10. leden 1920  

10. ledna 1920 ratifikovala Společnost národů Versailleskou smlouvu, která oficiálně ukončila první světovou válku.

Versailleská smlouva, hlavní mírová smlouva vypracovaná na pařížské mírové konferenci 1919-20 po 1. světové válce a podepsaná Dohodou a jejími spojenci s Německem. K nejdůležitějším článkům patří: odstoupení Alsaska a Lotrinska Německem Francii, Eupen a Malmedy Belgii, Poznaňska, části Pomořanska a Východního Pruska Polsku, Hlučínska ČSR, Gdaňsk byl prohlášen svobodným městem, Klajpeda (Memel) připojena 1923 k Litvě. Německo ztratilo všechny kolonie, Sársko bylo odevzdáno na 15 let do správy Společnosti národů. V Německu byla zrušena všeobecná vojenská povinnost a byly mu vyměřeny válečné reparace.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Berlínská policie zadržuje dav při demonstracích,
které následovaly po přijetí Versailleské smlouvy.

Versailleská smlouva
Velkou válku ukončilo pět separátních smluv, když s každou z Ústředních mocností byla uzavřena samostatná smlouva. Ze všech těchto smluv však byla nejdůležitější smlouva s Německem, nazvaná Versailleská smlouva. Chybná a kompromisní smlouva zbavovala Německo všech zámořských kolonií. Smlouva rovněž změnila zásadním způsobem mapu střední Evropy. Alsasko a Lotrinsko byly navráceny Francii a nejdůležitější německá uhelná oblast, Sársko, byla svěřena na 15 let pod správu Společnosti národů. Clemenceau požadoval ještě navíc nárazníkovou zónu mezi Francií a Německem, takže smlouva zakotvila na dobu 15 let okupaci Porýní, tj. oblasti mezi řekou Rýn a francouzskými hranicemi, jednotkami Dohody. Po tomto období měla být oblast navždy demilitarizována, i když zůstávala v držení Německa. K nejdůležitějším teritoriálním změnám však došlo dále na východ. Na územích odtržených od Německa i Ruska vzniklo Polsko, které se tak vynořilo z popela dějin jako bájný pták Fénix. Německo ztratilo rozsáhlé území včetně "polského koridoru" k moři, což byl Wilsonův požadavek. Postoupení tohoto z etnického hlediska německého území Polsku nebylo příliš v souladu s Wilsonovým požadavkem sebeurčení národů. Pro nově vzniklý polský stát však byl přístup k moři považován za zásadní. Jediné přístavní město v této oblasti bylo zcela jednoznačně obýváno německým etnikem - město Danzig (dnes Gdaňsk) tedy představovalo bolavé místo. Obyvatelstvo si nepřálo stát se součástí Polska, město proto získalo statut svobodného města pod správou Společnosti národů a jeho přístav byl dán k dispozici Polsku. Německo přišlo v důsledku smlouvy o obrovské území, i když představovalo jen zlomek území, které samo Německo uchvátilo Rusku na základě brestlitevského míru. Ztráty, především na východě, naplňovaly Němce hořkostí a staly se nakonec zdrojem nekonečných sporů. Nepřipravily však Německo o obyvatelstvo ani o jeho hospodářskou moc. Na kontinentu bylo Německo i nadále největší ekonomickou mocností a počtem obyvatel následovalo druhé po Rusku. Německo si tak zachovalo svou skrytou sílu.
Francouzi doufali, že se jim podaří zničit všechny zbytky německé síly destrukcí celého vojenského mechanismu. Versailleská smlouva zakotvovala celou řadu podmínek vedoucích k účinnému odzbrojení Německa. Armádě byla zakázána branná povinnost a budování záloh a počet mužů ve zbrani byl snížen na 100 tisíc, což bylo stěží dost na udržení pořádku ve státě, ve kterém stále hrozila revoluce. Německu nebylo povoleno vytvořit generální štáb, vojenské letectvo nebo tanky. Vojenské loďstvo bylo omezeno na pouhých šest lodí, ponorky nebyly povoleny vůbec. Vojenská síla Německa se rozplynula. Možnost opětného vyzbrojení však zůstávala a Spojenci se museli mít stále na pozoru, aby se Němci nepokoušeli omezení ve smlouvě zpochybnit.
Posledním bodem smlouvy bylo rozhodnutí Spojenců o placení válečných reparací. Ke stejnému kroku přikročili Němci sami po vyhrané válce s Francií v prusko-francouzské válce a v brestlitevském míru na úkor Ruska.
To byl palčivý problém, který ponechala Velká trojka na speciální komisi pro reparace; ta jej pak řešila v roce 1920. Vůdci Dohody však uložili Německu Versailleskou smlouvou některé okamžité povinnosti, jako například zaplacení pěti miliard dolarů v hotovosti.
V roce 1921 byla reparační komise se svým verdiktem hotova a rozhodla, že Německo dluží Spojencům neuvěřitelnou částku 33 miliard dolarů. Německu byl na základě toho dán příkaz, aby až do roku 1987 platilo stálé částky zohledňující i narůstající úrok. Tvrdost tohoto opatření a výše dané sumy mnohé šokovala. Známý ekonom John Maynard Keynes pochyboval, že Německo bude vůbec takovou obrovskou částku schopno zaplatit. Argumentoval tím, že platby by mohly vykolejit celou světovou ekonomiku. Jakkoliv se však zdály být reparace kruté, neznamenaly pro Němce úplně to nejhorší. Ve snaze o ospravedlnění reparací totiž Spojenci přiřkli vinu za rozpoutání celé války pouze Německu a vyjádřili to známou "klauzulí o válečné vině" v článku 231 smlouvy. Němci si samozřejmě velmi dobře uvědomovali, že válka nevznikla jenom jejich vinou a že klauzule o válečné vině je pouze součástí jejich konečného ponížení rukou vítězů. Pokořené, oslabené, pohněvané a revolucí ničené Německo začalo svůj první experiment s demokracií.

Text převzat z:
Wiest, A.: Obrazové dějiny první světové války, Euromedia Group k. s. – Knižní klub v edici Universum, 2008

Clemenceau (vlevo) se svou ženou po vyhlášení Versailleské smlouvy.

Slavnostní podpis Versailleské smlouvy se uskutečnil
v Zrcadlovém sále paláce ve Versailles u Paříže.

Němečtí vojáci se vracejí po ukončení první světové války do Berlína.
Mnoho z těchto iluzí zbavených veteránů později vstupovalo do organizací,
jako byl Freikorps nebo později Hitlerovy oddíly SA.

Francouzští vojáci okupují v souladu s Versailleskou smlouvou území u Frankfurtu.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák