22. říjen 1941

2. světová válka, Východní fronta, Sovětský svaz, 20.-25. říjen 1941
Kvůli mizernému počasí a stále silnějšímu odporu Němci zastavují operaci Tajfun a soustřeďují se na omezenější cíle.
Ofenzíva na Ukrajině zpozdila postup na Moskvu. Němci musí od nynějška čelit zimnímu počasí a mobilizaci sovětských mužů a vybavení.

Text převzat z:
Shaw, A.: Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko ve spolupráci s nakladatelstvím Columbus, Praha 2004

Zablácený německý motocyklista na východní frontě v říjnu 1941.

Ozbrojené ženy pochodují Moskvou.
Tisíce sovětských žen pomáhaly při obraně města před útokem.

Útok na Moskvu
Jelikož hlavních cílů německého útoku - obklíčení Leningradu a zajištění přístupů na Krym - bylo dosaženo, vydalo vrchní velitelství německé armády skupině armád Střed maršála von Bock rozkaz podniknout ofenzivu proti Moskvě. Pro útok ve strategicky nejdůležitějším směru soustředili Němci tentokrát tři tankové skupiny a dvě třetiny svých tankových divizí. K posílení německých sil byla k Moskvě přemístěna z leningradské fronty Hoepnerova 4. tanková skupina. Podle rozkazu byla cílem operace Tajfun porážka a zničení sovětských sil blokujících cestu na Moskvu v omezeném čase, který je k dispozici před začátkem zimního počasí. Na počátku operace Tajfun prohlásil Adolf Hitler, že "tento protivník je již zlomen a už se nikdy nevzpamatuje". Když o týden později zvítězila německá vojska ve dvou těžkých bitvách - u Brjanska a u Vjazmy -, prohlásil tiskový mluvčí wehrmachtu Otto Dietrich: "Tažení na východě je po rozdrcení Timošenkovy skupiny armád rozhodnuto." Němci zajali víc než 673 000 mužů a ukořistili 1240 tanků a 5410 děl. Rostoucí ohrožení SSSR přimělo Stalina ke změnám na vedoucích místech armády. Maršál Semjon Timošenko převzal místo Semjona Buďonného velení Jihozápadního frontu a maršál Georgij Žukov se stal velitelem rozhodujících úseků fronty u Moskvy. Maršál Šapošnikov byl jmenován náčelníkem generálního štábu Rudé armády. Důstojníci deportovaní během čistek do sibiřských táborů nucených prací byli nyní dočasně omilostněni a nasazeni na frontu "k ospravedlnění"; sovětské průmyslové závody z Ukrajiny a z oblasti Moskvy byly přemisťovány za Ural.
Když se německé armády nezadržitelně blížily k Moskvě, bylo sovětské hlavní město částečně evakuováno (12. října). Sovětská vláda se ve velkém zmatku přestěhovala do Kujbyševa (16. října). V důsledku značné dezorganizace, a dokonce i pokusů o plundrování, byl v Moskvě vyhlášen stav obležení (19. října). Stalin a Státní výbor obrany však nakonec zůstali v hlavním městě. Podpořena čerstvými divizemi, které byly přesunuty ze Sibiře a od íránských a tureckých hranic, a posílena anglo-americkými dodávkami výzbroje dokázala Rudá armáda zpomalit drtivou ofenzivu Němců a naopak sama jim zasazovat těžké rány. K tomu přistupovalo partyzánské hnutí v týlu německé fronty, živené hrůzou, kterou šířila operační komanda SS, a krutým zacházením se sovětskými zajatci. 25. 10. se německá vojska před Moskvou zastavila. Německé tankové jednotky ještě dokázaly proniknout ke Kalininu a k Tule (30. 10.). Potom však nastalo období špatného podzimního a posléze i zimního počasí, jež ofenzivu ochromilo. Státní výbor obrany SSSR mezitím reagoval na vzniklou situaci rozkazem vybudovat moskevské obranné pásmo, zahrnující všechny eventuální přístupy k hlavnímu městu, jehož obrana byla svěřena vojskům Západního frontu pod vedením generála Georgije K. Žukova. Hitler sice i nadále prohlašoval, že dobytí Moskvy je jen otázkou krátkého času, a dokonce nařídil na 15. 11. druhou fázi útoku na sovětské hlavní město, ale dvouměsíční zdržení v útoku na Moskvu způsobené Hitlerovým přesunutím hlavního směru ofenzivy na severní a jižní křídlo fronty nebylo možné dohnat. Postup německých tanků uvázl nejprve v blátě a potom zamrzl. Rudá armáda získala oddechový čas, aby mohla rozšířit svá obranná opatření.

Text převzat z:
Kronika 20. století, 1940-1949, Fortuna Libri ve spolupráci s Lidovými novinami (díl pátý), Praha, 2007

Obránci Moskvy.

Ženy budují protitankový val před Moskvou.

Německý automobil projíždí podzimní ruské bláto.

Sovětský protiútok u Moskvy - prosinec 1941.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák