J. V. Stalin.

Zemřel sovětský vůdce Josif Stalin
Nejhrůznější období sovětské totality skončilo 5. března 1953 smrtí Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, který se do dějin zapsal pod jménem Stalin. Sovětský diktátor zemřel v důsledku mozkové mrtvice, kterou utrpěl při hádce se členy sovětského politbyra. Otázkou dodnes zůstává, proč tehdejší ministr vnitra Lavrentij Berija povolal k nemocnému Stalinovi lékaře až dva dny po této příhodě. Doktor už nemohl umírajícímu vůdci prý nijak pomoci.
Stalin se narodil v Gruzii 21. prosince 1879. Sovětskému svazu vládl železnou rukou od roku 1927. V devatenácti letech zanechal studií v pravoslavném semináři a stal se profesionálním revolucionářem, který podporoval nejprve sociální demokraty a posléze bolševiky. Do jejich čela se dostal na návrh Vladimíra Iljiče Lenina v roce 1922.
V roce 1927 Stalin postupně zlikvidoval všechny své politické protivníky a stal se neomezeným vládcem Sovětského svazu. Jeho diktátorské praktiky si podle historických pramenů vyžádaly životy nejméně 42 milionů lidí.

Zdroj:
Internet - více zde

"Leninskou cestou jdeme ke komunismu" - sovětský plakát
s Hospodářem Josifem Vissarionovičem Stalinem,
třímajícím v ruce plán přeměny Sovětského svazu.
Reprodukce z r. 1950.

Josif Stalin
Josif Stalin (1879-1953) byl vůdcem Sovětského svazu. V roce 1917 se účastnil bolševické revoluce a pak postupoval vzhůru ve funkcích v komunistické straně. Po Leninově smrti v roce 1924 se stal diktátorem a vypořádal se s politickou opozicí. Pokrok v průmyslu a zemědělství byl vykoupen ohromnými lidskými oběťmi, ale učinil ze Sovětského svazu pozoruhodnou mocnost.
Když se v třicátých letech začalo v Evropě schylovat k válce, obával se Stalin, že válka s Německem je nevyhnutelná, a podařilo se mu ji na krátkou dobu oddálit uzavřením Paktu o neútočení s Německem v roce 1939. Pak okupoval pobaltské státy, část Polska a Finska, ale vlastní přípravy na obranu před nadcházejícím německým útokem nebyly zdaleka dostatečné. Stalin sám byl Hitlerovým útokem v červnu 1941 naprosto ohromen, a Sovětský svaz nebyl daleko od kolapsu, než se Stalinovi podařilo zmobilizovat veškeré lidské a ekonomické rezervy Sovětského svazu nutné pro efektivní obranu. Jako předseda Rady lidových komisařů kontroloval veškeré civilní i vojenské záležitosti. V obou oblastech trval tvrdě na maximalizaci sovětského válečného úsilí a neustoupil ani v kritických okamžicích, když dorazili k branám Moskvy. Neváhal dokonce ke svým účelům využít ruského nacionálního sentimentu a cítění, aby pozvedl morálku obyvatelstva, když ho vyzval k "vlastenecké válce" na obranu "Matky Rusi".
Během vrcholných spojeneckých konferencí se Stalin projevil jako velmi tvrdý vyjednavač, který neustále naléhal na otevření "druhé fronty" v Evropě, jež měla ulehčit Sovětskému svazu v jeho úsilí, a na zvyšování dodávek ze strany spojenců. S pokračováním války Stalin stále častěji obcházel závěry těchto spojeneckých konferencí, protože už měl na mysli poválečné uspořádání Evropy. Spojenci pak museli s nervozitou přihlížet, jak Stalin manévruje, aby kolem Sovětského svazu vytvořil systém komunistických "nárazníkových států".

Text převzat z:
Shaw, A.: Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko ve spolupráci s nakladatelstvím Columbus, Praha 2004

Stalin s Leninem v březnu 1919.

Po válce dosáhl Stalinův kult nebývalých rozměrů
(Oslava 30 let od bolševické revoluce ve Velkém divadle v Moskvě).

Stalin a Gottwald.

Stalin v rakvi.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák