6. leden 1412

6. ledna 1412 se narodila francouzská bojovnice Johanka z Arku.

Jana z Arku, Jeanne d´Arc, Panna orleánská – 1412 až 1431, francouzská národní hrdinka; vesnická dívka, která poslechla boží hlasy a postavila se do čela oddílu francouzské armády bojující proti Angličanům, kteří obnovili stoletou válku; za jejího přispění zvítězila francouzská vojska 1429 u Orléansu. Poté mohl být dauphin korunován v Remeši. 1430 zradou zajata a předána církevnímu soudu v Rouenu, kde byla odsouzena a upálena. 1456 katolickou církvi rehabilitována, 1920 svatořečena.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Johanka z Arku.

Panna orleánská
Byl to neuvěřitelný příběh. V roce 1428 ovládali Angličané celý sever Francie s výjimkou města Orléansu. Ve chvíli, kdy se zdálo, že úplné porážce Francouzů už nikdo nezabrání, se náhle objevila prostá venkovská šestnáctiletá dívka, přesvědčená, že právě jí Bůh a svatí povolali, aby vrátila své zemi svobodu. Užaslí lidé jí nakoupili zbraň, zbroj i koně. Francouzskému následníkovi trůnu nezbývalo na jaře 1429 nic jiného než Janu jmenovat vůdkyní válečných akcí.
Panna orleánská, jak se Janě říkalo podle toho, že dokázala zahnat Angličany od Orléansu, slavila pak jeden úspěch za druhým. Následníkovi trůnu dokonce otevřela cestu do tradičního korunovačního města Remeše, kde přijal francouzskou korunu jako Karel VII. Roku 1430 však Jana padla do zajetí Burgunďanů, kteří ji prodali Angličanům. V roce 1431 byla francouzská národní hrdinka upálena a její popel vhozen do řeky Seiny.

Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 2, Středověk a raný novověk, SPN Praha, 2004

Socha Jany z Arku v Paříži.

