Hlavní strana
Vstupte!


Vstupte!

Dominik Hašek
fandí tomuto webu
Vstupte!


Vstupte!
Školní výukový dokument
o koncentračním táboře
Auschwitz-Birkenau
a o holocaustu

Vstupte!
Vzdělávací portál
pro učitele, studenty a žáky


Vstupte!
Otevíráme podstatné

Minutae Carolinae
Minutae Carolinae
Český rozhlas
Projekt: Minutové hry

Muzeum kol Boskovštejn

Muzeum kol
Boskovštejn




e-mail:
mar.simonak@gmail.com


Vstupte!
70. výročí konce
2. světové války

Vstupte!

2. světová válka

Vstupte!
Bitva o Rozhlas

Vstupte!

Speciální web k 70. výročí osvobození Ostravy

Vstupte!
100. výročí vypuknutí
1. světové války

Vstupte!
Před 100 lety
Život za 1. světové


Vstupte!
Válka, která změnila svět
1914 - 1918

Vstupte!
První republika
- dobový tisk

Historický kalendář

19. říjen 202 př. n. l.

19. října 202 př. n. l. proběhla ve druhé punské válce bitva u Zamy, která skončila porážkou Kartága.

Publius Cornelius Scipio starší

Publius Cornelius Scipio starší.
Přemožitel Hanniballův.
Jeho stejnojmenný adoptivní vnuk dobyl Kartágo.

Scipio Starší, Publius Cornelius S. Africanus Maior – 236 – 184 př. n. l., římský vojevůdce. Ve druhé punské válce bojoval proti Hanibalovi v Itálii a Hispánii.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Druhá punská válka
Punové se s porážkou v první punské válce rozhodně nehodlali smířit. Punský vojevůdce Hamilkar Barkas, hrdina předchozí prohrané války, se rozhodl obnovit mocenské postavení Kartága. Ztrátu středomořských ostrovů mělo vynahradit ovládnutí Hispánie, kde byla ložiska stříbra a mědi, a takto posílené se mělo Kartágo vrhnout do nové války s Římem. Kartágo zanedlouho získalo v Hispánii území, které mu ztráty z první punské války bohatě vynahradilo. Hranici mezi římskou a kartaginskou sférou vlivu v této oblasti tvořila řeka Iberus (dnešní Ebro). V roce 221 př. n. l. se stal velitelem punských vojsk v Hispánii Hamilkarův syn Hannibal. Od dvanácti let pobýval v otcově vojenském táboře a naučil se od něj jak vojenskému umění, tak nenávisti k Římanům.
Roku 220 př. n. l. oblehl Hannibal město Saguntum, které bylo římským spojencem. Jeho obyvatelé žádali Římany o pomoc, ale ti tentokrát váhali tak dlouho, že Hannibal stačil město dobýt. S poraženými naložil tak brutálně, že Římané vyslali do Kartága posly s žádostí o Hannibalovo vydání. Kartáginci odmítli a Římané jim vyhlásili válku. To bylo roku 218 př. n. l. Hannibal se svou armádou překročil Iberus a vydal se do Itálie.
Přes prožité útrapy se Hannibalovi vojáci dokázali zaskočeným Římanům téměř okamžitě úspěšně postavit. Roku 217 př. n. l. porazil Hannibal Římany v bitvě u Trasimenského jezera. Další katastrofální porážku utrpěli Římané hned následujícího roku u městečka Kann v jižní Itálii. Padlo tu prý na 50 000 Římanů a spojenců, více než 10 000 jich bylo zajato. Hannibalovy ztráty čítaly "jen" něco přes 6000 mužů ...
Řím byl otřesen, ale nezlomen. Konzulové povolali do zbraně všechny muže nad sedmnáct let, postavili dokonce dvě legie z otroků, jimž stát vykoupil svobodu, a udělili amnestii několika tisícům zločinců pod podmínkou, že vstoupí do vojska. Nabídku míru, kterou jim Hannibal učinil, odmítli. Hannibalovi se zatím dařilo čím dál hůř. Měl problémy se zásobováním, počet jeho vojáků se tenčil, navíc se zhoršovalo jeho postavení v Kartágu. Nadšení z počátečních úspěchů opadlo, když nepřicházely žádné nové, a mnozí politici se obávali růstu Hannibalovy osobní moci a pracovali proti němu.
Válku ukončil rázným tahem konzul Publius Cornelius Scipio Maior, který se rozhodl zbavit Itálii Hannibala tím, že zaútočí na Kartágo, a to svého vojevůdce bezpochyby z Itálie odvolá na vlastní obranu. Plán vyšel přesně podle jeho předpokladů; roku 202 př. n. l. Scipio nad Hannibalem zvítězil v bitvě u Zamy v severní Africe a vysloužil si tak přídomek Africanus - Africký. Příštího roku byla uzavřena mírová smlouva s podmínkami pro Kartágo velmi tvrdými. Muselo zaplatit ještě vyšší válečné náhrady než posledně, vydat všechny válečné lodě a válečné slony, odevzdat rukojmí a zavázat se, že nepovede žádné války bez svolení Římanů. Kartágo ztratilo velmocenské postavení a nemohlo už pro Řím představovat ani to nejmenší nebezpečí. Přesto se v Římě našli lidé, kteří bažili po definitivní a úplné záhubě Kartága.

