Rubens Peeter Paulus, 1577-1640, vlámský malíř. Autor oltářních a mytologických obrazů, portrétů a krajin podaných děleným rukopisem rychlými a dlouhými tahy. Nadsazoval bujnost tvarů a dynamismus figur až k násilným gestům (Medicejský cyklus).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Rubens Peeter Paulus: Paridův soud, 1635-1638, 145 x 194 cm.
Rubensovo dílo nás okouzluje svou energií; tvůrce jako by byl stále nadšen tím,
že je živ a zdráv, a dovede každý námět obohatit souvislostmi. Jeho obrazy jsou harmonické, maluje postavy "a la Rubens": tyto postavy jako by si v jeho dílech navzájem zcela důvěřovaly, přijímaly svou odlišnost a věřily v její smysl. Jasně to vidíme na jeho Paridově soudu.
Paris se dívá na nahé bohyně s roztomilou vážností příznačnou pro Rubense.
Tento pohled mu oplácí Venuše, naivně nadšená ze svého vítězství. Uštěpačně se dodávalo,
že její překvapení je opodstatněné, neboť opravdovou vítězkou, odhalující nám své pozadí nad kožešinami, je Juno. (Třetí bohyně, Minerva, jako by na nás hleděla s pobavenou zvědavostí.) Příběh tu nabývá osobitého významu, jeho souvislost s trojskou válkou se vytrácí.
Malíře zajímá výlučně lidské setkání. A není to rozhodně setkání vulgárního mladíka s polosvlečenou královnou – Rubensův výjev je vznešený a krásný.

Baroko, vůdčí sloh evropského umění 17. a 18. století. Základním znakem je pohyb forem pod tlakem pomyslných sil, patetický výraz vzrušení, překypující bohatost a velkolepost výzdoby. V malířství se baroko zaměřilo na dramatické výrazy napětí a duševních stavů. V baroku se spojily všechny prostředky umění v jediné monumentální dílo (Gesamtkunstwerk) s cílem dosáhnout nejpůsobivějšího účinku.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák