6. prosinec 1774

6. prosince 1774 u nás císařovna Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku.

Marie Terezie z dynastie Habsburků, 1717-1780, od 1740 česká (korunována 1743) a uherská královna; dcera Karla VI., matka Josefa II. a Leopolda II., manželka Františka I. Štěpána Lotrinského. 1741-48 donucena vést válku o dědictví rakouské, v níž ztratila většinu Slezska, které po sedmileté válce (1756-63) získalo Prusko. Válečné neúspěchy ji přiměly k uskutečňování reforem, inspirovaných osvícenskými rádci.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Česká a uherská královna Marie Terezie.

Mezi nejdůležitější reformy tereziánské éry náležela komplexní reforma školství. Nešlo v ní o nic menšího než o převratný čin zavedení povinné školní docházky. Systém vzdělávání v rakouské monarchii a zejména v českém státě ­ netřeba o tom pochybovat - měl už dříve bohaté tradice a poměrně slušnou evropskou úroveň, o čemž svědčí, že už před reformou fungovalo v šestnácti českých krajích asi 1500 škol. V druhé polovině 18. století však školství oproti některým vyspělým zemím začalo zaostávat, na jedné straně vinou válek a nedostatku financí, na straně druhé i proto, že nemělo jasnou koncepci a jednotné řízení. Školy nejnižšího stupně byly závislé na blahovůli i štědrosti feudální vrchnosti či konšelů ve městech. Vyšší vzdělávání pak takřka a monopolně ovládali jezuité, pedagogové sice nároční a zkušení, také však hodně přísní, konzervativní a scholastičtí. Vrchnosti a obce si škol vesměs příliš nehleděly. Neexistovaly učitelské ústavy. Na vsích běžně působili jako kantoři vysloužilí vojáci, kteří sotva uměli psát a číst, a když dovedli násobit a dělit, už byli považováni za nadprůměrně kvalifikované. Zato v řadě jiných států, například i v nepřátelském Prusku, došlo tehdy ke kvalitativnímu skoku vpřed proto, že se úkolu vzdělávání občanů programově ujal stát.
Důležitý krok postátnění školství se stal východiskem reformy také v rakouské monarchii. Prozíravá Marie Terezie nejprve poručila diplomatům na vyslanectvích, aby ve svých zemích systematicky sledovali opatření na podporu studií a podávali domů každého půl roku podrobné reference. O něco později si vybrala i vzorový model: pozvala do země významného reformátora pruského školství, pedagoga (a biskupa) ze slezské Zaháně Johanna Ignáce Felbigera. Tento muž, proslulý svou tzv. písmenkovou a tabulkovou metodou výuky, přijel na jaře 1774 do Vídně a ještě v průběhu téhož roku připravil Všeobecný školní řád. Byl vydán 6. prosince 1774. Toto datum můžeme považovat za počátek povinné školní docházky u nás. Felbigerův školní řád, inspirovaný duchem osvícenství a filantropickými idejemi tehdy proslulého týmu pokrokových vychovatelů kolem desavského Johanna Basedowa (+1790, jeho jméno dodnes žije v názvu choroby, jíž trpěl), také však koncepcemi J. A. Komenského, v 79 paragrafech nastínil systém výchovy chlapců a dívek, jehož osou a ústřední novotou byl požadavek povinného základního školního vzdělání pro děti od 5 do 12 let, a to za hmotné péče a pod dozorem státu, reprezentovaného zejména dohlížecí institucí komisařů inspektorů). Uvědomíme-li si, že toto opatření přišlo v době, kdy v textilkách běžně pracovaly desetileté děti od 5 hodin ráno do 10 hodin v noci, a to po celý rok s výjimkou nedělí a svátků (těch svátků z rozhodnutí Marie Terezie 22 do roka ubylo), pochopíme, že šlo o vpravdě revoluční čin.
Felbigerova reforma zaváděla tři nové typy škol. Elementárnímu vzdělání se nadále měly věnovat školy triviální (od latinského pojmu trivium - tři základní předměty už na středověkých školách). Zřízeny měly být všude, kde žilo v dosahu 80 až 100 dětí, tedy v městečkách, při vesnických farách i filiálních kostelích. Děti v nich měly získat základní znalost psaní, čtení a čtyř základních početních úkonů, a to včetně schopnosti řešit jednoduchou trojčlenku. Měly dále nabýt pracovních a hospodářských znalostí přizpůsobených povaze, zvykům a ekonomickým potřebám místa bydliště. Hlavním předmětem zůstávalo náboženství. Tělocvik, předmět zavedený na filantropických školách systému Basedowa, byl odmítnut. Děti od 9 do 12 let, pokud žily na vesnici a pomáhaly v hospodářství, měly mít v čase senoseče a sklizně úlevy. Povinná docházka se doporučovala, ale nebyla fakticky a důsledně povinná, a to ve dvojím smyslu: předně se její porušování zprvu nikterak nesankcionovalo, za druhé pak bylo tolerováno - například v šlechtických rodinách - domácí vzdělávání dětí.

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Vladimír Novák: Toulky českou minulostí 5 /Od časů Marie Terezie (1740) do konce napoleonských válek (1815)/, Baronet & Via Facti, 1996

Hodina čtení v triviální škole na sklonku 18. století, rytina z roku 1782.

Trochu sice neumělý, zato však věrný
a působivý dobový pohled anonyma do tehdejší školní třídy.
Přelom 18. a 19. století.

Ukázka správného držení pera a vzorné písařské pozice
– ilustrace z proslulé Felbigerovy Knihy metodní.
Tereziánskou školskou reformou bylo sjednoceno také písmo,
a to podle upraveného vídeňského vzoru, vznikl tzv. školní kurent.

Vyučování přírodovědě v 18. století. Dobová rytina.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák