Mírná cesta práskání lidmi o zem (čtvrtek 6. prosinec 2012)

Jako každá speciální akce, kterou pro nás škola zorganizovala, i tahle ve mně vyvolala lehkou nervozitu. Řekl bych, že už jsem takový. Měli jsme totiž podstoupit rychlokurz juda, ale moje duše byla pokřivená americkými akčními filmy, takže jsem se bál, jestli po nás náhodou nebudou chtít salta a chvaty ve stylu Jackieho Chana. Jako vždycky i tentokrát jsem se bál zbytečně (taky bych se už sakra mohl poučit).
Abych se dostal k věci: pan instruktor nás na začátku seznámil s tradicemi a zvyky juda - s pozdravy, kimony, samotným slovem judo (mírná cesta) a tak dále. Pak nás jenom malinko prohnal, základní rozcvička, trocha běhání, nějaká ta gymnastika, a kdo tvrdí, že to bylo náročné, tak kecá. No tak, vždyť jsem to zvládl i já. Potom jsme hráli hru, ve které bylo úkolem sebrat soupeřovi pásek, který měl zasunutý za kalhotami, a tím ho vyřadit ze hry. Vzhledem k umístění pásku jsem se docela bál o svůj zadek. Někteří pronášeli vtípky o sexuální orientaci hráčů, to je ale přešlo poté, co jim nějaký šikula šlohnul ocásek.
A konečně jsme se dostali k samotnému judu. Jako první jsme se naučili padat, což mě ani tak nepřekvapuje. Pleskali jsme sebou o zem a bylo to překvapivě zábavné. Zkuste někdy jen tak spadnout na záda, zvednout se a tak pětkrát si to zopakovat*, uvidíte, jak vám to zvedne náladu. Poté jsme se naučili základní judo postoj a dva nejjednodušší chvaty a konečně jsme začali mrskat s lidmi, konkrétně s instruktorem.
Lituju jenom jedné věci: že jsme neměli více času. Celá akce byla neuvěřitelně zábavná, ale i poučná, naučili jsme se pár základních věcí potřebných pro judo a mě osobně to bavilo tolik, že jsem si po skončení rychlokurzu vyžádal dobrovolníka z řad studentů a párkrát jsem si s ním ještě mrsknul. A jelikož jsem v tom naprostý nováček, tak jsme nakonec letěli k zemi oba.

Jakub Rais, student 2. A

*Varování: nezkoušejte to bez dostatečně měkké podložky a odborné instruktáže, za případná poranění páteře, lebky, mozku či sebeúcty neberu žádnou odpovědnost!

Judo v tělocviku

Ve čtvrtek 6. prosince jsme měli opravdu výjimečný tělocvik. Namísto obvyklého cvičení a hraní kolektivních her jsme si vyzkoušeli, jaké je to mít trénink juda. Nebylo to samozřejmě formou přesného simulování tréninku, nýbrž pouze formou ukázek cviků a praktik, které se v judu vyskytují.
Když jsme přišli do tělocvičny, byly již na zemi rozloženy měkké destičky, které dohromady utvářely velký čtverec, na kterém se mělo vše odehrávat. Byl nám udělen pokyn, abychom si sundali obuv a ponožky a seřadili se na již zmíněném čtverci. Na úvod jsme se pozdravili jedním z mnoha slovíček, která judo obsahuje (nechtějte po mně, abych to slovo napsal, už jen proto, že nevím, jak se píše, a tím spíše si je nepamatuji). Po nástupu a řádném pozdravu následovalo menší rozběhání pro rozproudění krve. Poté, co jsme si dali pár koleček kolem čtverce, nám bylo vysvětleno, že když budeme upovídaní a nebudeme plnit to, co je nám řečeno, budeme za trest dělat tzv. hada. To je běhání po onom čtverci za sebou, ale ne kolem dokola, ale způsobem, abychom našim pomyslným hadem vyplnili celý obsah čtverce. Připomnělo nám to starou hru had na mobilních telefonech. Tento trest jsme naštěstí dostali pouze jednou. Po rozběhání následovala plná rozcvička se vším všudy. Poté jsme si vyzkoušeli pár cvičení, jako jsou kotouly, hvězdy a pády. Nakonec jsme si ještě zahráli honěnou s kradením ocásků a naučili jsme se jeden chvat. Celkově se mi tento tělocvik opravdu líbil.

Petr Sedláček, student 1. A

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák