Parmigianino, 1503-1540, vlastním jménem Girolamo Francesco Maria Mazzola, italský malíř. Představitel italského manýrismu; vytvořil nový ideální typ lidské postavy protáhlých proporcí a spirálovitého pohybu (figura serpentinata), ztělesňující duchovní povznesení nad všedním životem (Madona s dlouhým krkem).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Parmigianino: Madona s dlouhým krkem, 1534-1574, 215 x 132 cm.
Nepravděpodobnému prostředí, zaplněnému ruinami a drapérií, vévodí Panna Maria podobná vznešené labuti. Dlouhý není jen její krk, ale celá postava, a také elegantní dítě, jež ji sice
takřka sklouzává z klína, ale tváří se bezstarostně; takový je svět, v němž neplatí zákony
zemské přitažlivosti. Dlouhonohý překrásný anděl je pouze první z pohledných postav.
Vše – včetně sloupu v pozadí – směřuje vzhůru,
jako by malíř plul k nebesům a bral nás s sebou.

Manýrismus, slohové období mezi vrcholnou renesancí a barokem (v italském umění asi 1520-90), projevující se hlavně v malířství a sochařství. Proti renesančnímu realismu zdůrazňuje vnitřní subjektivní zážitek, jehož vyjádření je hlavním smyslem uměleckého díla. Charakteristický je typ dlouhé postavy s malou hlavou, prohnuté do spirálovité linie (figura serpentinata).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák