Picasso Pablo, 1881-1973, vlastním jménem P. Ruiz, španělský malíř, grafik, sochař a keramik. Spolu s G. Braquem tvůrce kubismu; zakladatelská osobnost moderního umění, jehož vývoj svým dílem rozhodujícím způsobem ovlivnil (Avignonské slečny, Guernica).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Picasso Pablo: Avignonské slečny, 1907, 244 x 234 cm.
Když Picasso konečně překonal modré a růžové období plné sebelítosti,
ještě mu nebylo třicet let. Přesto však změnil svůj poznávací přístup k okolí dílem,
jež jeho přátelé nazvali Slečny z Avignonu, podle známého místa prostituce. Tyto slečny jsou skutečně prostitutky, ale diváci původně odstupovali od jejich půvabů s děsem. Toto je rozhodně
obraz, bez něhož se diskuse o umění 20. století neobejde. Byl prvním plodem směru,
který bude později nazván kubismem. Slečny z Avignonu jsou prvním kubistickým dílem,
přestože tmavorůžová barva pleti nehezkých mladic se pozdějším kubistickým obrazům s jejich
nekonečnou jemností šedé a hnědé vůbec nepodobá. Význam tohoto obrazu je takřka nedocenitelný, a právě tak i vliv, který měl na pozdější výtvarné umění. Divošské hlavy postav jsou důsledkem toho, jak se Picasso nechal zahltit černošským kmenovým uměním, ale obrazu dává ohromnou sílu cosi jiného. Divoká, takřka bezohledná volnost, s jakou Picasso vtáhl
postavy na obraze do svých osobních vizí a přiměl je, aby sloužily jeho psychickým potřebám.
Slečny z Avignonu jasně dokumentují Picassovu silnou obavu z žen, jeho potřebu vládnout jim. Ještě dnes se zachvějeme, když stojíme před obrazem těchto zuřivě výhružných saní.
Zprvu se Picasso neodvážil toto dílo ukázat ani svým obdivovatelům.

Kubismus (francouzsky cube, krychle), umělecký směr, vznikl 1907 až 1914 ve Francii zejména malbou P. Cézanna. Znamenal převratnou změnu v prostorové koncepci výtvarného díla; idea spočívá v pohledu na předmět z mnoha stran. Dělí se na fázi analytickou (zátiší, polofigury) a syntetickou (1913-1914). Představitelé P. Picasso, G. Braque, F. Léger. V českém prostředí poznamenal celou předválečnou avantgardu (Osma, Tvrdošíjní, Skupina výtvarných umělců, E. Filla, v teorii V. Kramář, B. Kubišta).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák