Hofer Karl, 1878-1955, německý malíř a grafik, zaujímá v německém expresionismu zvláštní místo, protože neustále usiloval o novou tektoniku obrazu, v níž má lidská postava sice silný expresívní "náboj", ale její přirozená podoba zůstává relativně "intaktní". Hofer sám odmítal přijmout klasifikaci expresionisty; podle vlastního výroku vždycky hledal romantiku, ale nacházel klasiku.

Použitá literatura:
Slovník světového malířství, Odeon a nakladatelství Artia, Praha, 1991

Hofer Karl: Maškaráda, 1922, 129 x 103 cm (Kolín nad Rýnem, Wallraf-Richartz-Museum).
Hofera nezajímá veselá klauniáda šprýmařů, nýbrž naopak melancholie a bezmocnost,
jež na ně dolehne, když spadne opona a zhasnou světla rampy.

Expresionismus, avantgardní umělecký směr, konstituující se v německé jazykové oblasti kolem 1910 jako reakce na naturalismus a impresionismus. Odmítal umění věrně zobrazující skutečnost nebo ji prostředkující senzualisticky pomocí dojmů; chápal je především jako přímý, až drásavě naléhavý výraz citových reakcí tvůrce na vlastní prožitek skutečnosti, k jejíž podstatě je schopen pronikat intuicí. Výraz chápaný jako tlumočení prožitků jedince v jejich dynamice a bez ohledu na existující umělecké a společenské konvence se stal základní estetickou kategorií, jež také určila charakteristické znaky expresionismu: exaltovanost, eruptivnost, tendenci k ironii, grotesce, hyperbole, fragmentárnosti. Ve výtvarném umění stupňuje výraz až k deformaci. Stylizuje tvary, volí jednoduché prostředky, nelomené barvy, protiklady světla stínů, hledá novou zákonitost výstavby díla. Za otce expresionismu pokládán E. Munch. Tendence expresionismu se uplatnily ve francouzském fauvismu, vlivným hnutím byl hlavně v Německu (skupiny Die Brücke, Der Blaue Reiter).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák