Zrzavý Jan, 1890-1977, český malíř, grafik a ilustrátor. Člen SVU Mánes, Tvrdošíjných, Um. Besedy a SČUG Hollar. Pod vlivem gotické malby, italské renesance a symbolismu tvořil lyrické, snově měkké figury, zátiší a krajiny. Pracoval i jako scénický výtvarník.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Zrzavý Jan: Kleopatra II, tempera, olej a zlato 1919-1957.
Kleopatra, přestože se její fyziognomie podobá loutce, stává se, díky použité červené barvě
a celkové kompozici, erotizující. Možný původ námětu k tomuto obrazu bychom našli v autorově dětství, kdy si často hrál se starou koženou pannou s keramickou hlavou bez vlasů,
na níž se snažil namalovat obličej.

Zrzavý Jan (* 5.11. 1890 Vadín u Havlíčkova Brodu, + 12. 10. 1977 Praha) - český malíř, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník
Zrzavý navštěvoval (po ročním soukromém studiu u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška) v letech 1907-09 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ateliér Emanuela Dítěte. Byl zakládajícím členem skupiny Sursum (1910), s kterou vystavoval, člen Tvrdošíjných (1918) a později - v letech 1923-42 - Umělecké besedy. Vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes (1912-17) a byl i členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Od roku 1947 krátce působil jako profesor na Palackého universitě v Olomouci.
Rané dílo Zrzavého bylo ještě pod vlivem doznívajícího (tzv. druhé vlny) secesního symbolismu a novoromantismu, které literárně ovlivnil Julius Zeyer (Údolí smutku, 1907; Nokturno, 1909). Už tehdy se však v jeho tvorbě projevil zřetelný lyrismus, který se stal výraznou součástí jeho osobitého projevu i v dalších letech. Jen okrajově Zrzavého ovlivnil, zásluhou přátelství s B. Kubištou, kubismus (Zátiší s konvalinkami, 1913, Meditace, 1915), jehož racionalismus mu však byl cizí. Nacházel spíše inspiraci v rané italské renesanci, Leonardu da Vincim (provedl kopii jeho sv. Jana Křtitele) a gotické malbě (Magdaléna, 1914).
Po I. světové válce se vyhranil Zrzavého abstrahující poetický styl jednoduchých objemů, měkkého obrysu a nepříliš malířsky pojímaného koloritu (Přítelkyně, 1923). V další tvorbě se více soustředil na krajinu, především benátskou, z Bretagne, ale i z Čech (Camaret, 1926; Benátky, 1928; dvě varianty, denní a noční, benátského chrámu San Marco, 1930-1931; Ostravské haldy, 1933). Svůj silně lyrický styl, založený na imaginaci, si uchoval i po 2. světové válce (varianty Kleopatry, do 1957).
Zrzavý vynikl rovněž jako kongeniální ilustrátor, nejznámější je jeho obrazový doprovod Máchova Máje (1924) a Kytice Karla Jaromíra Erbena (1928); věnoval se i scénickým návrhům.

Použitá literatura:
Milan Churaň a kol.: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri Praha, 1994

Jan Zrzavý v šedesátých letech 20. století.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák