Hlavní strana
Vstupte!


Vstupte!

Dominik Hašek
fandí tomuto webu
Vstupte!


Vstupte!
Školní výukový dokument
o koncentračním táboře
Auschwitz-Birkenau
a o holocaustu

Vstupte!
Vzdělávací portál
pro učitele, studenty a žáky


Vstupte!
Otevíráme podstatné

Minutae Carolinae
Minutae Carolinae
Český rozhlas
Projekt: Minutové hry

Muzeum kol Boskovštejn

Muzeum kol
Boskovštejn




e-mail:
mar.simonak@gmail.com


Vstupte!
70. výročí konce
2. světové války

Vstupte!

2. světová válka

Vstupte!
Bitva o Rozhlas

Vstupte!

Speciální web k 70. výročí osvobození Ostravy

Vstupte!
100. výročí vypuknutí
1. světové války

Vstupte!
Před 100 lety
Život za 1. světové


Vstupte!
Válka, která změnila svět
1914 - 1918

Vstupte!
První republika
- dobový tisk

Popularizace historie

Případ šíleného Wittelsbacha
Autor: Lenka Bobíková
Převzato z magazínu Právo ze 7. května 2011

Bavorský král Ludvík II. byl v mládí velmi krásný muž. Měl lehce vystupující klíční kosti, černé kudrnaté vlasy a vynikal svou 191 centimetrů vysokou postavou. Byl ale také plachý a uzavřený. Přezdívali mu Märchenkönig (pohádkový král). Tehdy ještě nikdo nemohl tušit, že jeho konec zahalí stín vraždy a jeho duševním stavem se budou zabývat psychiatři ještě v 21. století.

Bavorský král Ludvík II.

Bavorský král Ludvík II.
V mládí byl Ludvík II. pohledný, muži a ženy o něj měli zájem.

Ludvík (1845-1886) byl jedním z posledních vládnoucích příslušníků rodu Wittelsbachů. Narodil se 25. srpna 1845 půlhodiny po půlnoci v mnichovském sídle své rodiny matce Marii, dceři pruského prince Fridricha Viléma Karla, a otci, korunnímu princi Maxovi. Wittelsbachové nebyli zdravý rod. Otec Maxe Pius byl slabomyslný a skončil v naprosté izolaci (duševní poruchou krále se zabýval psychiatr Jaroslav Vacek v knize Velké psychiatrické případy, Paseka, 2001). Nikdo v roce 1845 nemohl ovšem tušit, jak rodinné prokletí poznamená Ludvíka a jeho o tři roky mladšího bratra Ottu. Zatím všechno probíhalo normálně.

Hrál si na popravy a popíjel
V roce 1848 se stal Maxmilián bavorským králem - tehdy bylo Ludvíkovi dva a půl roku a už byl následníkem trůnu. Chlapec zdravím neoplýval. Postihovaly jej nejrůznější choroby, v šesti měsících onemocněl jakousi horečnatou nemocí tak, že už se s ním matka i otec loučili.
Ludvík s bratrem trpěli přísnou vojenskou výchovou, za každý prohřešek následoval tvrdý trest. Chlapci byli vedeni ke skromnosti - prý dostávali i málo jídla. Ludvíka učili domácí profesoři, ale přesto se jim nepodařilo nic víc, než vštípit mu základy řečtiny a latiny. Francouzsky sice také uměl, ale ne příliš dobře. Byl však velmi sečtělý, chodil do divadel a měl až přehnaný zájem o historii.
Bratra měl rád, ale zacházel s ním prazvláštně.  Jednou v létě v Berchtesgadenu přinutil dvanáctiletý Ludvík Ottu, aby si s ním hrál na popravu - svázal ho a dřevěným mečem jej tloukl do hlavy.
V devatenácti letech se mu život změnil. Desátého března roku 1864 zemřel ve třiapadesáti letech Maxmilián II. na otravu krve při růži a den nato byl Ludvík, ani ne devatenáctiletý, korunován. Po korunovaci se vrhl do práce - udílel audience, pročítal dokumenty i denní tisk, projížděl se v ulicích Mnichova. Lidé ho obdivovali jako panovníka "oslňujícího krásou svého mládí". Našli se ale i skeptici, kteří upozorňovali na mladíkovu plachost a zasmušilost.
Pruský kancléř Otto von Bismarck si při návštěvě Mnichova v roce 1863 o Ludvíkovi poznamenal: "Nabyl jsem dojmu, že byl myšlenkami úplně jinde než u stolu. Bylo zřejmé, že jej všechno nudí. Jeho popíjení přesahovalo obvyklou míru."
Ludvík býval také často náladový a nedůvěřivý. O to více překvapily veřejnost události z roku 1864. Tehdy 4. května přijal Ludvík ve svém sídle jednapadesátiletého hudebního skladatele Richarda Wagnera. Miloval ho už od mládí a konečně se s ním setkal osobně. Pro něj to ovšem nebyla šťastná návštěva.

Hamižný skladatel
Wagner, který měl pověst republikána a revolucionáře, byl zrovna na mizině a překvapilo ho, že mu Ludvík nabídl štědré pohostinství. Za 17 měsíců, kdy skladatel pobýval v Bavorsku, připravil Ludvíka asi o 100 tisíc zlatých. Dostal od krále byt, měsíční plat až 10 tisíc zlatých a Ludvík počítal s tím, že založí hudební školu pouze pro zpěváky, kteří budou vystupovat ve Wagnerových operách. V plánech ho ale brzdila Wagnerova chamtivost. Chtěl stále víc a královo okolí ho mělo plné zuby.
Navíc tak extatické přátelství vyvolalo spekulace, zda Ludvík není homosexuál. Vrcholem bylo, že se hamižný skladatel hnal do politiky. Radil dokonce králi, aby rozpustil armádu a nahradil ji milicí. Všechny významné osobnosti se postavily proti Wagnerovi. Rozzuřený skladatel nakonec odjel v prosinci 1865 do Švýcar. Ludvík byl tak zdrcený, že se "chtěl vzdát trůnu, protože není po duševní stránce zcela zdráv. Odjel by do Švýcarska a žil tam". Později vztah začal postupně odumírat. Ludvík se ovšem začal měnit a ztrácel svoji krásu.

Zuby mu vypadávaly
"Jeho dřívější půvab je tentam. Přišel o přední zuby a je nápadně bledý," napsal pruský princ Fridrich Vilém o Ludvíkovi. Zuby mu začaly vypadávat už ve dvaceti, protože nezřízeně miloval sladkosti. Kvůli tomu drmolil a někdy mu vůbec nebylo rozumět. Páchlo mu z úst a tloustl. Přejídal se a neustále pil šampaňské. Pohled na něj při jídle byl strašlivý – mlaskal a zůstávaly pod ním hromady drobků.
Lidé se také pozastavovali nad jeho vztahem k ženám. Ty ho sice zpočátku obletovaly, ale on zájem jen předstíral. Jeho jedinou přítelkyní, ovšem platonickou, byla rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sissi, jeho sestřenice. Byla stejně nekonvenční jako on. A právě s její nejmladší sestrou, hezkou Sofií, se Ludvík II. roku 1867 zasnoubil. Byl to vztah bez jakékoli smyslnosti.

Panický král
Ludvík se smyslnosti bál, sám se nazýval "panickým králem". Snoubenci oba milovali Wagnera a to je spojovalo. Ludvík ale neustále odkládal sňatek, i když už byla hotová skvostná svatební ekvipáž. Sofiin otec, vévoda Max, dal ženichovi ultimátum - a Ludvík 7. října 1867 zasnoubení zrušil. Bustu své krásné nevěsty vyhodil z okna. To rozčílilo i jeho přítelkyni Alžbětu.
Od té doby se Ludvík stýkal jen s muži. Oblíbil si svého sekretáře Friedricha von Zieglera, nabídl mu tykání a posílal mu milostné dopisy. Zieglera královo dvoření tak rozrušilo, že ze svého místa odešel ze zdravotních důvodů.
Těžko ho zvládal i další mladý a hezký státní návladní, krátce ženatý Anton von Hirschberg. Odmítal královy nákladné dary a nakonec přijal pouze jezdeckého koně. Jejich vztah skončil poté, kdy jej Ludvík pozval na večeři ve dvou a opatrný Hirschberg se nechal slyšet, že by mu nevadilo, kdyby společně s nimi jedli i královi pobočníci.
Ani další vztahy nebyly uspokojivé. Jedním z posledních oblíbenců byl mladý herec Joseph Kainz, známý svým krásným hlasem. S ním si Ludvík vyjel dokonce do Švýcar, ale nakonec se s ním rozešel. Je dodnes otázkou, zda byl král homosexuální, či prostě asexuální, Jeho vztahy byly pouze platonické a romantické. A po třicítce ustaly docela. Své zklamání si vybíjel v horečném stavění. Postavil hrad Neuschwanstein, v hornobavorském údolí Graswangtalu dal přestavět středověké sídlo Linderhof na zámek a vedle něj vybudoval poustevnu a maurský pavilón. Stavbami uskutečňoval své od reality odtržené představy. Jeho povaha se zhoršovala.

Kopal sloužící do zadku
U Ludvíka se rozvíjel neurotický stav - pokud se už nemohl vyhnout hostinám, opil se před akcí šampaňským a jeho místo u stolu zakryli květinami, aby nebyl vidět. S rodinou se nestýkal - jeho bratr Otto trpěl zřejmě schizofrenií a byl internován na zámku Fürstenried.
S lety u Ludvíka narůstal nekritický vztah k Bourbonům - obdivoval zejména Ludvíka XIV. Ze svých sídel vycházel už jen v noci, často i se služebnictvem, oblečený do historických kostýmů z doby Krále slunce. Pohled na něj byl děsivý - prapodivně pajdal, protože měl tříselnou kýlu a nosil kýlní pas, a v historickém kostýmu pozvedal nohy až do výše kolen.
Jeho rozmary nejvíc trpělo služebnictvo. Za sebemenší poklesek nařizoval arest nebo hladovku, kopal sloužící do zadku, fackoval je a jednou plivl ve vzteku podkonímu do obličeje. Jindy nařídil svému lokaji Mayrovi, že musí nosit na obličeji černou masku, "protože má zločineckou tvář".
Neomezil se jen na své podřízené. Když ho popudil ministr financí, chtěl ho "vyvézt" do Afriky. Ludvíkovo chování zřejmě vyhrocovaly i morfium a chloralhydráty; kterými zaháněl bolest hlavy a zubů. Navíc měl strach z dluhů. Od kdekoho si půjčoval a vše vyvrcholilo, když nařídil svým podřízeným, aby vylupovali banky v Paříži a Stuttgartu a vyslal své mládence do Rothschildovy banky ve Frankfurtu.
Ti si pár dní užívali a přijeli s prázdnou. Tehdy musela zasáhnout druhá nejvyšší osoba ve státě - premiér Johann von Lutz.

Našli je v jezeře
Premiér uvažoval o tom, kým šíleného krále nahradit. A nalezl - Ludvíkova strýce Luitpolda. Spolu s ním se rozhodli zbavit krále svéprávnosti. Za tím účelem vybídl Lutz známého psychiatra Bernarda Aloyse von Guddena, aby vypracoval posudek na králův duševní stav.
Gudden tak učinil, ovšem aniž by Ludvíka osobně prohlédl. Prohlásil, že král trpí paranoiou. A 9. června 1886 zbavil soud krále svéprávnosti a ustavil mu dva opatrovníky. Odpoledne se pak vydala zvláštní komise za králem na Neuschwanstein. Ten však spadal pod město Füssen, kde nikdo nebyl o věci informován.
A tak Ludvík II. za pomoci žandarmů z Füssenu komisi dovnitř nepustil. Později nechal členy komise předvést a část z nich vsadil do věže. Uvažoval tehdy o sebevraždě. Psychiatr Gudden nakonec krále seznámil se situací a odcestoval s ním 12. června na hrad Berg, kde měl být král izolován.
A den nato došlo k záhadné tragédii. Král v poledne vydatně pojedl, vypil pět sklenic vína a dvě sklenky araku a vyzval Guddena k večerní procházce. Ve čtvrt na sedm se oba vydali ke Starnberskému jezeru pod zámkem a vše ostatní zahalilo tajemství. V osm začala po obou sháňka. Žandarmové se vypravili k jezeru a až v jedenáct v noci nalezli mrtvoly obou hledaných. Král ležel v jezeře obličejem dolů jen v košili a Guddena našli blíže u břehu se škrábanci, s modřinou na oku a se známkami škrcení na krku.
Vyskytlo se několik fám - král spáchal sebevraždu a Gudden ho chtěl zachránit, nebo to byla vražda, či dokonce spiknutí. Nejpravděpodobnější je, že král psychiatra zavraždil a sám se utopil, když chtěl přeplavat jezero.
O konci krále Ludvíka se dodnes hojně diskutuje a jeho portréty na suvenýrech a pohlednicích si může koupit v Bavorsku i současný návštěvník.

V této místnosti na zámku Nymphenburg se Ludvík 25. srpna 1845 narodil

V této místnosti na zámku Nymphenburg se Ludvík 25. srpna 1845 narodil.

Ludvík II. Bavorský v mládí

Ludvík II. Bavorský v mládí.

Ludvíkova snoubenka Sophie Charlotte

Ludvíkova snoubenka Sophie Charlotte byla nejmladší sestrou
rakouské císařovny Alžběty (Sissi). Obě byly jeho sestřenicemi.
Ludvík po rozchodu s ní vyhodil její bustu z okna.

Ludvík II. Bavorský na obraze Gabriela Schachingera jako velmistr Řádu svatého Jiří

Ludvík II. Bavorský na obraze Gabriela Schachingera jako velmistr Řádu svatého Jiří.
Obraz byl dokončen po smrti Ludvíka v roce 1887.

Ludvík II. Bavorský v roce 1886. V tomto roce zemřel

Ludvík II. Bavorský v roce 1886. V tomto roce zemřel.

Kříž na místě úmrtí Ludvíka II. u břehu jezera

Kříž na místě úmrtí Ludvíka II. u břehu jezera.

Královský zámek na hoře Schachen

Královský zámek na hoře Schachen.
Poslední stavba Ludvíka II. Bavorského stojící v nadmořské výšce cca 2000 m
v Bavorských Alpách. Zámek složil jako zázemí pro lov.

Neuschwanstein je zámek v Allgäu (Bavorsko, Německo) v oblasti obce Schwangau u Füssenu

Neuschwanstein je zámek v Allgäu (Bavorsko, Německo) v oblasti obce Schwangau u Füssenu, který nechal postavit Ludvík II. Bavorský, pravděpodobně nejznámější bavorský panovník.
Je to jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších turistických cílů Německa.
Neuschwanstein ačkoliv připomíná středověký hrad, je to poměrně mladý zámek.
Ludvík II. ho nechal postavit jako své útočiště i jako monumentální operní scénu pro Richarda Wagnera. Kromě panovníka zde žilo jen několik málo sluhů a služek.
Roku 1869 zde na pokyn ministrů král Ludvík zatknut soudním psychiatrem
a odvezen na zámek Berg, kde o dva dny později záhadně zemřel.
Po té byl dlouhou dobu zámek uzavřen a časem začal chátrat.
Veřejnosti byl zpřístupněn po 2. světové válce.

Zámek Herrenchiemsee

Zámek Herrenchiemsee.
Herrenchiemsee je zámek, nacházející se na stejnojmenném ostrově Herrenchiemsee,
ležícím na Chiemském jezeře v jižním Bavorsku.
Jeho budovu nechal postavit bavorský král Ludvík II. podle vzoru francouzského
zámku Versailles v letech 1878-1886. Návrh stavby, která byla vybudována v historizujícím slohu, vypracoval architekt Georg von Dollmann, provedení poté převzal jeho kolega Julius Hofmann.
Zámek byl posledním z několika stavebních projektů Ludvíka II., on sám zde
bydlel pouze několik dní. Po jeho smrti v roce 1886 se v další plánované stavbě nepokračovalo,
a z 90 plánovaných komnat se jich dokončilo pouhých 20
a dodnes jsou k vidění ve hrubé stavbě.

Zámek Linderhof

Zámek Linderhof.
Zámek Linderhof vznikl na odlehlém pozemku ukrytém v horách,
který zakoupil bavorský král Maxmilián II.
Ludvík II. původní královský letohrádek upravil do neorokokové podoby
s výstavným interiérem: zatímco Zrcadlový sál kopíruje sál v královské rezidenci v Mnichově,
Přijímací sál překypuje přepychem, pokoj s tapiseriemi navozuje pastorální výjevy.
Zámek obklopují krásně terasy s bazénem a kašnou, rozkošná zahrada je poseta romantickými stavbami - Venušinou jeskyní, marockým pavilonkem či Labutím jezerem.

Hrobka Ludvíka II. Bavorského v Mnichově

Hrobka Ludvíka II. Bavorského v Mnichově.

Ludvík II. Bavorský na populárním obraze od německého malíře Pilotyho

Ludvík II. Bavorský na populárním obraze od německého malíře Pilotyho.

Královská cesta Ludvíka II. Bavorského v Dießenu (cca 40 km od Mnichova)

Královská cesta Ludvíka II. Bavorského v Dießenu (cca 40 km od Mnichova).

Pohlednice z roku 1896

Pohlednice z roku 1896.

Ludvíkova nemoc
• Do dnešních dnů vypracovali psychiatři mnoho posudků o Ludvíkově nemoci.
• Klonili se k paranoi, progresívní paralýze, schizofrenii, dokonce k syfilitidě.
• Jisté bylo jediné - dědičné dispozice rodu sehrály v králově dramatickém životě svou roli.
• Ludvík je získal nejen od Wittelsbachů, ale i ze strany své matky Marie z rodu
Hohenzollernů.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Hlavní strana Kontakt O autorovi Zpět! Vpřed! Znovu načíst! O stránkách! Fotogalerie YouTube

Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:


Historický kalendář
Více zde.
20. ledna 1211 se narodila česká světice Anežka Česká. Dcera krále Přemysla Otakara I. a sestra krále Václava I.

Virtuální galerie
Více zde.
Chagall Marc: Já a vesnice, 1911, 191 x 150 cm

Architektura
Více zde.
Orientální (maurský sloh) – Synagoga v Čáslavi

Slavné a významné dny v historii
Více zde.
4. duben 1949 - Den, kdy bylo založeno NATO

Historie olympiád
Více zde.
Peking 2008

Slavné okamžiky v dějinách sportu
Více zde.
Lední hokej, 1972 - Hokejový gól století


Průvodce Tour de France 2017
Vše o nejslavnějším cyklistickém závodu světa

Peklo Moravy
Cyklistický extrém
"Peklo Moravy"

Vstupte!
Pamětní deska
vojenského stíhacího pilota
Mjr. Jaroslava Nováka


Vstupte!
Témata - Český rozhlas

Vstupte!
Na návštěvě u Karla Čapka

Vstupte!
Frýdek-Místek na dobových
fotografiích a pohlednicích


Vstupte!
Mapy

Vstupte!
Zajímavé odkazy

Vstupte!