Zdroj:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 1, Pravěk a starověk, SPN Praha, 2004

Hannibal

Hannibal.

Hannibal v 2. punské válce
Hannibal žil dlouhá léta ve vojenském táboře, pohyboval se v nepřátelské zemi, ze všech stran na něho číhaly nástrahy, stýkal se většinou s tvrdými lidmi - tím vším se dají omluvit a lehce vysvětlit bezbožné skutky, jichž se dopouštěl. Byl prostě dítětem své doby a nebyl o nic horší než jiní.
Ostatně byli snad Římané lepší? Oblíbené a zidealizované postavě Alexandra Velikého prominuli nejrůznější excesy, obcházeli je bez mravních skrupulí. Hannibal jistě nepovažoval ukrutnost za svůj program, jestliže to nevyžadovaly vnější okolnosti. Dovedl být i ušlechtilý a rytířský. Příznivé svědectví o jeho skutečném smýšlení vydává i mírné zacházení se zajatci a pieta k padlým římským vojevůdcům. Vojáci pocházeli z nejrůznějších koutů světa, je tedy pochopitelné, že k nim musel být přísný, ale i krajně spravedlivý, když si dovedl získat úctu a lásku.
Hannibal vynikal vzácným darem vcítit se do duše prostého vojáka. Postavil se tak do první řady mezi vojevůdce, kteří nejenže byli vynikající stratégové, ale ne méně také vojenští psychologové. Nedával vojákům najevo opovržení vzdělance, nebudoval mezi nimi a sebou propast, naopak se snažil ovládat různorodý dav jako jeden z jeho středu. V tom asi spočívalo tajemství jeho nesmírné popularity.
Soukromý Hannibalův život antičtí autoři většinou chválí kvůli vlastnostem, které už dávno nebyly v těch dobách všední, zvláště ne u význačných vojáků: střídmost v pokrmu i požívání vína a pohlavní zdrženlivost. Jestliže se dovídáme ze starých zpráv, že Hannibal pil mírně a jedl jen tolik, aby se jeho tělo posílilo a nikoli unavilo přemírou nápoje a jídel, můžeme z jeho povahy vyloučit rys požitkářství. Požitkářství bylo obvyklé zejména u jeho zámožných punských krajanů.
Hamilkar se postaral i o duchovní vzdělání svého syna. Hannibal nepatřil mezi typ vojevůdců omezujících svůj zájem jen na vojenství. Patřil spíše k rodu vojáků - literátů. Znal řečtinu, stýkal se s Řeky a měl tak přístup ke všem pokladům vyspělé helénské literatury.
Hannibalovu velikost vidíme především na poli státnickém a vojenském. Sporná a uspokojivě stále nevysvětlená zůstává záhada, proč po bitvě u Cann zaváhal, když měl dostatečnou základnu k útoku na samotný Řím. Umění zvítězit a umět dosaženého vítězství využít jsou skutečně dvě ctnosti, které nemusejí být nutně pospolu.
Technické výkony Hannibalovy armády jsou obdivuhodné.
Dlouhý pochod do Itálie, obtížné pronikání horami a bažinami, obratné využívání terénu, to jsou všechno přednosti, kterými vynikal nad svoje soupeře. Můžeme říci, že Hannibal byl podle uznání antických i moderních spisovatelů velmi obratný, geniální stratég, ale vítězství u Cann, které mohlo rozhodnout celou válku, neuměl z důvodů nepříliš jasných využít.
Kromě galské pomoci Hannibal počítal, jak už jsme několikrát zdůraznili, s rozpadem římského spolku a se získáním italských spojenců Říma. V této věci se přepočítal, nevzal v úvahu skutečnost, že Řím vládl Itálii už několik století obratným systémem kolonií a smluvních závazků a že první punská válka, která se odehrávala na Sicílii, na moři a v Africe, se jeho území ani nedotkla. Římané byli daleko oblíbenější u svých poddaných a vazalů, než Hannibal počítal, a tato osudná chyba ve výpočtu byla jednou z hlavních příčin konečného nezdaru. Hannibalovi se nevyplatilo, že budoval svůj předpoklad o získání Itálie na domnělé podobnosti římského postavení s postavením Kartaginců vůči poddaným. Nesprávně počítal se stejnou vratkostí Říma jako v Kartágu. Římské panství bylo však přes svou složitost vybudováno logičtěji než kartaginská država a Římané se nespoléhali jen na brannou převahu, ale i na důvěru a upřímnou spolupráci svých spojenců.

(Knotek, F. Hannibal. Brno: Bonus A, 1996.)

Váleční sloni

Váleční sloni byli ve starověku velmi obávanou zbraní. Římané však brzy přišli na to,
že stačí slona zranit a rozzuřený "živý tank" se stane neovladatelným.
Sloni nebyli jedinými zvířaty zneužívanými pro válečné účely. Pro válku byli cvičení např. i psi.
Dnes se dokonce dělají pokusy s delfíny, kteří jsou nucení pod vodou klást miny.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Hlavní strana Kontakt O autorovi Zpět! Vpřed! Znovu načíst! O stránkách! Fotogalerie YouTube

Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:


Historický kalendář
Více zde.
28. března 1592 se narodil pedagog a filozof Jan Amos Komenský

Virtuální galerie
Více zde.
Michelangelo Buonarroti: Libyjská Sibyla, 1508-1512, nástropní freska v Sixtinské kapli

Architektura
Více zde.
Gotický sloh – Katedrála Notre-Dame v Remeši ve Francii

Slavné a významné dny v historii
Více zde.
6. červen 1944 - Den D

Historie olympiád
Více zde.
Antverpy 1920

Slavné okamžiky v dějinách sportu
Více zde.
Golf, 2005 - Nejlepší golfový úder


Průvodce Tour de France 2017
Vše o nejslavnějším cyklistickém závodu světa

Peklo Moravy
Cyklistický extrém
"Peklo Moravy"

Vstupte!
Pamětní deska
vojenského stíhacího pilota
Mjr. Jaroslava Nováka


Vstupte!
Témata - Český rozhlas

Vstupte!
Na návštěvě u Karla Čapka

Vstupte!
Frýdek-Místek na dobových
fotografiích a pohlednicích


Vstupte!
Mapy

Vstupte!
Zajímavé odkazy

Vstupte!