21. leden 1793  

21. ledna 1793 byl popraven francouzský král Ludvík XVI.

Ludvík XVI. z dynastie Bourbonů, 1754-1793, 1774-92 francouzský král. Bránil provádění reforem navrhovaných A. R. Turgotem (1727-1781) a J. Neckerem. Finanční krize státu jej donutila 1788 svolat generální stavy, jejichž zasedání se stalo počátkem Velké francouzské revoluce. Vyslovil se pro ústavu, ale současně 1791 organizoval zahraniční intervenci. Po neúspěšném útěku v srpnu 1792 svržen, souzen Konventem jako občan Ludvík Kapet, shledán vinným vlastizradou a odsouzen k popravě gilotinou.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Francouzský král Ludvík XVI.

Poprava Ludvíka XVI. na náměstí Revoluce (Svornosti) v Paříži.
Kat ukazuje královu hlavu davu, propukajícímu v euforickou psychózu... Šlechta a royalisté masově prchali do exilu od samého počátku Francouzské revoluce. Houfovali se nedaleko hranic, přičemž jejich centrem se stal Koblenc, město při ústí Mosely do Rýna. Královský pár s útěkem dva roky otálel, a když se odhodlal, bylo pozdě. Při pokusu o emigraci v červnu 1791 byli Ludvík a Marie Antoinetta těsně u hranic, ve Varennes, odhaleni. Syn poštmistra Droueta krále poznal podle portrétu na bankovkách, tvrdí legenda... Nuceným návratem a internací v Paříži král přišel o poslední zbytek prestiže. Už mohl jen to, co mu přikázali. V září 1791 odpřisáhl věrnost právě přijaté Ústavě a Deklaraci lidských práv do ní vtělené. V červnu 1792 byl donucen nasadit si rudou, frygickou čapku svobody a slavnostně připíjet na zdraví lidu. Oslovovali ho "Občane Kapete!", aby věděl, že formálně je sice první mezi rovnými, fakticky však nula. A když v září 1792 velitel intervenčních vojsk vévoda brunšvický vydal nešťastné prohlášení, že Paříž srovná se zemí, bude-li zkřiven vlas komukoli z královské rodiny, byl osud panovníka zpečetěn. Rozezlený pařížský lid si vynutil Ludvíkovo okamžité sesazení a uvěznění. 21. září 1792, den po bitvě u Valmy, vyhlásil Konvent Francouzskou republiku. O tři měsíce později, 21. ledna 1793, byl Ludvík XVI. za velezrádné paktování s nepřítelem veřejně gilotinován...

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Vladimír Novák: Toulky českou minulostí 5 /Od časů Marie Terezie (1740) do konce napoleonských válek (1815)/, Baronet & Via Facti, 1996

Poprava Ludvíka XVI. na náměstí Revoluce (Svornosti) v Paříži.

Ludvík XVI. zemřel statečně
Pohled na jednu z "nejslavnějších" a dodnes nejvíce diskutovaných poprav všech dob - stětí francouzského krále Ludvíka XVI. republikánskými revolucionáři v lednu 1793 - asi budou muset historici trochu poopravit.
Po téměř dvou stech letech se totiž znovu objevilo téměř zapomenuté písemné svědectví od muže, který nepochybně o popravě monarchy něco věděl.
Dopis samotného kata, Charlese Henri Sansona.
Nepotvrzuje tehdejší i pozdější pověsti o Ludvíkově zbabělosti, pláči a prosbách o milost. Podle kata se naopak král choval statečně a přijal svůj osud s až neuvěřitelnou chladnokrevností.
"Byl tak vyrovnaný a klidný, že nás to všechno šokovalo," píše popravčí. Dodává, že král si sám sundal košili.
Dopis ležel dlouho v archivu francouzské rodiny, která si nepřála zveřejnit své jméno. Nedávno byl "znovuobjeven" a namířil do Londýna, kde byl vydražen v aukční síni Christie´s.
Vyvolávací cena byla 210 tisíc dolarů.
Kat Sanson poslal na onen svět téměř tři tisíce lidí, s "řemeslem" skončil v dubnu 1793.
V dopise popisuje také poslední slova krále, který se po svém svržení marně pokoušel vrátit na trůn.
Těsně před tím, než Sanson spustil gilotinu, podle něj Ludvík pohlédl na dav na náměstí a zvolal: "Lidé, umírám nevinný."
Pak se obrátil na kata. "Nedopustil jsem se ničeho, z čeho jsem obviněn. Jen doufám, že má krev navrátí Francii štěstí."
Podle jiných zdrojů Ludvík u gilotiny a před nepřátelským, zfanatizovaným davem naopak panikařil a neustále s křikem opakoval, že je ztracen. Dopis to vyvrací.
Ludvíkovu manželku Marii Antoinettu z rodu Habsburků, dceru Marie Terezie popravili revolucionáři devět měsíců po smrti krále.

Zdroj:
Internet - více zde

Francouzský král Ludvík XVI.
Ludvík XVI. byl sice velmi vzdělaný panovník (ovládal například několik jazyků),
ale chyběly mu vladařské schopnosti.
Uvědomoval si, v jak hrozivé situaci se Francie nachází. Nedokázal však prosadit reformy,
které by situaci zlepšily, ani zabránit vyhazování peněz u dvora, i když on sám se snažil šetřit.

Dopis kata - Charlese Henri Sansona.

Předtím a potom.
Na vrcholu moci se Marie Antoinetta a Ludvík XVI. pyšnili tím nejnákladnějším oblečením.
Po jejich pádu z nich veškerou nádheru strhli
a královně před jejím rendez-vous s gilotinou ostříhali vlasy.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák