Olympijské hry ve Starověkém Řecku |
Řecký sport nachází svůj kompletní a dokonalý výraz v olympijských hrách. Jak jejich název říká, vznikly v Olympii a poprvé se konaly v roce 776 př. n. l. Vyhlásil je král Ifitos, a aby se jich mohli zúčastnit atleti odevšad, dohodl se se sousedními vládci o příměří. Hry se konaly k poctě nejvyššího boha Dia. Kromě kultovního významu byla důležitá i jejich stránka politická – vyhlášení všeobecného míru a sbratření.
Hry se pořádaly jako dnes jednou za čtyři roky. Závodilo se v běhu, v pětiboji, v zápase pěstním, ve volném stylu, v jízdě na koních a na vozech.
Vztah mezi sportem a válčením byl mnohem zřejmější než dnes, vojenský prvek se objevoval přímo v několika disciplínách, které byly později zrušeny. Z nich připomeňme především běh v plné zbroji. Velkého rozvoje došly naopak závody dvojspřeží a čtyřspřeží, vozy byly lehké a pády často smrtelné. Odměny byly jako dnes na dostizích vypláceny majiteli koně, a ne závodníkovi.
"Olympijská vesnice" není novinkou naší doby. Už Olympia měla svou vesničku, vybavenou budovami s koupelnami a tělocvičnami pro závodníky. Prováděla se tam i léčba a masáže před závody, trénovalo se ve vyhrazených prostorách. Zajímavý detail se týká diety: kalorie sice ještě nebyly známy, ale zejména zápasníci byli náležitě živeni, dostávali prý dokonce tří kila masa na osobu při večeři; to je jistě přehnané, ale svědčí to o tom, že dávky byly asi opravdu vysoké.
Zásadní rozdíl mezi atletikou starověkou a současnou je v tom, že v Řecku z ní byly ženy vyloučeny. Historie se zmiňuje o matce, která se převlékla za muže a dělala svému synovi trenéra. Pronikla na olympijský stadion, a když syn zvítězil, rozběhla se mu vstříc, aby ho objala, ale vyhrnuly se jí šaty, a tím se prozradila. Rozhodčí podlehlí dojetí a odpustili jí. Od té doby však bylo nařízeno, že atleti i trenéři musí chodit na stadion nazí.
Podpláceni existovalo odedávna. Víme sice nepřímo, ale zato bezpečně, že v Olympii kromě soch nejslavnějších atletů byly i sochy nejvyššího boha Dia, pořízené za peníze z pokut uložených atletům, kteří se pokusili "koupit si" protivníka. Protože atleti za svou činnost nedostávali peníze, jejich odměnou byl olivový věnec, byla pokuta účinnější než dnešní diskvalifikace. Ke chvále starověkých atletů však budiž řečeno, že během celého tisíciletí bylo za peníze z pokut pořízeno jen osm soch, takže přestupků asi tolik nebylo.
(Moscati, S. Živoucí minulost. Praha: Panorama, 1984)
V listopadu 2002 se mi stal velmi těžký úraz, následkem kterého jsem strávil 13 měsíců po nemocnicích a rehabilitačních centrech. V té době mi bylo hodně úzko. Jedna z prací, která mě na počítači bavila, bylo vyhledávání obrázků, symbolů, vlajek a dalších materiálů o olympijských hrách. Touto činností jsem strávil spoustu času po odpoledních a večerech v olomoucké fakultní nemocnici a také v rehabilitačních centrech v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Karviné-Darkově. Můj původní záměr byl vystavit olympiády na chodbách u tělocvičny školy, což se také povedlo. Když jsem se rozhodl vytvořit tento web, napadlo mě vytáhnout olympiády ze šuplíku a publikovat je i zde.
Nejlepší českoslovenští
a čeští olympionici – Věra Čáslavská a Emil Zátopek.
letní |
zimní |
Peking 2008 |
Turín 2006 |
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|