Marka Šimoňáka
 |
e-mail: |
Medicína ve starověkém Egyptě
|
|
Autor: Jan Hájek Zdroj: Internet - více zde |
Tajemné starověké papyry prozrazují překvapivé lékařské znalosti z dob, kdy ještě medicína byla zajedno s magií. Základním předpokladem rozkvětu vědy je písmo, a právě písmo umožnilo dosáhnout pozoruhodné úrovně lékařství na území starověkého Egypta. V době sjednocení Horního a Dolního Egypta a vzniku tzv. Staré říše kolem r. 2900 př. n. l. bylo již hieroglyfické písmo plně rozvinuto a vznikla nová třída lidí znalých písma, ke které patřili kněží, lékaři a vysocí úředníci. Za své dnešní znalosti o stavu egyptského lékařství vděčíme především dochovaným papyrům s lékařskou tematikou, které obsahují celkem kolem 1200 různých diagnóz, receptů a zaříkávadel.
Tyto papyry pocházejí většinou z 2. tisíciletí př. n. l. a jsou to opisy starších děl, egyptologové je označují zpravidla podle jejich majitelů nebo podle místa nálezu. Za nejpozoruhodnější jsou považovány: gynekologický papyrus z Káhunu o ženských nemocech a prognózách porodu, papyrus Edwina Smitha, který popisuje 48 chirurgických případů, a papyrus Ebersův, jenž obsahuje na 900 receptů. Dochované papyry svědčí o dobré diagnostice i o rozsáhlé paletě léčiv, která egyptští lékaři používali. Z papyrů se také dovídáme o vzájemném ovlivňování a prolínání směru empiricko-racionálního a magicko-náboženského.
Soška Imhotepa v muzeu Louvre v Paříži.
Imhotep
Ve starém Egyptě je za zakladatele medicíny považován Imhotep. Imhotep absolvoval lékařskou chrámovou školu v Memfisu a vzhledem ke svým mimořádným schopnostem se stal prvním ministrem faraona Džósera. Byl kancléřem, knězem, astronomem, vědcem, architektem, stavitelem (připisuje se mu autorství stupňovité pyramidy v Sakkaře), spisovatelem a lékařem. Nejvýznamnější z jeho činností bylo lékařství. Napsal větší množství spisů, nezachoval se však ani jeden. Po své smrti byl prohlášen za poloboha a na jeho počest se stavěly chrámy, které sloužily jako léčebny a lékařské školy. Imhotepův kult přetrval v Egyptě až do 6. století n. l. Dnes nelze jednoznačně určit, zda všichni lékaři patřili ke kněžskému stavu. Ačkoli určité lékařské vědomosti patřily ke všeobecnému vzdělání kněží, lékařskou praxi provozovala pravděpodobně jenom část kněží. Je však nepochybné, že mezi kněžími a lékaři byl vztah velmi úzký. Zařazení lékaře mezi kněžskou hierarchii přinášelo určité výhody lékaři i pacientovi. Lékař tím nabyl velké vážnosti. Léčení byla služba zasvěcená bohům a v jejich jménu prováděná.
Nemocný se zase mohl spolehnout, že bude ošetřen dostatečně vzdělaným a svědomitým lékařem. Přísná organizace kněží - lékařů kromě toho svazovala rozvoj nekontrolovatelného fušérství. Přísná organizace však měla také velkou vadu: brzdila pokrok. Lékař byl takřka výkonným úředníkem vůle léčících bohů, což omezovalo možnost korigovat mylné předpoklady a chybné terapeutické metody. Taková medicína je odsouzena k tomu, že dříve nebo později ztratí kontakt se životem, zkostnatí a zaostane. Tento osud patrně také staroegyptskou medicínu stihl. Nicméně staroegyptský lékař velice převyšoval léčitele nebo šamana primitivních národů. Empiricko-racionální systém egyptské medicíny měl velký vliv na vývoj lékařství v antickém Řecku.
Čtyři základní prvky
Egyptští lékaři se domnívali, že svět se skládá ze čtyř prvků (vzduch, voda, oheň a země), kterým v lidském těle odpovídají čtyři základní tekutiny (krev, hlen, žluč a černá žluč), a že zdraví a nemoc závisí na stavu těchto šťáv. Vzhledem k četnému výskytu parazitárních onemocnění se stal hlavním symbolem nemoci v Egyptě červ. Staří Egypťané pokládali červy za původce všech nemocí, i neparazitárních. Věřili totiž, že červi mohou vzniknout ze zkažených tělesných tekutin. Z těchto důvodů ve starém Egyptě platily přísné hygienické předpisy, které byly součástí náboženství.
Vedle této humorální teorie, která platila pro život na tomto světě, existovala i spirituální teorie pro život posmrtný. Podle víry Egypťanů po smrti člověka může jeho duše dále existovat, bude-li tělo zesnulého zachováno. Předpokládalo se, že se duše může vrátit do těla zemřelého. Proto byla těla faraonů, velmožů a bohatých lidí po smrti balzamována. Vnitřní orgány však byly vyjímány z mrtvol zvláštními řemeslníky, nikoli lékaři, egyptští lékaři tak, přes jinak dobré vědomosti o anatomii člověka, kupodivu například nevěděli nic o párovém orgánu – ledvinách.
Omezování terapeutické volnosti lékařů vedlo k jejich přehnané specializaci. Podle řeckých historických pramenů z poloviny 1. tisíciletí př. n. l. existovali v Egyptě lékaři specialisté jen na jednu nemoc nebo na určitou část lidského těla. Mnozí lékaři byli zručnými chirurgy, a je zajímavé, že cesta ke kněžství a k lékařskému povolání byla otevřena i ženám.
Výstava o době
Sedm měsíců budou nyní moci návštěvníci Vídně zhlédnout 140 exponátů pocházejících převážně z období Nové říše (1570 př. n. l. až do 1070 př. n. l.). Toto období je slavné hlavně stavbou monumentálních chrámů. Výstava se nazývá po mladičkém faraonovi Tutanchamon – svět faraonů.
V expozici ale spatříte i sochy
Papyry s lékařskou tematikou, kterým vděčíme za znalosti o egyptském lékařství obsahují celkem kolem 1200 různých diagnóz, receptů a zaříkávadel. Faraonů Ramssese II., královny Hatšepsut, Achnatona a dalších vládců z tvrdé červené a temně šedé žuly, kvarcitu nebo dioritu, několikametrové kolosální sochy i šperky ze zlata, drahých kamenů a egyptské fajánse. Nechybí samozřejmě ani bohatě zdobené rakve, alabastrové kanopy a figurky vešebtů.
Magické knihy
Podle učení esoteriků existovalo v Egyptě 42 posvátných knih, napsaných údajně Hermem Trismegistem (údajně jiné jméno pro boha Thovta). Prvních šest mělo lékařský obsah. První z nich pojednávala o stavbě lidského těla, druhá a pátá o nemocech, třetí o lékařských nástrojích, čtvrtá o lécích a šestá o nemocech ženských a o porodnictví. Hermetické knihy byly uschovány v chrámech a nosily se při náboženských slavnostech. Jako díla posvátného tajného učení byly přístupné jen kněžím. Kněží - lékaři nesměli na obsahu tajných knih nic měnit, protože měly platnost božských přikázání. Tuto pověst nelze doložit, protože žádná z nich se do současnosti nedochovala. Staří Egypťané pokládali červy za původce všech nemocí, i neparazitárních. Věřili totiž, že červi mohou vzniknout ze zkažených tělesných tekutin.
Gynekologický papyrus z Káhunu.
Gynekologický papyrus z Kahúnu, napsaný kolem r. 1900 př. n. l.
V současné době je uložený v Univerzity College v Londýně. Je 32 cm vysoký a 1 m dlouhý.
Jsou dochovány tři strany z knihy o ženských nemocech a prognózách porodu. Šlo o lékařskou učebnici, na jejíž 1. straně bylo 17 lékařských pouček začínajících slovy: "Lék pro ženu, která trpí na...". V Londýně Petrie zjistil, že papyrus hovoří výlučně o ženských chorobách. Od té doby se tento papyrus jmenuje Gynekologický kahúnský papyrus. Popisuje nejen poruchy močového měchýře, zápaly žil, ale vyskytly se i názory, že také rakovinu. Už tenkrát dokázali nejen popsat,
ale i léčit krvácení, poruchy cyklu, opuchliny, zápaly v podbřišku, poruchy polohy dělohy,
o které se hovořilo, že je ji třeba uložit na původní místo. Je to ucelený dokument pojednávající
o ženských chorobách, popisuje metody pro stanovení těhotenství a určení pohlaví plodu.
Papyrus Edwina Smitha, který popisuje 48 chirurgických případů.
Anatomický popis v knize ran.
Papyrus Ebersův.
Ebersův papyrus pochází období kolem roku 1600 př. n. l. a jedná se o asi 180 stránek
dlouhý opis starší příručky pro praktického lékaře. Za příčinu všech chorob je zde považován
cévní systém. V papyru jsou popsány různé vnitřní choroby, ale nejdůležitější svědectví dává
o úrovni tehdejší farmakologie – popsáno 878 léků.
U jednotlivých léků je uváděn podrobný návod na přípravu, poměr složek a dávkování.
Papyrus také popisuje asi 90 očních chorob včetně doporučených léků.
Egypťané používali anatomické protézy.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
|
Historický kalendář
|
|
Virtuální galerie
|
|
Architektura
|
|
Slavné a významné dny v historii
|
|
Historie olympiád
|
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|
