Hlavní strana
Vstupte!


Vstupte!

Dominik Hašek
fandí tomuto webu
Vstupte!


Vstupte!
Školní výukový dokument
o koncentračním táboře
Auschwitz-Birkenau
a o holocaustu

Vstupte!
Vzdělávací portál
pro učitele, studenty a žáky


Vstupte!
Otevíráme podstatné

Minutae Carolinae
Minutae Carolinae
Český rozhlas
Projekt: Minutové hry

Muzeum kol Boskovštejn

Muzeum kol
Boskovštejn




e-mail:
mar.simonak@gmail.com


Vstupte!
70. výročí konce
2. světové války

Vstupte!

2. světová válka

Vstupte!
Bitva o Rozhlas

Vstupte!

Speciální web k 70. výročí osvobození Ostravy

Vstupte!
100. výročí vypuknutí
1. světové války

Vstupte!
Před 100 lety
Život za 1. světové


Vstupte!
Válka, která změnila svět
1914 - 1918

Vstupte!
První republika
- dobový tisk

Historický kalendář

25. březen 1420

25. března 1420 proběhla bitva u Sudoměře. V této bitvě porazil vojevůdce Jan Žižka z Trocnova vojsko katolických pánů.

Žižka Jan, po 1370-1424, český husitský válečník, původně příslušník nižší šlechty. Od počátku husitské revoluce 1419 čelná osobnost, 1419 v Praze, 1419-20 v Plzni, 1420 až 1422 táborský hejtman, od 1423 vůdce východočeského (po jeho smrti sirotčího) svazu. Tvůrce husitské vojenské taktiky, založené na využití vozové hradby; jednooký (od června 1421 zřejmě slepý), leč nepřemožený vojevůdce. Nejslavnější bitvy: 1420 Sudoměř a Vítkov, 1423 Hořice a Strauchův dvůr, 1424 Malešov. Zemřel při obléhání Přibyslavi.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Pomník Jana Žižky na bojišti u Sudoměře a pečeť táborské obce

Pomník Jana Žižky na bojišti u Sudoměře a pečeť táborské obce.

Bitva u Sudoměře
Bylo jich prý na čtyři stovky. Včetně žen a dětí. Po bahnitých cestách je provázelo dvanáct vozů. Aby se vyhnuli boji, obloukem obcházeli katolické hrady, v uctivé vzdálenosti míjeli větší města. Avšak Bohuslav ze Švamberka, poražený protivník Žižkův od Nekměře, toužil po odvetě. Pověsil se husitskému houfu na paty. Když chatrně vyzbrojený voj husitů prošel Sudoměří, hlásili průzkumníci Břeňkovi a Žižkovi akutní nebezpečí přepadu. Bylo 25. března 1420...
K bitvě u Sudoměře, k první legendární řeži husitské epochy, došlo před soumrakem a za padající mlhy na úzké šíji mezi dvěma jihočeskými rybníky Markovcem a Škaredým. Prameny nesdělují, kdo měl hlavní zásluhu na vítězství hrstky husitů nad dvěma tisíci obrněných královských bojovníků. Vůdcem výpravy nebyl Žižka, nýbrž Břeněk Švihovský z Riesenburka. Představa, že ve chvíli ohrožení převzal vrchní velení jeho přítel Jan, muž s tolika bojovými zkušenostmi, je jen spekulací historiků, i když snad oprávněnou. Leccos totiž nasvědčuje tomu, že operaci vskutku vedla ruka vojenského génia. Přijměme proto domněnku o Žižkovi jako strůjci vítězství a sledujme blíže jeho počínání...
Boj přijala hrstka mužů s rodinami, vlastně polovojenská výprava, proti níž zaútočilo regulérní vojsko čtyřnásobně a možná pětinásobně početnější. Poměr sil začal být méně nevýhodný už před začátkem bitvy díky mistrovské volbě místa střetnutí. Typický, a to i pro většinu příštích husitských zápasů, byl uplatněný způsob boje: proti přesile Žižka pokud možno neútočil, zárodky vítězství vznikaly v první fázi - úspěšnou obranou.
U Sudoměře se Žižka nepřátelům postavil mezi dvěma rybníky. Jeden z nich byl sice vypuštěný, ale jarním táním bahnité dno Škaredého rozměklo, takže před útokem těžké jízdy nechránilo o nic hůř než voda v sousedním Markovci. Obranu levého i pravého boku tak Žižka přenechal přírodě. Mužstvo pak postavil na rybniční hráz. Byla dosti úzká, zezadu obklopená bažinatým terénem. Z hlediska tehdejšího vojenského myšlení si velitel dobrovolně vybral past, vždyť neměl možnost ústupu. Žižka však nemyslel na ústup, ale na vítězství. A v tom, že jednal nečekaně, proti zvyklostem; vítězství přibližoval. Zatímco protivník byl přesvědčen, že kacíři si sami hloupě chystají zkázu, Žižka o ní vůbec neuvažoval.
Na terénní šíji představil před mužstvo hráz z dvanácti vozů. Nepřítel mohl vést útok jenom čelně proti hradbě. A musel k ní dospět jakousi nálevkou - zužujícím se trojúhelníkovým prostorem vymezeným břehy rybníků. Bezprostřední boj přicházel v úvahu leda pro přední šik útočníků těsně u vozové hradby. Ostatní jezdci se mohli jen navzájem mačkat. Bylo to geniálně prosté: novátorský duch eliminoval převahu protivníka dřív, než ji druhá strana mohla uplatnit.
Co se pak odehrálo, byl už jen nutný důsledek rozdílného vztahu k problému. Vidina hladkého vítězství vehnala jednotky Bohuslava ze Švamberka, královskou hotovost z Písku a ozbrojence strakonického převora do zkázy. Simultánní útok ze dvou stran ztroskotal. Čelní nápor na hradbu vedl jen k nepředstavitelnému chaosu. Těžkooděnci nedokázali prorazit vozovou bariéru vepředu a ocitli se ve smrtonosném dešti střel z palných zbraní a kuší. A jezdci tlačící se zezadu vytvořili v "nálevce smrti" doslova zátku. Ucpali druhům cestu zpátky; pomocný útok, vedený přes rybník Škaredý, uvízl v bahně. Jezdci v brnění musili slézt z koní, čímž se zbavili hlavní výhody a proměnili se v nepohyblivé, snadno zničitelné plechové terče...
K pohromě panského vojska u Sudoměře se váže proslulá pověst o tom, že husitské ženy rozestřely po dně rybníka Škaredého šátky a roušky, do kterých se prý koně zamotali. Jak vidno, netřeba vyprávěnce věřit. Co se odehrálo, mohlo se obejít bez podobných rekvizit.
Ztráty byly tehdy na obou stranách, na straně poražených podstatně větší. O urputnosti sudoměřské bitvy svědčí, že v ní padl sám vrchní velitel husitského houfu pan Břeněk Švihovský. Hrdinou řeže se stal Jan Žižka z Trocnova, který na druhý den přivedl své druhy do Sezimova Ústí. A ihned po příchodu, možná pod vlivem Žižkovy autority, bylo sotva zrozené středisko rovnostářské pospolitosti bratří a sester přestěhováno na nové místo, obranyschopnější, strategicky výhodněji položené. 30. března 1420 husité špatně chráněné Sezimovo Ústí zapálili a za svůj nový domov si zvolili rozvaliny bývalého hradiště na blízké hoře Tábor.

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Jiří Běhounek: Toulky českou minulostí 2 /Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků (1197-1526)/, Baronet & Via Facti, 1995

Vozová hradba husitů

Ochranu pěší složce, vyzbrojené okovanými cepy, sudlicemi, řemdihy a bijáky všeho druhu, poskytovaly válečné vozy. Z nich husité sestavovali vozovou hradbu,
eliminující údery nepřátelské těžké jízdy, nebo jich využívali při přesunu vojsk.

Jan Žižka z Trocnova

Jan Žižka z Trocnova.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Hlavní strana Kontakt O autorovi Zpět! Vpřed! Znovu načíst! O stránkách! Fotogalerie YouTube

Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:


Historický kalendář
Více zde.
19. března 1944 kvůli rychlému postupu Rudé armády k Balkánu, vyslal Hitler svoje jednotky do Maďarska, aby okupovaly tuto zemi

Virtuální galerie
Více zde.
Jaeckel Willy: Les, 1923, 120 x 81 cm (Berlín, Sammlung Bröhan)

Architektura
Více zde.
Architektura 20. století – Einsteinova věž v Postupimi v Německu

Slavné a významné dny v historii
Více zde.
12. listopad 1989 - Den, kdy byla svatořečena Anežka Česká

Historie olympiád
Více zde.
Atény 2004

Slavné okamžiky v dějinách sportu
Více zde.
Lední hokej, 1980 - Zázrak na ledě


Průvodce Tour de France 2017
Vše o nejslavnějším cyklistickém závodu světa

Peklo Moravy
Cyklistický extrém
"Peklo Moravy"

Vstupte!
Pamětní deska
vojenského stíhacího pilota
Mjr. Jaroslava Nováka


Vstupte!
Témata - Český rozhlas

Vstupte!
Na návštěvě u Karla Čapka

Vstupte!
Frýdek-Místek na dobových
fotografiích a pohlednicích


Vstupte!
Mapy

Vstupte!
Zajímavé odkazy

Vstupte!