12. srpen 1928

12. srpna 1928 zemřel moravský světově uznávaný hudební skladatel Leoš Janáček.

Janáček Leoš, 1854-1928, český skladatel. Organizátor českého hudebního života v Brně. Sběratel moravských lidových písní. Po tradicionalistické první tvůrčí periodě vykrystalizoval asi 1900 jeho vysoce individuální styl. Vytvořil řadu oper (Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Příhody Lišky Bystroušky, Z mrtvého domu), orchestrálních skladeb (Taras Bulba, Symfonietta), sborů (Kantor Halfar), kantát (Glagolská mše) a komorních skladeb. Činný také teoreticky (tzv. nápěvková teorie, výzkum lidové písně) a pedagogicky (1881-1919 ředitel varhanické školy a 1919 až 1925 profesor mistrovské školy v Brně).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Hudební skladatel Leoš Janáček na dobovém portrétu.

Leoš Janáček čekal na pražskou premiéru opery Její pastorkyňa 12 let
Tvrdohlavý novátor, originální skladatel a jedna z nejoriginálnějších osobností české a světové hudební moderny, to vše byl Leoš Janáček, který nečekaně zemřel 12. srpna 1928. Jeho skladby jsou ceněny především pro svou nezvyklou melodiku, vycházející z lidové moravské hudby. Janáček také jako první použil prozaický text v libretu. Jeho dílo patří k pilířům světové moderní hudby, vytvořil devět oper, z nichž nejslavnější je Její pastorkyňa (dokončena 1903) podle dramatu Gabriely Preissové. Opera, kterou původně Národní divadlo v Praze odmítalo uvést, sklidila úspěch ve Vídni, v Německu a v roce 1924 v New Yorku. K dalším Janáčkovým operám patří Příhody lišky Bystroušky, Káťa Kabanová či Věc Makropulos. Světový ohlas mu zajistila i komorní kantáta Zápisník zmizelého či ve staroslověnštině zpívaná Glagolská mše. 
Než ale svět začal Janáčka vnímat jako jednoho z největších tvůrců 20. století, uběhlo několik desítek dlouhých let. Skladatel se zaslouženého uznání dočkal až ve svých 60. letech. Skutečný úspěch, mimo domovského Brna, zaznamenal až v roce 1916. Tehdy se Janáček dočkal premiéry opery Její pastorkyňa, kterou Národní divadlo odmítalo uvést plných 12 let. 
Za posledních deset let svého života složil několik stěžejních děl. Světlo světa spatřily další čtyři opery - Káťa Kabanová, Příhody Lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu. Dále dva smyčcové kvartety a vokální cyklus Zápisník zmizelého.
Leoš Janáček se narodil ve vesničce Hukvaldy na Lašsku 3. července 1854 do hudebně vzdělané, ale chudé rodiny. Od 11 let žil v Brně, kde se stal fundatistou starobrněnského kláštera. Základní hudební vzdělání zde dostal od kněze a sborového skladatele Pavla Křížkovského. Mladý Janáček absolvoval reálku a učitelský ústav, v Praze pak varhanickou školu.
Svůj profesní život spojil Janáček s Brnem. Zde se také v roce 1881 oženil se svou šestnáctiletou žákyní Zdenou Schulzovou, se kterou měl dvě děti (obě zemřely v mladém věku). Působil jako ředitel kůru a varhaník, na učitelském ústavu učil hudbu, byl ředitelem varhanické školy a dirigentem, hudebním organizátorem i teoretikem, uznávaným sběratelem lidových písní.
Tvůrcem, pro něhož je hudba základním smyslem existence, se Janáček stal vlastně až po smrti dcery Olgy v roce 1903 a po dokončení Její pastorkyně (1894 až 1903). V této opeře také poprvé použil svou novou kompoziční metodu s takzvanými nápěvky mluvy. Na jeho kontě už tehdy ale byla řada různorodých skladeb, uváděných většinou v Brně. Janáček je autorem výrazně vokálním (sbory, písňové cykly, kantáty), ale v jeho odkazu nechybí vedle stěžejních oper i čistě orchestrální, symfonické a komorní skladby.
Janáček se stal prvním čestným doktorem Masarykovy univerzity. Na prahu svých sedmdesáti let se v roce 1921 odstěhoval zpátky na Hukvaldy, kde koupil domek své švagrové. Zemřel nečekaně 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu uprostřed práce na korekturách opisu své poslední opery Z mrtvého domu.

Zdroj:
Internet

Leoš Janáček se svou manželkou Zdenou (1881).

Jediná dochovaná stránka Janáčkovy partitury opery Její pastorkyňa.

Budova staré školy v níž se Leoš Janáček 3. července 1854 narodil dnes již neexistuje.
Na jejím místě stojí nová patrová budova bývalé školy, která ji v roce 1877 nahradila. Je zde umístěna pamětní deska s bronzovou bustou skladatele od sochaře Augustina Handzela.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 10. listopadu 1982 zemřel Leonid Iljič Brežněv - sovětský komunistický politik, který stojí za sovětskou vojenskou intervencí do ČSSR v roce 1968

Virtuální galerie Šíma Josef, Krajina s torzem, 1931, 145 x 97 cm

Architektura Románský sloh - Roubený kostel v Urnesu v Norsku

Slavné a významné dny v historii 25. únor 1948 - Den, kdy došlo ke komunistickému převratu

Historie olympiád Sarajevo 1984

Slavné okamžiky v dějinách sportu Lyžování, 2006 - Zlato posledním pokusem