a lidu. V roce 1764 se stal římsko-německým králem a o rok později, po otcově smrti, i císařem - spoluvládcem matky. S matkou vedl tvrdé spory o charakter a tempo reforem. Její reformy považoval za pomalé a polovičaté. Proto se raději nezdržoval ve Vídni a často cestoval, aby poznal cizí kraje a život prostého lidu. V roce 1769 při inspekční cestě po Moravě dokonce pomáhal zorat pole Ondřeje a Barbory Trnkových ve Slavíkovicích na pozořickém panství u Brna, což žádný jiný císař předtím ani potom neučinil. Navštívil ve Francii svoji sestru Marii Antonii, která byla francouzskou královnou. Osobně se setkal s jejím manželem Ludvíkem XVI., kterého považoval za nerozhodného a málo schopného krále, seznámil se rovněž s pruským králem Fridrichem II., jehož velmi obdivoval, i s carevnou Kateřinou II., s níž hodlal dobýt na Turecku další území.
Když se stal po matčině smrti v říjnu 1780 samovládcem v habsburské monarchii, okamžitě začal s neúprosnou věcností a vojáckou přímočarostí i hrubou logikou absolutního vládce uvádět do života smělé reformy a osvícené vladařské ideály. Zjednodušoval veškeré články správního a vládního systému, jež se pokusil přenést do všech provincií obrovské říše. Uváděl do stavovsky rozvrstvené společnosti rovnost občanů před soudem, což se neobešlo bez dalšího omezování vrchnostenského soudnictví. Ještě důsledněji než matka odděloval od soudnictví politickou správu a současně tvořil moderní sociální a policejní stát. Mnohé ze svých reforem musel ke konci života odvolat, mnohé likvidovat, aby uklidnil především stavy a katolické duchovenstvo v jednotlivých provinciích říše. V únoru 1790 zemřel na tuberkulózu, když ještě předtím zahájil po boku ruské carevny poslední válku proti Turecku. Umíral v době, kdy ve Francii vypukla revoluce, která svrhla nejen bourbonskou dynastii, ale také rakouské panství v Jižním Nizozemí. Největší prospěch přinesly Josefovy reformy majetnějšímu vesnickému obyvatelstvu v českých zemích. Lid si velmi rychle osvojoval ty reformy, které mu přinášely ulehčení a prospěch, a naopak nepřijal ty, které považoval za necitlivé rušení starých zvyklostí (například zrušení církevních svátků a procesí či pohřbíváni ve lněných pytlích místo v drahých dřevěných rakvích).
Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 3, Novověk, SPN Praha, 2005
Císař Josef II. vyorává brázdu na pozořickém panství ve Slavíkovicích u Brna.
Josef II. cestoval často na zapřenou jako "hrabě Falkenštejn",
aby poznal skutečné poměry v říši.
Zejména venkov si od něj sliboval "zlatý patent", tedy zrušení roboty.
Rušení klášterů znamenalo často i zničení mnoha památek.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|