28. listopad 1820

28. listopadu 1820 se narodil Friedrich Engels, německý sociolog a filozof. Zemřel 5. srpna 1895 v Londýně.

Engels Friedrich (Bedřich) – 1820-1895, německý myslitel, Marxův spolupracovník a činovník dělnického hnutí. Původně mladohegelovci (Feuerbachem) ovlivněný publicista se jako podnikatel zajímal o sociální poměry; 1847 spoluzakladatel Svazu komunistů, po porážce revoluce v Německu 1848 emigroval do Švýcarska, později do Anglie, odkud finančně podporoval Karla Marxe. Podílel se na založení I. i II. internacionály, dokončil Marxův kapitál.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Friedrich (Bedřich) Engels,
německý myslitel a sociální reformátor.

Německý filozof, sociolog a ekonom se narodil v Porýní v Prusku, v rodině majitele textilní továrny. Engels patřil k nejvzdělanějším mužům své doby. Na naléhání otce opustil gymnázium, aby se stal obchodníkem. Intenzívně se věnoval samostudiu a posléze zaujal velmi kritický vztah k prostředí, z něhož vyšel. Navždy se rozešel i s vírou, světovým názorem, svých předků. V Berlíně navštěvoval ve volném čase berlínskou univerzitu, kde se zajímal především o přednášky z filozofie. Zde se i sblížil s kroužkem mladohegelovců, mezi něž chodíval i Karel Marx. Engels kritizoval Hegela za konzervativní závěry a rozpory v jeho idealistickém filozofickém systému a dialektice.

Když byl Engels pracovně v Anglii, studoval zde ekonomické procesy a souvislosti a zabýval se anglickým průmyslem v Manchesteru. Výsledkem jeho studia byl nejprve článek Situace dělnické třídy v Anglii. Následně to byla jeho první skutečně ekonomická práce - Nástin kritiky politické ekonomie. Tato práce svědčí o definitivním Engelsově přechodu od idealismu k dialektickému a historickému materialismu. Dospěl k závěru, že politiku a její dějiny je nutno vysvětlovat z ekonomických vztahů a jejich vývoje, a ne naopak. Vyvrcholením uvedených Engelsových studií byla jeho kniha Postavení dělnické třídy v Anglii. Tato kniha byla hroznou obžalobou kapitalismu a buržoazie.

Engelsovo dílo je úzce spojeno s dílem Karla Marxe, se kterým jej pojilo hluboké přátelství a myšlenková spřízněnost. Ke společným pracím patří zejména Manifest komunistické strany, na kterém měl Engels rovnocennou zásluhu. Engels předpokládal, že Komunistická revoluce nebude jen národní revolucí, nýbrž bude probíhat současně ve všech civilizovaných zemích, jelikož velký průmysl vyrovnal jejich společenský vývoj a buržoazie a proletariát se staly dvěma rozhodujícími třídami společnosti. Po smrti Marxe zanechal Engels vlastní vědecké práce a zbytek života věnoval dokončení práce na Marxově Kapitálu a jeho vydání. Práce na III. dílu Kapitálu jej přiměla k tomu, aby sledoval všechny přeměny v kapitalistické ekonomice. Engels odhalil, že rozhodující tendencí vývoje kapitalismu na sklonku minulého století bylo vytváření monopolů, příchod monopolistického kapitalismu - imperialismu.

Engels napsal velké množství článků a několik knih - Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, v níž mj. dokázal, že soukromé vlastnictví, společenské třídy a stát neexistovaly vždy, ale vznikly až na určitém historickém stupni vývoje, že stát v rukou vykořisťovatelských tříd je vždy jen nástrojem jejich ekonomické a tím i politické moci, a že tyto třídy a stát tak jak nutně a zákonitě vznikly, tak i zaniknou. Z filozofického hlediska k nejvýznamnějším Engelsovým pracím patří především Ludvík Feuerbach a vyústění klasické německé filozofie, Anti-Dühring a Dialektika přírody.

V knize Ludvík Feuerbach a vyústění německé klasické filozofie došel k závěru, že celé dějiny filozofie jsou v podstatě bojem mezi dvěma hlavními filozofickými směry - materialismem a idealismem. Zde formuloval i základní filozofickou otázku o vztahu vědomí a bytí a zdůraznil, že tato otázka má i svou druhou stránku a tou je otázka o poznatelnosti světa. Za zdroje marxistické filozofie považuje:

•  Hegelovu dialektiku

•  Feuerbachův materialismus

V dějinách společnosti se nic neděje bez vědomého úmyslu a chtěného cíle, i když i zde působí nahodilost. Ta je však vždy podrobena skrytým vnitřním zákonům. Chtěné se uskutečňuje jen zřídka, jelikož se ve většině případů chtěné cíle navzájem kříží a střetávají nebo jsou neuskutečnitelné. Srážky jednotlivých vůlí a jednání vedou v dějinách ke stavu, který je podobný jako v nevědomé přírodě. Cíle jednání jsou chtěné, ale výsledky, které z těchto jednání vyplývají, jsou nechtěné. Hybnými silami střetů velkých mas a společenských tříd jsou jejich odlišné ekonomické zájmy. Chceme-li tedy pochopit dějinný vývoj musíme objevit ony materiální hybné síly, které uvádějí do pohybu velké masy lidí, celé národy a třídy.

V Anti-Dühringovi Engels zformuloval závažnou tezi, že jednota světa spočívá v jeho materiálnosti. Pohyb a hmota jsou neoddělitelné - pohyb je způsobem existence hmoty. Materialistickou dialektiku vymezil jako vědu o všeobecných zákonitostech vývoje přírody, lidské společnosti a myšlení, objasnil základní zákony dialektiky, zpracoval problém vztahu mezi absolutní a relativní pravdou a načrtl výchozí myšlenky teorie odrazu, které později V. I. Lenin rozvinul v ucelenou teorii.

V Dialektice přírody zobecňuje závěry tehdejší přírodovědy a dokazuje, že v přírodě se děje vše dialekticky. Ukázal, že rozvoj kapitalistického výrobního způsobu zapříčinil v 19. století bouřlivý rozvoj techniky a přírodních věd, zejména těch přírodovědných oborů, které byly více nebo méně přímo spojeny s potřebami výroby. Na počátku a v prvé polovině 19. století bylo totiž dosaženo četných významných objevů a úspěchů v matematice, astronomii, fyzice, chemii a biologii. Byla zjištěna nová fakta a formulovány nové zákony, vytvořeny nové hypotézy a teorie, vznikly nové vědní obory. To bylo nutné filozoficky zobecnit a rozvinout dialekticko-materialistické pojetí přírody.

Engels vedle své teoretické a propagandistické práce vykonal společně s Karlem Marxem politickou, organizátorskou práci jako vůdce mezinárodního proletariátu, když se zásadním způsobem podílel na vzniku a činnosti I. a II. Internacionály. Po smrti Marxe zůstal Engels sám dále rádcem a vůdcem evropských socialistů.

Autor textu:
Marek Šimoňák

Pomník Marxe a Engelse v Budapešti.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák