El Greco, 1541-1614, vlastním jménem Domenico Theotocopuli, španělský malíř řeckého původu. Nejvýznamnější představitel manýrismu; jeho dílo charakterizuje osobitý spirituální styl vyznačující se protáhlými proporcemi figur, expresivní barevností a prudkými kontrasty světel a stínů (Pohřeb hraběte Orgaze, Pohled na Toledo).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

El Greco: Madona a dítě se sv. Martinou a sv. Anežkou, 1597-1599, 194 x 103 cm.
Jeho Madona a dítě se sv. Martinou a sv. Anežkou shlíží dolů na naši "zvířecí" úroveň,
kde spočinul i zamyšlený lev sv. Martiny a ovečka sv. Anežky, nepřirozeně opřená o její paži. Martina nám svou mučednickou ratolestí naznačuje cosi významného - a totéž činí Anežka prostřednictvím svých dlouhých, nepřirozeně štíhlých prstů.
Neodolatelně nás to táhne vzhůru, podél chvění cherubínských křídel
a bohatých záhybů Mariina roucha: míjíme podivně papírová, či snad prostěradla připomínající oblaka, příznačná pro El Greka, a ocitáme se v samém středu obrazu.
Náš pohled šplhá výš a výš po záhybech roucha Panny Marie, dokud nejsme u dítěte
a nad ním - u vznešené, vnitřně vyrovnané oválné tváře madony.
Obrazem ovšem putujeme podle malířovy mapy.
To nás vede El Greco; a postavy, modlící se v rozích, střeží správný směr naší cesty.

Manýrismus, slohové období mezi vrcholnou renesancí a barokem (v italském umění asi 1520-90), projevující se hl. v malířství a sochařství. Proti renesančnímu realismu zdůrazňuje vnitřní subjektivní zážitek, jehož vyjádření je hlavním smyslem uměleckého díla. Charakteristický je typ dlouhé postavy s malou hlavou, prohnuté do spirálovité linie (figura serpentinata).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák