Pissarro Camille, 1830-1903, francouzský malíř. Autor krajin (Bulvár Montmartre, Pontoise) podaných hutným pastózním způsobem, který od něj převzal Cézanne. Nejstarší a nejaktivnější člen impresionistické skupiny.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Pissarro Camille: Ležící dívka v růžové stráni, 1882, 63 x 78 cm (Brémy, Kunsthalle).
1876 se Pissarro odstěhoval na venkov do Pontoise, kde našel řadu nových motivů.
Postupem času dával přednost dělenému rukopisu,
při němž nanášel barvu krátkými, přesně nasazenými tahy štětce.

Impresionismus, umělecký směr poslední čtvrtiny 19. století usilující o zachycení okamžitých vjemů. Vznikl jako reakce na oficiální ateliérovou malbu. Cílem impresionistické tvorby je malba v plenéru zaznamenávající přírodu a světlem prostoupenou atmosféru v určitém časovém okamžiku. Pro malířskou techniku impresionismu je typické nanášení čistých barevných tónů, které se do polotónů mísí až na sítnici divákova oka, výrazné zjasnění palety, vyloučení černé barvy, detailů a kontur. Název vznikl 1874 podle obrazu Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce) C. Moneta, k němuž se připojili další pařížští malíři (C. Pissaro, A. Sisley, A. Renoir, E. Degas, P. Cézanne). Neoimpresionismus (pointilismus) převáděl nanášení barev v bodech (francouzsky les points) na vědecké bázi; důležitý byl kontrast doplňkových barev; hlavními představiteli ve Francii byli G. Seurat a P. Signac; český neoimpresionismus byl spojen hlavně se secesí (L. Kuba, J. Preisler).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák