Bronzino Agnolo, asi 1503-1572, italský malíř a básník. Jeho portréty florentské aristokracie se vyznačují chladnou uměřeností a strojeným postojem modelu (Podobizna Eleonory z Toleda).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Bronzino Agnolo: Alegorie s Venuší a Amorem, asi 1545, 146 x 116 cm.
Bronzinově Alegorii s Venuší a Amorem se také říkává Venuše, Amor, bláznovství a čas.
Jako dar pro Františka I. ji objednal Cosimo I. Florentský. Podle Vasariho je to vrstevnaté podobenství o smyslném potěšení a řadě blíže neurčených nebezpečí, číhajících na každém
kroku. Podle některých je to perverzní dílo, zobrazující incest. Vcelku přijatelné vysvětlení této alegorie nabídl roku 1986 jeden lékař: podle něj obraz pranýřuje syfilis. Zmučená postava
nalevo prý výtečně vystihuje klinické symptomy této choroby i jeden či dva vedlejší efekty léčby, používané v 16. století. Podle tohoto výkladu ponouká k zakázané lásce Klam, nabízející
plástev medu. Dítě, představující oklamanou vůli, se vrhá do náruče hříchu.
Výsledkem je syfilis. Postava symbolizující čas strhává z postav modrou látku, čímž odhaluje ztělesněný symbol choroby, o kterém zatím Venuše s Amorem nic netuší.

Manýrismus, slohové období mezi vrcholnou renesancí a barokem (v italském umění asi 1520-90), projevující se hl. v malířství a sochařství. Proti renesančnímu realismu zdůrazňuje vnitřní subjektivní zážitek, jehož vyjádření je hlavním smyslem uměleckého díla. Charakteristický je typ dlouhé postavy s malou hlavou, prohnuté do spirálovité linie (figura serpentinata).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák