23. říjen 1526

23. října 1526 zvolil Český sněm jednomyslně Ferdinanda I. Habsburského českým králem. Tímto dnem započala habsburská vláda nad českými zeměmi, která trvala bezmála 400 let.

Ferdinand I. z dynastie Habsburků, 1503-1564, od 1519 arcivévoda rakouský, od 1526 český a uherský král, od 1531 král a od 1556 císař Svaté říše římské národa německého. Zakladatel středoevropské habsburské (podunajské) monarchie; prosazoval princip centralizovaného státu a snažil se omezit politické pozice stavů. V politice pragmatik.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Ferdinand I. Habsburský.

Ferdinand I.
Ferdinand I. byl velmi chytrý, vzdělaný a pohotový panovník. Do střední Evropy přišel jako cizinec. Vyrůstal totiž ve Španělsku (na dvoře svého děda krále Ferdinanda Aragonského) a v Nizozemí. Brzy se však ve zdejším prostředí dokonale vyznal. Byl vychován přísně katolicky a chtěl také katolickou církev podporovat i ve středoevropských poměrech. Zakrátko zjistil, že proti nekatolickým vyznáním násilím nic nedokáže a snažil se o tolerantnější postoj. Zároveň usiloval o oslabení přebujelé politické moci stavů. Byl velkým ctitelem umění a podporovatelem umělců. Ačkoli se s Annou Jagellonskou oženil z politických důvodů, mezi manželi se vytvořil krásný vztah, obdařený patnácti dětmi. Poté, co Anna roku 1547 zemřela, se už Ferdinand nikdy neoženil. Ve vznešených kruzích nebýval takový postoj zvykem.

Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 2, Středověk a raný novověk, SPN Praha, 2004

Touto listinou Ferdinand potvrzoval českým stavům, že byl zvolen z jejich vůle.
V listině se výslovně praví, že král uznává, že byl zvolen z vůle stavů,
a nikoli z nějakého závazku (tj. proto, že by měl dědický nárok).

Ferdinand I. na obrazu Hanse Bocksbergera.

Anna Jagellonská (1503-1547).

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák