Hlavní strana
Vstupte!


Vstupte!

Dominik Hašek
fandí tomuto webu
Vstupte!


Vstupte!
Školní výukový dokument
o koncentračním táboře
Auschwitz-Birkenau
a o holocaustu

Vstupte!
Vzdělávací portál
pro učitele, studenty a žáky


Vstupte!
Otevíráme podstatné

Minutae Carolinae
Minutae Carolinae
Český rozhlas
Projekt: Minutové hry

Muzeum kol Boskovštejn

Muzeum kol
Boskovštejn




e-mail:
mar.simonak@gmail.com


Vstupte!
70. výročí konce
2. světové války

Vstupte!

2. světová válka

Vstupte!
Bitva o Rozhlas

Vstupte!

Speciální web k 70. výročí osvobození Ostravy

Vstupte!
100. výročí vypuknutí
1. světové války

Vstupte!
Před 100 lety
Život za 1. světové


Vstupte!
Válka, která změnila svět
1914 - 1918

Vstupte!
První republika
- dobový tisk

Popularizace historie

Otevřená otázka: Napoleonova smrt
Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 3, Novověk, SPN Praha, 2005

David Jacques-Louis: Bonaparte na Velkém svatém Bernardu, 1800

David Jacques-Louis: Bonaparte na Velkém svatém Bernardu, 1800
(Berlín, zámek Charlottenburg).
Obraz se dostal jako dar vítězného Blüchera až
ke králi Vilémovi III., do pruského sídelního města. Nápisy na kamenech dokládají
Napoleonův nárok – nastoupit okupaci Itálie následnictví Karla Velikého.

Otevřená otázka: Napoleonova smrt
Ještě v polovině 20. století byly příčiny Napoleonovy smrti předmětem vášnivých vědeckých a pseudovědeckých diskusí. Politické emoce, zakořeněné mýty a nejrůznější obvinění a spekulace zatemňovaly prostá fakta z Napoleonova života, průběhu nemoci na ostrově Svatá Helena a výsledků následné pitvy. Zkusme tento starý případ zrekapitulovat a dojít k objektivnímu závěru.
Císař Napoleon po celý aktivní státnický a vojenský život vědomě ignoroval řadu zdravotních obtíží, s nimiž se téměř ustavičně potýkal. Byl rachitické postavy, jeho pleť měla stálé nezdravě olivové zabarvení, které podle dobových svědectví přecházelo v "mramorovou bledost". Trpěl poruchou štítné žlázy, sužovaly ho chronické ekzémy a od dob egyptského tažení také suchý kašel a záchvaty malárie. Počínaje roky 1808 až 1809 začal tloustnout a od nešťastného ruského tažení míval také deprese. Život na Svaté Heleně jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Prudký zvrat životního stylu - od života plného napětí a spartánského odříkání, anebo zase nezřízeného hodování a ponocování, k vynucenému nicnedělání za dohledu britských stráží - dále poškodil jeho tělesnou konstituci i duševní rozpoložení. Neprospívalo mu ani mlhavé a velmi vlhké klima ostrova uprostřed oceánu. Nejdříve přestál v roce 1816 úplavici, která řádila na ostrově, poté mu začaly otékat nohy, trpěl záněty žil, poruchami krevního oběhu, závratěmi a také jaterními potížemi. Nespal a ztrácel chuť k jídlu. Lékaři diagnostikovali zánět žaludeční sliznice a později žaludeční vřed. Napoleon sám si myslel, že má starou rodinnou nemoc - rakovinu žaludku. V březnu 1821 se císaři viditelně přitížilo. Nemohl ani chodit, silně se potil a otřásaly jím záchvaty zimnice. Napoleonův osobní lékař byl se svými znalostmi u konce a požádal o pomoc britského vojenského lékaře Arnotta. Ten dal Napoleonovi poměrně velikou dávku kalomelu, tedy sloučeniny chloridu rtuťnatého. Předávkování tímto kdysi běžným projímadlem může ovšem u lidí trpících jaterními chorobami skončit smrtí. Dr. Arnott asi nebyl vrah, z dnešního pohledu spíše špatný lékař. Dne 5. května 1821 odpoledne vydechl bývalý císař naposledy. Druhého dne byla provedena pitva, která odhalila rozsáhlá onemocnění žaludku, perforaci žaludeční stěny a četné srůsty vnitřních orgánů. Protokol o pitvě podepsalo pět přítomných britských lékařů, nikoli ale Napoleonův osobní lékař, který považoval za nepoctivé, že se protokol nezmínil o "těžkých změnách na zvětšených játrech". Bylo to na příkaz guvernéra ostrova sira Hudsona Lowea, který měl strach, aby se mu nekladlo za vinu zanedbání lékařské péče o Napoleona, a proto výslovně zakázal uvádět jaterní chorobu jako případnou příčinu úmrtí.
Od té doby se v souvislosti s Napoleonovou smrtí šířily zvláště mezi jeho příznivci pověsti, že byl Brity zavražděn. Tato tvrzení se opírala i o slova z excísařovy závěti, kde se pravilo:
"Umírám předčasně, zavražděn anglickou oligarchií a jejími pohůnky!" Napoleon ale těmito slovy vyjádřil pouze politickou obžalobu, která mu měla zajistit přesvědčení o jeho mučednické smrti. Nepříliš konkrétní obvinění byla posléze vedena francouzskými bonapartisty a členy Napoleonova rodinného klanu jednak v linii "zabití z nedbalosti", jednak v linii vážného nařčení z požití jedu. V obou případech byli obviněni Britové, zvláště nešťastný guvernér sir Hudson Lowe. Šlo ale vesměs o nepodložená obvinění, neboť bylo známo, že Napoleon stálou britskou lékařskou pomoc tvrdošíjně odmítal. Navíc guvernér mohl předčasnou Napoleonovou smrtí přijít o výnosné místo a hodnost generálporučíka, takže péče o excísařovo zdraví byla zcela v jeho zájmu. Představa, že by Angličané chtěli Napoleona otrávit, je rovněž nesmyslná; potraviny nakupovali a připravovali francouzští kuchaři a víno servírovali francouzští číšníci.
S novou teorií, že Napoleona na objednávku Bourbonů otrávil jeden z Francouzů arzénem, přišel teprve v roce 1955 švédský zubní lékař a amatérský toxikolog Sven Forshufvud, který podrobil spektrální analýze jeden údajný Napoleonův vlas a zjistil, že obsahuje třináctkrát tolik arzénu než normální lidský vlas. Z vraždy dokonce obvinil konkrétní osobu - správce císařových sklepů generála hraběte Montholona. Tuto odvážnou teorii odsoudila tehdy většina historiků na celém světě. Upozorňovali například na to, že - pokud zkoumaný vlas byl vůbec císařův - se v 19. století právě arzén používal jako konzervační přísada pro uchování takovýchto rodinných památek.
A co z tohoto případu plyne pro nás? Historici by nikdy neměli připouštět spekulace a nevědecké experimenty a měli by se spoléhat spíše na přirozená a nesenzační vysvětlení. Měli by vzít v úvahu širší okolnosti a nesporné skutečnosti, například tu, že tehdejší lékaři s tehdy známými metodami léčby prostě nedokázali smrti vážně nemocného člověka zabránit. Vždyť prvních operací žaludku se lékaři odvážili až několik desítek let po Napoleonově úmrtí.

Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte.

Napoleonova kariéra na německé dobové karikatuře

Napoleonova kariéra na německé dobové karikatuře:
Korsický chlapec - žák vojenské školy - v Paříži - generál - první konzul - císař - ústup ze Španělska - zpáteční cesta z Moskvy - rozloučení s Německém - jeho konec.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Hlavní strana Kontakt O autorovi Zpět! Vpřed! Znovu načíst! O stránkách! Fotogalerie YouTube

Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:


Historický kalendář
Více zde.
13. prosince 1799 zemřel první americký prezident George Washington

Virtuální galerie
Více zde.
Kirchner Ernst Ludwig: Krajina v Graubündenu se slunečními paprsky, 1937, 119 x 90 cm (soukromý majetek)

Architektura
Více zde.
Římské stavitelství - Římský akvadukt Pont du Gard ve Francii

Slavné a významné dny v historii
Více zde.
18. únor 1929 - Den, kdy byly poprvé vyhlášeny ceny Oscar

Historie olympiád
Více zde.
Londýn 1948

Slavné okamžiky v dějinách sportu
Více zde.
Atletika, 1997 - Fenomén Bubka


Průvodce Tour de France 2017
Vše o nejslavnějším cyklistickém závodu světa

Peklo Moravy
Cyklistický extrém
"Peklo Moravy"

Vstupte!
Pamětní deska
vojenského stíhacího pilota
Mjr. Jaroslava Nováka


Vstupte!
Témata - Český rozhlas

Vstupte!
Na návštěvě u Karla Čapka

Vstupte!
Frýdek-Místek na dobových
fotografiích a pohlednicích


Vstupte!
Mapy

Vstupte!
Zajímavé odkazy

Vstupte!