Fragonard Jean-Honoré, 1732-1806, francouzský malíř a grafik. Poslední velký představitel rokokové galantní malby; autor portrétů, moralistních scén a erotických výjevů zpracovaných lehkým virtuózním rukopisem (Houpačka, Tajný polibek).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Fragonard Jean-Honoré: Mladá dívka s knihou, kolem 1776, 81 x 65 cm.
Mladá dívka s knihou - to je óda ve žluté a hnědé; barvy tmavnou i blednou podle toho,
jak malíř zobrazuje obrysy dívčího těla. Dívka se opírá o měkce načechraný polštář,
rukou však spočívá na tvrdém opěradle, jež opticky změkčuje jen její rukáv.
Vnímá jen svou knížku; je zranitelná tak jako Boucherova nymfa.
Takřka renoirovský šarm tohoto díla by nás však neměl zaslepit.
Je totiž zároveň výmluvné a hutné. Křehkost dospívající čtenářky vyvažuje geometrický rámec,
do něhož je zasazen - vertikální plocha žlutohnědé zdi a zmíněné opěradlo její lenošky.
Fragonard umí cosi naznačit i pomocí zdobných prvků.
Pohleďme na dívčin krk i na její prsa: samá stuha a samý volán,
samé hedvábí - a přece je její pružné tělo skutečné.
Literární rovina obrazu nabývá ­ tak jako ve Hře na slepou bábu - jisté vážnosti.
Nejenom Boucher, ale i Fragonard je hlubší, než se na první pohled zdá.
Dnes už si jeho jemnou citlivost lépe uvědomujeme.

Rokoko, slohové období 18. století, vycházející z baroka; příznačný je odklon od barokní monumentality a dramatičnosti k zjemnění, hravosti a dekorativnosti. Nejvýrazněji se projevilo v uměleckém řemesle, ovlivnilo architekturu (zejména ve střední Evropě), v sochařství rozvíjelo drobnou porcelánovou plastiku, v malířství galantní scény často s erotickým podtextem. Po polovině 18. století začalo ustupovat vlně klasicismu.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák