Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou

Roku 1722 dokončil Jan Blažej Santini – Aichl dílo, které je nejenom vrcholem jeho tvorby, ale i jednou z nejpozoruhodnějších staveb naší architektury. Nevelký centrální kostel se vymyká popisu, protože jeho tvary vznikají komplikovanými průniky šesti půdorysných soustředěných kružnic s tvarem pěticípé hvězdy. Výsledný soubor pěti kaplí a pěti dělících prostor ještě komplikují schodišťová tělesa a tvary empory. Motiv pěticípé a deseticípé hvězdy souvisí se symbolikou sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Symbolika kostela, jeho částí a výzdoby je však mnohem bohatší. Deset cípů hvězdy určuje i tvar ambitu, který je s centrální stavbou kompozičně propojen. Santini zde jedinečně spojil pohyb dynamického stylu se svým barokně gotickým tvaroslovím. Virtuózní hra světel a stínů v interiéru i tvarová osobitost a čistota exteriéru, to vše poskytuje jednu z nejpádnějších odpovědí na otázku, zda architektura je uměním, což stvrzuje i zapsání do seznamu památek UNESCO.

Použitá literatura:
Dvořáček, P.: To nejzajímavější z české architektury, Rubico Olomouc, 2005

Svobodná hra tvaru a světla či rafinovaný řád?
Symbolická závěť křesťanského mystika nebo jen závěrečný podpis génia?
Každopádně jedna z nejosobitějších staveb baroka,
zapsaná do seznamu UNESCO i do dějin architektury.

Použitá literatura:
Dvořáček, P.: To nejzajímavější z české architektury, Rubico Olomouc, 2005

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák