1. říjen 331 př. n. l.

1. října 331 př. n. l. makedonský král Alexandr Veliký porazil perského velkokrále Dareia III. v bitvě u Gaugamel, krátce poté byl korunován "králem Asie".

Alexandr Veliký, Alexandr Makedonský, - 356-323 př. n. l., od 336 makedonský král. Pokračoval v dobyvačné politice svého otce Filipa II. Makedonského. Po zkonsolidování vnitřních poměrů v Řecku vytáhl proti Thébám a 334 je srovnal se zemí, 333 porazil perského krále Dareia III. u Helespontu a Issu a obsadil Egypt. Zbytek perské říše dobyl 331 u Gaugamel. 324 začal svou říši reorganizovat. Jeho taženími započalo helénistické období, kdy se řecká kultura rozšířila na rozsáhlé území.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Alexandr Veliký.

 Bitva u Gaugamel.

Dareios III.

Dareios III., †330 př. n. l. (zavražděn v Baktrii), od 336 poslední perský král z dynastie Achajmenovců. Poražen Alexandrem Velikým.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Alexandr Veliký
Alexandr se narodil ve znamení Lva v srpnu roku 356 př. n. l. Později byl samozřejmě popisován jako předčasně vyspělé a bystré dítě, ve vývoji však rozhodně opožděn nebyl. Jeho rodiče Filippos a Olympias se vzájemně odcizili, než jejich syn překonal pubertu. Posléze mezi rodiči vznikla nenávist.
V klidných mezidobích Alexandrova života se jako všechny děti učil o svých předcích. Po obou rodičích sahal jeho rodokmen až k Diovi; z matčiny strany tam byla ona hrdinská linie Achillova, ale také královská krev z Troje. Alexandra vychovali, aby v této velké válce ctil obě strany a aby ani vůči jedné nechoval opovržení nebo nenávist.
Jakožto dědic Makedonie byl Alexandr už od kolébky vychováván k slepému uznávání skutečnosti, že se narodil k meči, stejně jako se syn rolníka rodí k pluhu. Ani pro Filippa, ani pro Olympiadu by jakákoli jiná Alexandrova budoucnost nebyla myslitelná. Zbývalo jen vyniknout...
Když dorostl do věku sedmi let a jeho dětství tak podle zvyklostí skončilo, našel mu otec přísného učitele. Byl jím jistý Leonidas, strýc Olympiady, čímž se diplomatický Filippos vyhnul domácím hádkám. Zdá se, že pokud šlo o přípravu chlapce na to, co je mu souzeno, oba rodiče se shodli.
Střídmá strava, skrovné oblečení a tvrdé cvičení, jak vyžadoval jeho věk a povaha, byly možná hlavními příčinami, proč Alexandr nedorostl ani průměrné výšky Makedonců, ať už byla jakákoli; veliká sarisa, která byla běžnou zbraní, naznačuje, že jejich vzrůst byl úctyhodný. Kdyby však byl Alexandr skutečně malý, dočetli bychom se o tom jako o charakteristické vlastnosti místo o jiných. Jeho výška však byla nevýrazná a pravděpodobně menší než výška jeho otce, a to muselo být ve společnosti, která kladla takový důraz na postavu, už samo o sobě dost zlé. Když se Alexandr naučil něco o medicíně a fyziologii, možná si spojil příčinu a následek. Leonidovi nedal nikdy najevo lásku, když jeho dohled skončil, a jediný dar, který mu kdy poslal z Asie, byl sarkastický - pytlík kadidla. Jako chlapec jednou obětoval kadidlo ve svatyni a výstředně s ním plýtval, jak to dělal vždycky, a Leonidas mu ostře nařídil, aby šetřil vzácnými věcmi do doby, kdy bude sám pánem zemí, v nichž vyrostly. Vzal si tedy Leonidova slova k srdci.
Jako přirozený předěl mezi dětským věkem a dospíváním stojí slavná příhoda o tom, jak si ochočil Bukefala. Bukefalos byl ohnivý válečný oř, kterého nabídli za vysokou cenu Filippovi, ale zvíře na sebe nenechalo nikoho nasednout, a tak nemělo žádnou cenu. Chlapec trval na tom, že tak báječný kůň nesmí jenom stát ve stáji, a tak ho otec vyzval, ať ho zkusí zvládnout lépe než starší muži. Vsadili se, že otec Alexandrovi koně koupí, když se mu na něj podaří nasednout, a když ne, zaplatí za něj sám. Kůň mu začal důvěřovat, hned jak ucítil jeho ruce. Po sblížení se s Alexandrem musel být vycvičen, a to nepochybně do války.
K Alexandrově výchově a vzdělání jistě přispělo, že si - podle legendy - Filippos zamluvil nejmoudřejší muže své doby prý už v den jeho narození. A tak přizval mezi jeho učitele Aristotela. Ten byl ve svých čtyřiceti letech učencem se stále lepší pověstí a s tou důležitou devizou, že několik let studoval u Platona.
Aristoteles okamžitě zaútočil na praktický a zvídavý intelekt svého žáka a jeho vášeň pro zkoumání a objevování. Botanika a zoologie Alexandra fascinovaly po celý život, a stejně tak lékařství. Zevrubně se zajímal o zranění či choroby svých vojáků a přátelům i osobně předepisoval léčbu. Učil se rovněž filozofii. To byl v řeckém světě základ pro veškerá studia v dospělosti.
Alexandrova potřeba sebejistoty byla stejně velká jako jeho genialita a síla vůle. Jestli se vůbec někdy vědomě rozhodl, že bude nejlepší ze všech, bylo to nejspíš ve školním věku. A když se jeho sen začal naplňovat, byl nadšen.
Při jedné hodině občanské nauky byla studentům zadána hypotetická situace a pak byli tázáni, jak by ji vyřešili. Alexandr, který nejspíš "správnou" odpověď dobře znal, prohlásil, že bude situaci řešit, až se v ní ocitne. Byl to věštecký výrok.

(Renaultová, M. Alexandr Veliký. Praha: Brána, 1996.)

Detail mozaiky znázorňující bitvu u Issu s vyobrazením Alexandra Velikého.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák