12. leden 1873

12. ledna 1873 se narodil Spyridon Louis – první olympijský vítěz v maratónském běhu (Athény 1896).

Louis Spyridon, 1872-1940, řecký atlet, běžec. Vítěz prvního maratonu na OH 1896. Národní hrdina.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Spyridon Louis v řeckém národním kroji.

Maratónský běh, maratón, závod v silničním běhu na 42 195 m, nazvaný podle osady Marathón. První závod v maratónském běhu byl zařazen na prvních olympijských hrách 1896 v Athénách z podnětu Francouze Michela Bréala a běžel se na klasické trati Marathon – Atény (40 200 m); zvítězil řek Spyridon Louis v čase 2:58:50,0. Délka maratónského běhu se několikrát měnila (40 000 – 42 750 m), současná vzdálenost 42 195 m je vzdáleností od terasy královského zámku ve Windsoru ke královské lóži na stadiónu White City v Londýně, kde se na olympijských hrách maratónský běh běžel. Tato délka byla 1920 potvrzena jako trvalá. Maratónský běh je disciplínou na OH, MS a ME, pro ženy je zařazován od ME 1982, MS 1987 a OH 1988. Mimo to je maratónský běh rozšířen ve formě masových a metropolitních maratónů ve velkých městech po celém světě.
Maratónský běh je obtížná vytrvalecká disciplína, která klade mimořádné nároky na celý organismus, zejména na srdečně cévní, dýchací a nervový systém. Vyžaduje dlouhodobou a systematickou přípravu.
V maratónském běhu se nevedou světové rekordy, pouze nejlepší světové výkony.

Zdroj:
Jirka, J., Popper, J. a kol.: Malá encyklopedie atletiky, Olympia Praha, 1990

Spyridon Louis
První olympijský vítěz v maratónu se narodil 12. ledna 1873 v městečku Amaroussion, které je zkráceně nazýváno Marussi. Dnes je již součástí řeckého hlavního města a leží na trase, po níž běžel v roce 490 př. n. l. legendární běžec s radostnou zprávou o vítězném boji z Marathónu do Athén.
Některé podrobnosti o životě Spyridona Louise se sportovní historikové dozvěděli od jeho příbuzných, jimž v Marussi patří jedna z menších kaváren. V ní je na zdech pověšeno i několik fotografií, které připomínají slavného předka.
Spyridon Louis byl pátým a posledním dítětem Athanasiose a Kalomiry Louisových a jako nejmladší dítě a jediný syn byl miláčkem svých rodičů. Zatímco dívky musely sloužit v cizích rodinách jako děvečky a tak se již od malička starat o živobytí, mohl malý Spyridon zůstat doma a pomáhat otci, který pracoval jako rolník a kromě toho si ještě přivydělával rozvážením vody. V Athénách tehdy ještě nebyl vodovod a pitnou vodu přiváželi každé ráno rolníci z okolních vesnic. Jedním z nich byl i otec Spyridona Louise. Se svým povozem plným konví s vodou jezdil do řeckého hlavního města, malý Spyridon ho doprovázel a pomáhal mu nosit vodu stálým zákazníkům. A poněvadž každá taková cesta měřila tam i zpět 28 kilometrů, nachodil se malý Spyridon hodně pěšky, čímž již od dětství získával určitou vytrvalost. Vedle roznášky vody však působil i jako čistič obuvi a pracovní povinnosti jej natolik vyčerpávaly, že nestačil zvládnout školní učivo, a proto každou třídu opakoval.
Po absolvování povinné školní docházky pak Spyridon Louis převzal jako 14letý otcovy povinnosti. Vedle roznášky vody stále čistil obuv, dokonce ji i opravoval. Působil i jako poslíček, který vyřizoval různé vzkazy ve velmi krátkém čase, jelikož zdolával vzdálenosti poklusem.

Spyridon Louis v mládí.

Jeho rychlosti v doručování zpráv využíval často i důstojník technické služby major Papadiamantopoulos. Znal Spyridona řadu let, patřil k jeho stálým zákazníkům na donášku vody.
Když Louis narukoval na vojnu, staral se zpočátku o zásobování vodou vojenské gardy Efsoni a v roce 1895 ho Papadiamantopoulos ze staré známosti vzal k svému pluku.
Major byl silným kuřákem a Louise, který mu byl jako spojka přímo podřízen, velmi často posílal do trafiky pro cigarety. Ta však byla vzdálena asi dva kilometry od kasáren, přesto Spyridon, který tuto vzdálenost zdolával během, přinášel kuřivo ve velmi krátkém čase. A náhoda tomu chtěla, že jeho velitel byl členem organizačního výboru I. novodobých olympijských her a že to byl právě on, kdo sestavil družstvo vytrvalých vojáků svého pluku, kteří trénovali na trati mezi Marathónem a Athénami. Důkaz o tom podávají i fotografie z tehdejší doby. Ze svého družstva chtěl pak major vybrat ty nejlepší pro maratónský závod na olympiádě.
22. března 1896 byl uspořádán pro uchazeče o start na olympijských hrách první kvalifikační závod. Dostavilo se k němu 12 členů sportovních klubů, pro něž se běh konal, a jeho vítězem se stal Sparťan Charilaos Vasilakos v čase 3: 18 h. Spyridon Louis se tohoto běhu nezúčastnil, protože dal přednost raději příjemnému posezení u sklenky dobrého vína. Na první pohled se zdálo, že již nemá žádnou šanci na olympijských hrách startovat. Jednou prý však dokázal velmi rychle přinést svému veliteli parádní kordík, který světácky žijící major zapomněl na jednom ze svých flámů, za což mu hrozilo potrestání. Spyridonova rychlost ho však zachránila. Co mu dal za odměnu? "Můžeš se zúčastnit druhého kvalifikačního běhu," řekl mu tehdy jeho velitel a myslel si, jak bohatě svého podřízeného obdaroval. Louisovi se sice moc nechtělo, ale nakonec přece jen "odměnu" přijal a startoval.
Kvalifikační běh se konal pouhých 5 dnů před olympijským závodem a jeho vítězem se stal Dimitrios Deligiannis časem 3:03:05 h., zatímco Louis doběhl až na 17. místě v čase 3:18:25 h. Startovalo celkem 38 běžců, z nichž však jen 19 doběhlo do cíle. Byl mezi nimi i Carl Galle z Berlína, který obsadil 9. místo, ale olympijského závodu se nakonec nezúčastnil.
Dal raději přednost méně náročnému běhu na 1500 metrů, v němž skončil časem 4:39,0 min. na 4. místě. I přes Louisův neúspěch v kvalifikaci jej však major Papadiamantopoulos ze staré známosti doporučil ke startu na olympijských hrách.
Spyridon Louis se po svém vítězství stal doslova národním hrdinou. Jeden z členů královské rodiny mu ihned vystavil šek na pětadvacet tisíc drachem, druhý sňal z ruky zlaté hodinky a věnoval mu je.
Nadšení všech Řeků z vítězství krajana bylo mimořádně velké. Svědčí o tom i drobná příhoda, kterou zažil korespondent zahraničních listů Georgiades, který jel po Louisově vítězství na poštu, aby tuto novinu oznámil do světa. Fiakrista, který jej vezl, odmítl jakoukoliv odměnu za svezení, když mu Georgiades oznámil účel své cesty. Prohlásil prý, že tím jen vykonal službu své vlasti.

Spyridon Louis vbíhá za ovací diváků na stadion.

Večer byla na počest vítěze uspořádána benátská slavnost, všechny významné budovy byly osvětleny, všude bylo veselo, hrála hudba a tančilo se.
V předvečer zakončení olympijských her byl pak Louis středem pozornosti velkého pochodňového průvodu, jehož se zúčastnil.
Při slavnostním vyhlašování vítězů na zakončení her dostal každý stříbrnou medaili, diplom a olivovou větévku, k tomu pak přídavkem podal král Jiří každému ruku. Když přišla řada na Louise, zaznělo z hlediště nadšené volání a byly vypuštěny tři bílé holubice, které měly k peří přivázány modrobílé stužky. Louis však dostal i stříbrný pohár věnovaný Michelem Bréalem, stříbrný flakon od manželky ruského vyslance Bachmetijeva, antickou vázu s vyobrazeným běžcem, pušku, pistoli, sud dobře uleženého starého vína, dokonce prý dodatečně i stádo krav a ovcí, cenu dle vlastního výběru - koně s povozem - obdržel od samotného krále, a mnoho drobných darů. Zároveň jej očekávaly služby hoteliérů, holičů, krejčích i obchodníků, které byly slíbeny řeckému vítězi. Jen dar bankéře Averofa, který mu slíbil svoji dceru spolu s věnem jednoho miliónu drachem, nepřicházel v úvahu. Louis byl totiž již ženat a měl dvě děti...

Spyridon Louis po svém vítězství.

Když byly rozdány ceny, všichni vítězové prošli stadiónem. První nešel nikdo jiný než Louis, který odpovídal na ovace diváků máváním řeckým praporkem.
Spolu s ostatními účastníky her byl pak po jejich skončení pozván na slavnostní snídani do královského paláce a pak i do hotelu De la grande Bretagne, kde právě sídlil arcivévoda Karel Ludvík. Pak se vrátil do rodné Marussie, jejíž obyvatelé slavili celou noc jeho vítězství.
V Athénách zůstali bezradní zpravodajové. Ti pro dokreslení profilu prvního maratónského vítěze si ve své fantazii vymysleli historky o neznámém běžci, který se prý v den konání olympijského závodu potloukal před stadiónem, poněvadž neměl na zaplacení vstupného, a jemuž kdosi neznámý nabídl, aby startoval v maratónu.
Důvtipní prodavači suvenýrů s velkým úspěchem nabízeli i dřevoryty s "portrétem" olympijského vítěze. Z dobových zpráv se však dozvídáme, že podobizna muže na dřevorytu neměla pranic společného s podobiznou Louise a hodila se na většinu mladé mužské populace.
Uznání Louisova vítězství nebrala konce. Jeho krajané z Londýna mu dokonce zakoupili v Marussi pozemek, který nazvali "maratónské pole". Poštou pak obdržel spoustu gratulací a dárků od svých obdivovatelů.
Po svém vítězství na olympijských hrách se stal Spyridon Louis listonošem. Nevyužil žádnou z lákavých nabídek athénských boháčů a stáhl se do soukromí. Jeho sportovní kariéra druhým a posledním maratónem skončila.
Nedlouho poté si koupil malý domek, kde žil se svou ženou Elenou, s níž vychoval pět dětí. V roce 1925 však byl jeho poměrně klidný život narušen - byl obviněn z údajného falšování úředních dokumentů, zatčen a uvězněn. Během vyšetřování strávil více než rok ve vězení, pak však bylo jeho obvinění prokázáno jako neoprávněné, byl propuštěn a rehabilitován.
Když mu později zemřela manželka, stal se samotářem a většinu času se věnoval šachu.
Na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 byl členem řecké delegace a budil pozornost nejen svým oblečením v lidovém kroji, ale i svěžím mladičkým krokem.
Podle vyprávění jeho vnuků, kteří dodnes opatrují pohár věnovaný Bréalem, žil prostě a skromně, o svém olympijském vítězství nehovořil, a proto se také nerad setkával s novináři.
Za olympijské prvenství mu byla přiznána malá renta. Když mu však bylo v roce 1937 její vyplácení vzhledem k nepříznivé finanční situaci v zemi zastaveno, napsal dopis řeckému diktátoru Metaxasovi s žádostí o její obnovení. Ten pochopil jeho žádost jako významnou vnitropolitickou potřebu a nařídil další proplácení renty. Dlouho jí však první olympijský vítěz v maratónu neužil - 29. března 1940 zemřel ve věku 67 let jako uznávaný, ale poměrně chudý muž. Na jeho hrobě je mramorový pomník, na němž je vytesáno pět olympijských kruhů jako památka na historické vítězství.
Louisovo rodné městečko Amarussion, které v době jeho olympijského vítězství mělo kolem 7 tisíc obyvatel, je dnes moderním předměstím řeckého hlavního města, jehož sportovně založení obyvatelé jsou pyšni na to, že se v něm narodil slavný olympijský vítěz. A proto také není nic neobvyklého, že jedna ze škol nese jeho jméno.
Louisovi potomci patří k chudým lidem dnešního Řecka, a tak krátce před evropským šampionátem v atletice v roce 1982 využili tehdejšího zvýšeného zájmu o atletiku k prodeji jeho olympijské medaile. Obdrželi za ni čtyři milióny drachem, to jest asi půl miliónu našich korun. Může jim být útěchou, že v současné době není pro medaili čestnějšího místa než na novém stadiónu, kde je uložena v jedné z vitrín v předsíni ředitelské kanceláře.

Spyridon Louis v řeckém kroji jako vlajkonoš Řeků na olympiádě v Berlíně 1936.

Použitá literatura:
Šmiták, J.: 100 let maratónu, Sursum Tišnov, 1996

Z maratónského závodu
Ze čtyř cizinců byl za favorita považován již dvojnásobný vítěz OH (800 a 1500 m) Australan Edvin Flack. Ten však od 10. km zvolňoval a na 37. km se zhroutil v křečích. S číslem 17 běžel Řek Spyridon Louis, pastevec, listonoš, či rolník z městečka Marussi, dnešního předměstí Atén. Do cíle na obnoveném  antickém stadionu doběhl v doprovodu řeckých princů Jiřího a Nikolaje a stal se národním hrdinou. Trať měřila 40 200 m a vítězi naměřili čas 2:58:50 nebo 2:55:20. Údaje se dodnes rozcházejí. Jedině startér totiž dokázal přijet na stadion dřív než vítěz, časoměřiči dorazili až později. Louis se prý na trati posilňoval sklenicemi vína. Občerstvovací stanice ještě neexistovaly.

Zdroj:
internet

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák