31. říjen 1517

31. října 1517 uveřejnil Martin Luther svých 95 tezí.

Luther Martin, 1483-1546, německý náboženský reformátor; původně mnich – augustián. Studiem Bible znovu objevil zvěst o spasení z milosti, která se stala středem jeho úsilí, jež vedlo přes kritiku odpustkové praxe až k rozchodu se stávající církvi. 1518 prohlášen papežem za kacíře. Jeho překlad Bible se stal základem spisovné němčiny.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Martin Luther, jak jej zachytil jeho přítel a svatební svědek,
stoupenec reformace a velký německý renesanční malíř Lucas Cranach starší.

Martin Luther (1483-1546)
Martin Luther byl velmi vzdělaný muž. Studoval i vyučoval na univerzitě a stal se též členem augustiniánského řádu. Z kláštera však vystoupil a svůj rozchod s římskokatolickou církví podtrhl tím, že se oženil s bývalou jeptiškou. Dokazoval tak, že bible neupírá kněžím manželství. Podle pověsti hodil po ďáblovi, který jej vyrušoval v bohulibém díle, kalamář. Luther umožnil širším vrstvám přístup k Písmu svatému, když znovu přeložil bibli do němčiny. Také při bohoslužbách používal místo latiny národní jazyk, srozumitelný všem věřícím.

Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 2, Středověk a raný novověk, SPN Praha, 2004

95 tezí.
Na protest proti prodávání odpustků (prominutí hříchů za peníze)
přibil Luther v r. 1517 na dveře kostela 95 tezí (argumentů).
Tímto Lutherovým činem začala revoluce.

Hořel jsem touhou správně pochopit jedinečný výraz, užitý v epištole (sv. Pavla) Římanům v první kapitole (verš 17), kde se praví: Boží spravedlnost je zjevena v evangeliu. Do té chvíle jsem na to myslel s úděsem. Výraz boží spravedlnost jsem nenáviděl. Běžný způsob, s jakým ho obvykle užívali učitelé, mne naučil rozumět mu ve filozofickém smyslu. Měl jsem tedy spravedlnost, kterou nazývají formální nebo aktivní, spravedlnost, pro niž Bůh je spravedlivý a která ho nutí trestat hříšníky a provinilce. Ačkoli můj mnišský život byl bezúhonný, cítil jsem, že před Bohem jsem hříšník. Mé svědomí bylo do krajnosti neklidné a neměl jsem pražádnou jistotu, že Bůh se dal usmířit mými dostičinícími skutky. Proto jsem nemiloval tohoto spravedlivého a mstivého Boha a měl ho v nenávisti. I když jsem se mu vskrytu nerouhal, byl jsem pohoršen a prudce jsem proti němu reptal. Není dost na tom, že nás pro hřích našich otců odsuzuje k věčné smrti a že na nás uvaluje svůj zákon v celé jeho přísnosti? Musí ještě zvyšovat naši trýzeň evangeliem, a dokonce i skrze ně nám ohlašovat svou spravedlnost a svůj hněv? Pro svědomí tak krutě otřesené byl jsem z toho až bez sebe a znovu a znovu jsem bušil na to místo ze svatého Pavla v úporné snaze pochopit, co chtěl říci. Konečně se Bůh nade mnou slitoval. Když jsem ve dne v noci rozjímal a zkoumal zřetězení slov - boží spravedlnost je zjevena v evangeliu, jako je psáno: Spravedlivý bude žít z víry - začal jsem chápat, že boží spravedlnost zde znamená spravedlnost, kterou Bůh dává a skrze niž spravedlivý žije, má-li víru. Smysl věty je tedy takový: Evangelium nám zjevuje boží spravedlnost, ale spravedlnost pasivní, to jest onu, kterou nás Bůh ve svém milosrdenství ospravedlňuje prostřednictvím víry, jako je psáno: Spravedlivý bude žít z víry. Jako kdybych se byl v tu chvíli znovu narodil.

Text převzat z:
(Martin Luther, Enarratio Psalmorum - Výklad žalmů, 1532; překlad Amedeo Molnár)

Papež prodává odpustky (dobová agitka).

Ďábelská hudba.
Odpůrci Martina Luthera obviňovali, že si ho najal sám ďábel.
Tato karikatura z roku 1525 jej zobrazuje jako dudy,
na které Satan vyhrává svatokrádežné písně.
V této době se Luther ze strachu o život uchýlil na hrad svého ochránce kurfiřta saského
a pustil se tam do překladu bible.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák