Divoká i ledová císařovna Evženie

Autor: Lenka Bobíková Převzato z magazínu Právo ze 29. ledna 2011

Byla to rozhodně zvláštní a výjimečná schůzka. V neděli 18. srpna 1867 se v rakouském Salcburku setkali, rakouský císař František Josef a jeho krásná manželka Alžběta, zvaná Sissi, s francouzským císařem Napoleonem III. a jeho ženou Evženií. Zvláště atraktivní byla proto, že si tu podaly ruce dvě nejkrásnější ženy té doby.

Evženie byla považována za jednu z nejkrásnějších žen Evropy.

Měla se projednávat francouzsko-rakouská dohoda proti Prusku. Setkání bylo ale ožehavé - v jeho pozadí se vznášel stín smrti. Nezúčastnila se ho matka Františka Josefa Žofie, která prohlásila, že se nesetká s "vrahem svého syna", a zůstala v lázních v lschlu.
Nemohla Napoleonovi a jeho ženě odpustit, že vlákali jejího dalšího syna Maxmiliána do tzv. mexického dobrodružství a poté, když byl v nouzi, mu odmítli poskytnout ochranu. Právě oni a mexičtí royalisté napomohli tomu, že se Maxmilián vůbec stal v dubnu 1864 mexickým císařem. Jeho vládu odmítali bývalí republikáni i sousední Spojené státy. Nakonec mexičtí republikáni pod vedením bývalého prezidenta Benita Juáreze Maxmiliána zajali a 19. dubna 1867 byl v Querétaru zastřelen.
Přesto se ale v Salcburku hlavní pozornost veřejnosti upírala na setkání "dvou dam nejkrásnějších" ve své době, jak se tehdy říkalo. Evženie a Alžběty. A každý se cítil povinován rozhodnout, která je půvabnější.

Pouhá španělská hraběnka
Na setkání se svou konkurentkou byly ale zvědavé i obě císařovny. O Sissi napsala své matce, královně Velké Británie, korunní princezna Viktorie v roce 1862: "Ještě jsem nikdy neviděla nic tak oslňujícího. Rysy jejího obličeje nejsou tak krásné, jak jsou zobrazeny na většině portrétů, ale celkový dojem je mnohem půvabnější, než může i vzdáleně postihnout jakýkoliv obraz."
Evženii zase popsala spisovatelka George Sandová následovně: "Hlavu, hrdě vztyčenou nad zářivě bílou šíjí a oblými rameny, jí korunuje záplava vlnitých vlasů, jejichž barva se nedá označit jako rudá ani jako zlatá nebo kaštanově hnědá, spíš se skládá z těchto tří odstínů dohromady, a lidé si často myslí, že si je přibarvuje."
Kruh kolem arcivévodkyně Žofie ovšem v Salcburku Evženii nezakrytě pomlouval - byla pro něj pouhou "španělskou hraběnkou", nemohoucí se rodem Alžbětě vyrovnat, a Napoleona III., synovce slavného Bonaparta, považoval za "povýšence". Obě protagonistky si navzájem sice neprojevovaly přátelství, ale rozuměly si mnohem lépe, než předpokládala veřejnost.

Kdo má hezčí lýtka?
Třicetiletá Sissi byla o hlavu větší než Evženie a pohybovala se spíš důstojně než půvabně. Byla nádherná, a jednačtyřicetiletá Evženie se proto snažila zdůraznit své klady. Dvorným společníkům se líbila její vykasaná sukně, odhalující nohy až nad kotníky (rakouští pozorovatelé to považovali za módu polosvěta - ''demi-monde''), což si nemohla rakouská císařovna dovolit. Princ Kraft zu Hohenlohe-Ingelfingen poznamenal, že i když je Evženie o jedenáct let starší, "je to ještě pořád krásná žena a že určitě bývala překrásná. Ale co dává jejím rysům obzvláštní půvab, je oduševnělost a jistota, které její zdrženlivá sousedka postrádá".
Tak či tak, císařovny si uspořádaly vlastní soutěž královen krásy. Hrabě Wilczek vyprávěl, jak jednou v poledne navštívila Alžběta Evženii v jejích soukromých komnatách a on, Wilczek, musel stát před dveřmi stráž a zadržet všechny návštěvníky. Objevil se ale císař Napoleon a dožadoval se vstupu. Rozpačitý hrabě prohlásil, že se musí zeptat, může-li vstoupit. "Úplně tiše jsem otevřel dveře a musel jsem projít dvěma prázdnými pokoji, a dokonce i ložnicí až k šatně, jejíž dveře byly napůl otevřené. Naproti nim bylo zrcadlo a obě císařovny, obrácené zády ke dveřím, za nimiž jsem stál, se zabývaly tím, že si přeměřovaly ta v Evropě tenkrát snad nejkrásnější lýtka." Jak soutěž dopadla, nevíme. Obě ženy ale měly mnoho společného. U svého dvora se cítily jako v kleci a s lítostí vzpomínaly na své bezstarostné mládí. Neuspokojovala je přítomnost a obávaly se budoucnosti. Ale lišily se v přístupu. Sissi se všemu vyhýbala a prchala ode dvora, Evženie se pokoušela vzít manželství i stát do svých rukou. Dělala to i v Salcburku. František Josef ovšem nebyl zvyklý jednat o politice se ženou. A k dohodě o francouzsko-rakouské spolupráci nedošlo. Přesto byla císařovna Evženie pozoruhodná a emancipovaná žena. Už od mládí.

Skočím z balkónu!
Evženie se narodila 5. května 1826 za zemětřesení v Granadě jako druhá dcera dona Cipriana de Guzman, hraběte z Teby, a jeho manželky Marie Manuely. Její otec se později stal hrabětem z Montija. V roce 1830 se přestěhoval do Madridu, Evženie studovala v internátu Sacré-Coeur v Paříži, potom v penzionátu v Cliftonu u Bristolu. Také ji učil slavný spisovatel Prosper Mérimée a monsieur Beyle, později známý pod jménem Stendhal.
Evženie byla citlivá a ohnivá po otci. A vášnivá. Jednou se vmísila jako čtrnáctiletá do politické diskuse a prosazovala liberály. Matka jí za to dala facku. Dívka okamžitě vyběhla na balkón, přelezla zábradlí a vyhrožovala, že skočí, jestli se k ní někdo přiblíží. Byla přesvědčená bonapartistka, která odmítala fanatismus a násilí Francouzské revoluce.
Celý život se bála, že skončí jako Marie Antoinetta pod gilotinou. Po smrti otce v roce 1839 půvabnou rusovlasou modrookou Evženii uvedli do společenského života. A byla zcela nekonvenční.

Cigarety a neosedlaní koně
Do společenských radovánek se Evženie vrhla s radostí. Kromě toho hrála divadlo, jezdila na neosedlaných koních, kouřila cigarety (to měla se Sissi společné) a se zvednutou sukní tančila na kulečníkovém stole cachuchu, andaluský tanec podobný boleru. Matka Manuela z ní byla zoufalá. Evženie se dvakrát zamilovala - do vévody z Alby a do markýze de Alcaňiceze. Obě lásky byly nešťastné. Oba totiž měli zájem o její starší sestru Pacu.
Vévoda z Alby si ji skutečně v roce 1844 vzal. Evženie nežárlila - Paca jí byla nejbližší z rodiny. Když bylo Evženii dvaadvacet, rozhodla se její matka Manuela, že ji vezme do Paříže. Byla totiž ve věku, kdy její vrstevnice byly už vdané - kdežto u její dcery ženich stále nikde. O Evženii se v Madridu hodně mluvilo, ale málokdy dobře. V roce 1849 tedy odjela s matkou do Francie. A tam poprvé uviděla svého budoucího manžela, tehdy francouzského prezidenta. Okouzlena jím nebyla.

Vypadá naprosto bezvýznamně
Ve čtvrtek 12. dubna 1849 byla Evženie s doňou Manuelou pozvána do Comblevalu, kde Ludvík Napoleon pobýval. Byl to sukničkář a doslechl se o krásné Španělce, která svou rezervovaností připomínala zmrzlé šampaňské. A nebyl zklamán. Hůř na tom byla ona. "Pán domu vypadá naprosto bezvýznamně, ale počíná si dobře a je zřejmě muž na pravém místě," zhodnotila ho Manuela. Evženie spatřila muže, který vypadal na svých čtyřicet jedna let staře.
Synovec Napoleona Bonaparta byl kulatější, měl krátké nohy a podivně se šoural, protože trpěl chorobou močového měchýře. Zdobil jej černý knírek a tmavé vlasy. Evženie jej okouzlila. Začal se jí dvořit. Také se jí drze zeptal, jakým způsobem by se mohl dostat do její postele. Prostě odvětila: "Přes kostel." A pak odjela s matkou do Bruselu. Doňa Manuela ji "chtěla udělat vzácnou". A to na celé čtyři roky.
V roce 1852 Ludvík Napoleon podnikl volební kampaň po zemi a agitoval, aby jej zvolili císařem. A to se také v listopadu stalo. Potíž měl ale se sehnáním vhodné nevěsty. Pro aristokratické panovníky byl totiž stále parvenu, povýšenec, který pronikl z nižší třídy do vyšší. A tak se začal ohlížet po Evženii. Pozval ji v listopadu na státní hon. Evženie milující jízdu na koni na svém plnokrevníku předstihla všechny ostatní. A následovala další pozvání - do divadla, na ples, na mši. Devětadvacátého ledna 1853 se uskutečnil jejich civilní sňatek. Následujícího dne proběhla svatba v katedrále Nôtre Dame. Pařížané svatbou nadšeni nebyli a zástupy ji sledovaly s chladným mlčením. Po obřadu odjela Evženie s císařem do Saint-Cloud do letohrádku Villeneuve-ľEtang. Svatební noc šťastná nebyla.

Špinavá záležitost
Ludvík Napoleon nebyl žádný něžný milenec. Šel rovnou na věc a Evženie si zapsala: "Fyzická smyslná láska - jak špinavá je to záležitost!" Napoleon zase prohlásil, že "se oženil s rozenou pannou" a: "Toto krásné tělo je z mramoru." Už během líbánek si opatřil nové milenky a Evženie zuřila. Její španělská hrdost byla uražena. Dělala manželovi scény, ale nebylo jí to nic platné. Navíc Evženii čekala zásadní povinnost - porodit dědice, takže manžela musela v posteli strpět.
Syn se jí narodil až 16. března 1856. Předtím dvakrát potratila. Dědice pokřtili Napoleon Eugene Luis Jean Joseph, ale říkalo se mu prostě Lulu. Přes manželská nedorozumění Evženie - na rozdíl od Sissi - podporovala politiku svého muže a v čase, kdy nebyl v Paříži, za něj vystupovala jako regentka. Nadhled si uchovala i v soukromí.

Srdce je příliš dole
Uchovat si odstup ovšem stálo úsilí. Sedmnáctého února 1857 se konal ples na ministerstvu zahraničí na Quai ďOrsay. Tehdy měl Napoleon za milenku krásnou hraběnku Castiglionovou s modrozelenýma očima a černými vlasy. Na ples se dostavila jako srdcová královna - na podvazku, který byl vidět pod sukní s vysokým rozparkem, se blyštělo diamantové srdce - Napoleonův dar.
Císařovna k milence přistoupila a klidně řekla: "To srdce je trošku moc dole." Doma ovšem ztropila příšernou scénu.
Jak ale stárla, její zlost se otupovala. Navíc z Napoleona se stal skleslý stařec, trpící těžkou ledvinovou chorobou.
Evženie při něm stála v lehkých i těžkých chvílích. Neštěstí je spojilo. To poslední přišlo za prusko-francouzské války v letech 1870-1871. Tehdy se Napoleon 2. září 1870 u Sedanu v roce 1870 vzdal Prusům i se stotisícovou armádou a vzápětí byl sesazen republikánskou vládou. Oba manželé nakonec skončili v anglickém exilu v Camden place (Chislehurst). Tam také Napoleon zemřel 9. ledna 1873 "na selhání krevního oběhu následkem ledvinové choroby". Rozporuplné manželství bylo u konce.

Alžběta zvaná Sissi si uspořádala s Evženií soukromou soutěž krásy.

Francouzský císařský pár po svatbě.

Celá rodina pohromadě i s malým Lulu.

Napoleon a Evženie na honu – milovali jej.

Pařížané oslavovali v září 1870 tzv. třetí republiku.

Dožila se čtyřiadevadesáti let • Po mužově smrti Evženie cestovala. • V roce 1879 padl její syn Lulu jako britský důstojník ve válce se Zuluy v Jižní Africe. V témže roce jí umírá v Madridu matka. • V roce 1881 koupila Evženie v Anglii panský dům Farnborough Hill a vybudovala tam klášter k uložení ostatků manžela a syna. • Za první světové války zřídila Evženie v panském sídle lazaret. Zemřela 11. července 1920 v Madridu. Bylo jí čtyřiadevadesát let.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 10. října 1813 se narodil italský hudební skladatel Giuseppe Verdi

Virtuální galerie Barnett Newman: Žlutý obraz, 1949, 171 x 133 cm

Architektura Gotický sloh – Katedrála sv. Víta v Praze

Slavné a významné dny v historii 11. říjen 1963 - Den, kdy zemřela Edith Piaf

Historie olympiád Turín 2006

Slavné okamžiky v dějinách sportu Atletika, 1968 - Revoluční skok do výšky