Hlavní strana
Vstupte!


Vstupte!

Dominik Hašek
fandí tomuto webu
Vstupte!


Vstupte!
Školní výukový dokument
o koncentračním táboře
Auschwitz-Birkenau
a o holocaustu

Vstupte!
Vzdělávací portál
pro učitele, studenty a žáky


Vstupte!
Otevíráme podstatné

Minutae Carolinae
Minutae Carolinae
Český rozhlas
Projekt: Minutové hry

Muzeum kol Boskovštejn

Muzeum kol
Boskovštejn




e-mail:
mar.simonak@gmail.com


Vstupte!
70. výročí konce
2. světové války

Vstupte!

2. světová válka

Vstupte!
Bitva o Rozhlas

Vstupte!

Speciální web k 70. výročí osvobození Ostravy

Vstupte!
100. výročí vypuknutí
1. světové války

Vstupte!
Před 100 lety
Život za 1. světové


Vstupte!
Válka, která změnila svět
1914 - 1918

Vstupte!
První republika
- dobový tisk

Historický kalendář

21. prosinec 1958

21. prosince 1958 se Charles de Gaulle stal prezidentem Francie.

Gaulle Charles de, 1890-1970, francouzský generál a politik. 1940 po nástupu maršála P. Pétaina (1856-1951), unikl do Velké Británie, kde organizoval francouzský zahraniční odboj (Svobodná Francie), od 1943 předseda Francouzského výboru národního osvobození, od 1944 předseda prozatímní vlády. Referendem 1945 se mu podařilo zrušit ústavu 3. republiky, ale při přípravě ústavy 4. republiky nezískal na svou stranu většinu politických stran, proto se stal kritikem politického systému 4. republiky. Za krize v Alžírsku opět povolán k moci, 1958 nastolil prezidentský systém 5. republiky, 1959-1969 prezident; usiloval o obnovení velmocenského postavení Francie (vystoupení Francie z vojenské složky NATO) opřené o jadernou moc. Po referendu, odmítajícím jeho návrhy reforem, odstoupil.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Charles de Gaulle

Charles de Gaulle (1890-1970).

Francouzský politik Charles de Gaulle
Charles de Gaulle byl zakladatelem takzvané Páté republiky, vymyslel její ústavu a stal se jejím prezidentem. V době své vlády stále pevně v čele Francie. Jeho snahou bylo vytvořit z této země jednu z nejmocnějších světových velmocí.
Syn profesora filozofie a historie od dětství snil o dráze vojevůdce a politika, vystudoval vojenskou akademii v Saint-Cyr. Bojoval v 1. světové válce, byl třikrát raněn, dostal se i do německého zajetí.
Bojoval i během 2. světové války, porážka Francie v červnu 1940 ho zastihla ve funkci velitele 4. obrněné divize. Jeho útvar postup nacistů na několik dní zadržel a uskutečnil dvě jediné francouzské ofenzivní akce. De Gaulle odmítl kapitulaci a emigroval.
V londýnském rozhlase přednesl 18. června ohnivou výzvu k odboji. Ještě téhož měsíce založil hnutí Svobodná Francie (později Francouzský výbor národního osvobození).
V letech 1944-1946 stál de Gaulle v čele dvou prozatímních vlád a krátkou dobu byl i prozatímním prezidentem. Znechucen stranickými boji stáhl se v roce 1946 z politiky.
Chvíle, kdy mohl uplatnit své představy o formě vlády vhodné pro Francii, tj. silné vlády výrazného jednotlivce, přišla v kritickém roce 1958. Francie po ztrátě Indočíny a neúspěchu intervence v suezské krizi stála uprostřed alžírského dramatu a před hrozbou vojenského puče. De Gaulle přijal v květnu funkci předsedy vlády pod podmínkou, že vypracuje návrh nové ústavy a předloží ho referendu.
Ústava tzv. Páté republiky, která z prezidenta učinila hlavního strůjce orientace země určujícího priority a cíle vnitřní, zahraničí a vojenské politiky, byla přijata 28. září. De Gaulle byl v lidovém hlasování zvolen prezidentem v prosinci téhož roku.
Prezident de Gaulle poskytl Alžírsku nezávislost a začal odbourávat celý koloniální systém. Dbal přitom na to, aby si Paříž v bývalých koloniích udržela vliv. De Gaulle byl velkým přívržencem sjednocení západní části kontinentu, přičemž současně prosazoval "Evropu vlastní" a "Evropu od Atlantiku po Ural". Nepřál si, aby USA hrály v evropském dění významnou úlohu, a v souvislosti s tím vyvedl Francii z vojenské organizace NATO.
Oficiální doktrínou francouzské obranné politiky se za de Gaulla stala "strategie všech azimutů" v obraně i v diplomacii. Vycházela z vojenské nezávislosti Francie, kterou měly zajistit především jaderné národní úderné síly (force de frappe nationale). Druhou její stránkou byla spolupráce s Východem, která měla zklidnit rozpory a snížit závislost na zámořském spojenci. První ze západních státníků navázal praktickou a mírovou spolupráci se SSSR a uznal Čínskou lidovou republiku.
Charles de Gaulle se vzdal úřadu v dubnu 1969. Referendum, jež neschválilo jeho návrhy na reformu Senátu a územní reorganizaci, ukázalo, že jeho domácí pozice je nenapravitelně otřesena.
Zemřel dne 9. listopadu 1970.

Zdroj:
Internet - více zde

Charles de Gaulle - 18. prezident Francouzské republiky

Charles de Gaulle - 18. prezident Francouzské republiky.

Charles de Gaulle a a německý kancléř Konrad Adenauer, 1963

Charles de Gaulle a a německý kancléř Konrad Adenauer, 1963.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Hlavní strana Kontakt O autorovi Zpět! Vpřed! Znovu načíst! O stránkách! Fotogalerie YouTube

Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:


Historický kalendář
Více zde.
2. prosince 1848 se František Josef I. stal císařem rakouským

Virtuální galerie
Více zde.
Murillo Bartolomé Estéban: Malá prodavačka ovoce (Mnichov, Alte Pinakothek)

Architektura
Více zde.
Románská architektura - Šikmá věž se nachází ve městě Pisa v Toskánsku v Itálii

Slavné a významné dny v historii
Více zde.
17. prosinec 1989 - Den, kdy byla odvysílána první epizoda Simpsonových

Historie olympiád
Více zde.
Athény 1896

Slavné okamžiky v dějinách sportu
Více zde.
Americký fotbal, 2011 - Nejlepší touchdown


Průvodce Tour de France 2017
Vše o nejslavnějším cyklistickém závodu světa

Peklo Moravy
Cyklistický extrém
"Peklo Moravy"

Vstupte!
Pamětní deska
vojenského stíhacího pilota
Mjr. Jaroslava Nováka


Vstupte!
Témata - Český rozhlas

Vstupte!
Na návštěvě u Karla Čapka

Vstupte!
Frýdek-Místek na dobových
fotografiích a pohlednicích


Vstupte!
Mapy

Vstupte!
Zajímavé odkazy

Vstupte!