Josef Čapek - český umělec zemře dva dny před osvobozením tábora

Text převzat z: Epocha Speciál, léto 2009

Otazníky kolem smrti: Nešťastná třináctka

"Proboha, jak zlořečený to musel být režim, když utýral člověka tak křehkého, jako byl Josef Čapek, a ještě k tomu někam zašantročil jeho tělo, abychom mu nemohli vzdát poslední poctu," křičí brilantní novinář Ferdinand Peroutka, když se s dalšími přeživšími schází v pražské kavárně Slavia.

Josef Čapek.

Barbaři, kteří bojem či zradou získají během druhé světové války cizí území, se snaží zničit symboly toho, co bylo před nimi. A co je morálně i hodnotově převyšuje. V roce 1887 v Hronově narozený Josef Čapek (1887-1945?), malíř, básník, dramatik, spisovatel a publicista, je nesporně jedním ze symbolů masarykovského Československa a jeho demokratických tradic. Je navíc bratrem o tři roky mladšího Karla Čapka (1890-1938), vůči němuž má zášť tyranů ještě hmatatelnější podobu.

Téměř renesanční člověk
Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově. Už za tři roky se rodina stěhuje do Malých Svatoňovic u Trutnova. Josef tady chodí do obecné a měšťanské školy. Do Prahy se budoucí, téměř renesanční umělec přestěhuje v roce 1904. Studuje na uměleckoprůmyslové škole a začíná malovat. Své první výstavy se dočká až za osm let. Na živobytí si proto musí vydělávat jinak. Stává se z něho novinář, který publikuje například v Lidových novinách nebo v Národních listech. První básnické sbírky, které Josef vydá, jsou napsány ve spolupráci s jeho bratrem Karlem.

Umírají oba dva
V dějinách světového kumštu není mnoho takových dvojic, jako Josef a Karel Čapkovi. Doplňují se i inspirují, ne na vše mají zcela stejný názor. Jsou obdařeni shodnou krevní skupinou. Je jim kýmsi, kdo o tom mimo náš dosah rozhoduje, určeno, aby nejen svými životy, ale i smrtí vymezili čas zla. Karel Čapek těžce onemocní o Vánocích roku 1938. "Dýchej, dýchej, brácho!" právem staršího mu v průběhu Božího hodu vánočního poroučí Josef Čapek. Rozkaz není vyslyšen a Karel umírá v 18.45. Pohřeb se koná 29. prosince 1938 na pražském Vyšehradě. Jsou tu všichni jeho blízcí, je tu samozřejmě i Josef Čapek. Nikdo v těch chvílích ještě netuší míru osudovosti v poutu těch dvou mužů: první z nich, mladší, umírá těsně před počátkem celosvětové tragédie, druhý zahyne na jejím konci.

Je na seznamu nenávisti
Josefa Čapka mají Němci na předním místě svých seznamů nenávisti, a to za jeho údajnou protifašistickou činnost. A spěchají. Hned 1. září 1939 německá vojska úderem na Polsko počínají druhou světovou válku. Pro Josefa Čapka se vydává zatýkací komando gestapa. Vědí přesně, kde se nachází. Čapek tráví poslední chvíle dovolené v Želivě u Humpolce. Svírají mu ruce do pout a odvážejí ho do pankrácké věznice. Odtud je 9. září transportován do koncentračního tábora Dachau poblíž Mnichova. Po dvou týdnech spolu s dalšími, jimž se v hantýrce věznitelů říká protektorátníci, putuje do Buchenwaldu poblíž Výmaru. "Vždy jsem, stejně jako brácha Karel, rád cestoval," s úsměvem, který je typicky čapkovský, se cestou svěřuje spoluvězňům, "ale o takovouhle turistiku po Německu zase tolik nestojím."

Úplavice i oční choroba
V koncentračním táboře si jen nemnozí zachovávají optimismus. Čapek patří mezi takové, a dokonce dokáže i žertovat: "Měl jsem nabídky na emigraci, ale rozhodl jsem se, že si to holt odsedím i za Karla." Tělo je však méně odolnější než duch. Na jaře 1942 trápí Josefa Čapka úplavice, hned poté oční choroba. Postrkují ho z místa na místo. Prvně do německého Sachsenhausenu, pak na sedm neděl do úděsného prostředí věznice gestapa na berlínském Alexanderplatzu. "jeho tělo," vzpomíná spoluvězeň, "se po návratu do Sachsenhausenu podobá kostře potažené hnisající kůží, je rozežráno od hmyzu a mokvá snad dvaceti vředy. Na rtech má však úsměv a oči jsou stále oduševnělé."

Píše poslední báseň
V závěru února 1945, kdy už třetí říše mele z posledního, se v Sachsenhausenu chystá transport do tábora Bergen-Belsen u Hannoveru. I v sešněrovaném prostředí lágru vládne už nervózní zmatek a nebylo by pro Čapka obtížné se transportu vyhnout. Mnozí ze spoluvězňů mu to radí. Odmítá to. Nikdo se již nedozví, proč tak činí. Říká: "Věřím v osud, a co mne čeká, to mne nemine." Pravděpodobně se chce také vyhnout obávanému evakuačnímu "pochodu smrti", na který necítí dostatek sil. Píše poslední báseň, ponechává ji přátelům a nastupuje do transportu.

Konec koncentrákové kavalerie
Již několikrát předtím se Josef Čapek v souvislosti s poměry v koncentračních táborech zmínil o peklu - přirovnává je k tomu Dantovu. Neví, že to nejhorší, co zatím viděl a co zcela překonává Dantovy básnické vize, ho čeká právě u cíle tohoto putování: v Bergen-Belsenu. Transport ze Sachsenhausenu doputovává do Bergen-Belsenu v příšerně zuboženém stavu. Cesta v otevřených vagonech mrazivou krajinou trvá několik dní - a to bez jakékoliv péče a zásobování potravinami. To, co vězně v táboře čeká, je ještě horší. V přecpaném táboře, k němuž se blíží fronta, kosí živé i umírající především hlad a kromě dalších nemocí i tyfová epidemie. Čapek je jedním z těch, jemuž se tyfus nevyhne.

Neskrývá se někde?
Britský rozhlas ve svém vysílání v němčině bez bližších podrobností hlásí 23. dubna 1945, že český básník a malíř Josef Čapek zemřel prý v Bergen-Belsenu. Helena Čapková, spisovatelka a starší sestra Karla a Josefa, vzpomíná: "Prý zemřel v tom nejpekelnějším kotli smrti těsně před tím, než mu osvobození tábora anglickou armádou nabídlo záchranu. Takhle to slyším jako osamělá žena a sestra dvou výjimečných mužů, které do smrti nepřestanu milovat." Bylo tu ale ještě ono slovo "angeblich" neboli "prý". Český básník mohl uniknout včas a skrývat se někde, dokud se situace neuklidní. Jak o Josefovi mluví známí, měl rád svou uměleckou práci a svou zemi. Nepatřil mezi lidi, kteří jen tak něco vzdávají.

Ojedinělé svědectví
Duben 1945 - tímto způsobem se mnohde, dokonce i v encyklopediích, časově zařazuje datum Čapkova úmrtí. Nikdo netuší, jaké byly poslední okamžiky Josefa Čapka. Dokonce se objevují spekulace, že český umělec věznění přežil a zemřel až po válce. Až v roce 1988 vychází najevo do té doby neznámé a tím i unikátní svědectví, které poodhrnuje roušku nad touto záhadou. "V říjnu 1957," vypráví někdejší vězeň L. T. Pták, "jsem se při pobytu v krčské nemocnici v Praze setkal s primářem MUDr. Trojanem. Vyprávěl mi o tom, že i on byl ze Sachsenhausenu transportován do Bergen-Belsenu." Trojan tady onemocní skvrnitým tyfem, jemuž v té době značně zesláblý Josef Čapek podlehl. Na otázku, kdy k tomu došlo, odpověděl, že přesné datum si nepamatuje.

Já to datum znám!
Brzy do nemocnice za Ptákem přijde jeho manželka, která měla za sebou také kalvárií koncentráků a skončila v Bergen-Belsenu. Když jí bývalý vězeň vyprávěl o rozhovoru s primářem, vyhrkla: "On neví to datum, ale já ano. Když jsme ráno vstávaly z kavalců, některá z nás řekla, že je dubnový pátek a třináctého, takže se dá očekávat něco zlého." Krátce poté prý přišla mezi ženy zdravotní sestra z lazaretu a oznámila jim, že právě zemřel Josef Čapek. "To byl tedy ten pátek. A dva dny nato, v neděli, k nám dorazila předsunutá jednotka Angličanů."

Josef Čapek.

S bratrem Karlem nad rádiem.

Bratři Karel a Josef Čapkové.
Bratři mají shodnou krevní skupinu a v umění se doplňují a inspirují.

Olga Scheinpflugová, Josef Čapek a Karel Čapek (1935).

Čapkův rukopis "Vítr" sepsaný v německém koncentračním táboře Sachsenhausen,
který je pro Čapka v pořadí již třetím ze čtyř lágrů.

Hrůzná práce britských vojáků při pohřbívání těl mrtvých vězňů v táboře Bergen-Belsen.
Zde pravděpodobně zemřel i Josef Čapek.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 10. října 1813 se narodil italský hudební skladatel Giuseppe Verdi

Virtuální galerie Barnett Newman: Žlutý obraz, 1949, 171 x 133 cm

Architektura Gotický sloh – Katedrála sv. Víta v Praze

Slavné a významné dny v historii 11. říjen 1963 - Den, kdy zemřela Edith Piaf

Historie olympiád Turín 2006

Slavné okamžiky v dějinách sportu Atletika, 1968 - Revoluční skok do výšky