Stoletá válka a Jana z Arku
Podesta s hranicí, na níž byla 30. května 1431 v Rouenu upálena Jana z Arku, byla mimořádně vysoká. Kat se prý později zapřísahal, že to byla jediná možnost, jak Janě ulehčit smrt. Když už byla mrtvá, ale tělo ještě nebylo zuhelnatělé, musel plameny znovu roznítit, aby se vyloučila jakákoliv pochybnost, že Jana ... opravdu shořela. Popel této vyznavačky ďábla, modloslužebnice a čarodějnice byl vysypán do Seiny, a to, jak praví zprávy očitých svědků, za přítomnosti deseti tisíc diváků, mezi nimiž byla i tisícovka anglických vojáků.
...Bylo jí s největší pravděpodobností sedmnáct let, když v lednu 1429 odešla z rodičovského domu v lotrinské vsi Domrémy, aby, jak tvrdila, splnila své poslání. Nabádaly ji k tomu "hlasy", jež prý slýchala už několik let, a které podle jejího nezlomného přesvědčení pocházely od Boha a patřily svaté Kateřině, svaté Markétě, ba i archandělu Michaelovi. Tehdy ve Francii už přes devadesát let zuřila válka s Anglií, která vešla do dějin jako válka "stoletá". Vznikla poté, když anglický král Eduard III. po smrti posledního Kapetovce Karla IV. znovu vznesl nároky na francouzský trůn, opakovaně vznášené už od dob Viléma Dobyvatele, ale tentokrát je hodlal prosadit silou zbraní.
...Sever země byl pod regentskou správou vévody z Bredfordu, jenž byl zároveň regentem za dosud nedospělého anglického krále Jindřicha VI.
Francie byla zubožena dlouhou válkou, která se tak, jak leckteří zeměpáni přebíhali od jedné strany ke druhé, měnila i ve válku občanskou, sužovala ji selská povstání, pozdvižení cechů ve městech, epidemie i drancování vojenských zběhů. Mentalitu obyvatelstva v té době, tj. v pozdním středověku, kdy většina lidí stejně jako Jana z Arku neuměla číst a psát a o vzdálených událostech a lidech se dovídala jen z více či méně smyšleného ústního podání, určovala prostá zbožnost. Ta ovšem byla spojena s přesvědčením o všudypřítomnosti satana a pronikaly ji nejrůznější pověry, víra v zázraky a zejména v oné bědné době také naděje, že se naplní staré, zčásti pohanské, zčásti křesťanské legendy slibující zázračné vysvobození z bídy. O různé divotvorce a proroky - mezi nimi i ženy - nebyla nouze a upalování čarodějnic také nebylo žádnou vzácností.
...Mladičká Jana tak prožívala důsledky války bezprostředně. Byla věštkyní nadanou zcela mimořádnou schopností autosugesce a skálopevně věřila svým halucinacím. A tak se jí nakonec podařilo přesvědčit zprvu pochybujícího velitele blízkého města Vaucouleurs, že je jejím posláním odebrat se k francouzskému králi, osvobodit Orléans obležený Angličany, přivést následníka trůnu Karla ke korunovaci do Remeše, vyrvat Burgunďanům Paříž a vyhnat Angličany z Francie. Poskytl jí mužské odění, koně a průvodce a Jana se vydala na cestu za králem na zámek Chinon.
A podařilo se jí přesvědčit i váhavého a nerozhodného krále a jeho rádce. ... Její vášnivá oddanost svému poslání, netrpělivá útočnost a smělý bojový elán v následujících bojích, její bezvýhradné bojové nadšení a zejména udivující taktická obratnost dodaly francouzským vojákům přesvědčení, že zvítězí. V květnu 1429 byl osvobozen Orléans. ... Následovala další vítězství nad Angličany.
...Koncem června začalo tažení francouzské armády na Remeš. A přesně tak, jak Jana prorokovala a neúnavně vyžadovala, byl Karel VII. v remešské katedrále slavnostně korunován a pomazán. Jana z Arku stála v plné zbroji a se svou korouhví těsně vedle krále, který nyní před celým světem v souladu s právem a tradicí nosil francouzskou korunu.
...Třetí z Janou prorokovaných činů jejího poslání se neuskutečnil. Pokus dobýt Paříž se nezdařil. Jana byla i tentokrát v přední linii na příkopech těsně před hradbami města a vyzývala obránce, aby se vzdali. Zraněna šípem na noze se dala až po velkém odporu odvést z bojiště. Později prohlásila, že jí v ten den její hlasy nic neřekly. K útoku prý došlo na naléhání některých vojevůdců. Byl však svátek Narození Panny Marie, kdy se podle obecně platných náboženských zvyklostí nesmělo bojovat. Víra v Janino jisté vítězství se začala aspoň u královského dvora a mezi vojevůdci vytrácet.
Karel VII. se stáhl zpátky na bezpečný jih. Jeho rádci vedli diplomatická jednání s burgundským vévodou, neprohlédli však jeho dvojakou hru a zdržovací taktiku. Jana, která trávila dlouhé měsíce v nečinnosti na královském dvoře, o komplikovaných diplomatických šachových tazích nic nevěděla. V březnu ohrozili Burgunďané králi věrné Compiegne a francouzské vojsko mu spěchalo na pomoc. Konečně mohla být Jana opět aktivní. Při jednom výpadu z města ji však Burgunďané zajali.
...Zpráva o jejím zajetí se bleskově rozšířila. Již dva dny nato požadovala pařížská univerzita, tvrz katolické teologie, aby "osoba, která je podezřelá z různých kacířských zločinů", byla vydána vyšetřujícím soudcům svaté inkvizice. Ale i lord Bedford měl eminentní zájem na tom, aby dostal do rukou nenáviděnou a mimořádně cennou zajatkyni, která jemu a jeho armádě způsobila takové škody. … Vyjednávání o její vydání se táhlo řadu týdnů. Jen Karel VII. nepodnikl naprosto nic.
...Jana, držená v zajetí na různých zámcích, se pokusila o útěk, ale neúspěšně. ... V prosinci byla dopravena do Rouenu, uvězněna ve věži rouenského zámku a držena v poutech upevněných buď k lůžku, anebo k dřevěnému špalku. Ve dne v noci ji hlídalo několik anglických vojáků. Mezitím se konaly přípravy na proces před inkvizičním soudem.
...Ani tváří v tvář mučicím nástrojům, jimiž jí hrozili, neustoupila od své pravdy. Po vleklých poradách byla Jana opětovně vyzvána, aby se podrobila církvi. Ale i po dvojí slavnostní výzvě, kterou vyžadovala procesní pravidla, trvala na svém.
O několik dní později ji vedli na popraviště. ... Když biskup Cauchon začal číst rozsudek, byl s Janinou silou k odporu najednou konec. ... Všechno odvolala a soudce vyhlásil pro ten případ předem připravený rozsudek: doživotní žalář o chlebu a vodě. Ale místo toho, aby se dostala pod ochranu církve, jak Jana věřila, byla odvedena zpátky do vězení střeženého anglickými vojáky. Tři dny nato oblékla znovu svůj mužský oděv. ... Prohlásila: "Bůh mi prostřednictvím svaté Kateřiny a svaté Markéty zjevil svůj hluboký zármutek nad mou černou zradou, když jsem souhlasila s tím, že odpřisáhnu a odvolám, abych si zachránila život ... Všechno, co jsem toho dne řekla a odvolala, jsem učinila jen ze strachu před ohněm."
Dva dny poté byla Jana jako nenapravitelná definitivně odsouzena a příštího rána byl rozsudek vykonán.
(Později dal Karel VII. ze strachu, aby nebylo napadeno jeho postavení, k němuž mu Jana dopomohla, přezkoumat znovu případ Jany z Arku. Byli obviněni jednotliví soudci, kteří již nebyli naživu. Jana byla rehabilitována.)

(Kol. Velké procesy. Praha: Brána, 1997.)

Socha Jany z Arku v katedrále v Remeši (březen 2006).

Jana z Arku.
Ve Francii se rozhořela lidová partyzánská válka.
Její legendární hrdinkou se stala Jana z Arku, nazývaná též Pannou orleánskou.
Vyobrazení z francouzského rukopisu ji zachycuje na bílém koni
před bitvou u Orléansu v roce 1429.

Jana z Arku krátce před popravou upálením v městě Rouen roku 1431.

Jana z Arku na hranici (Hermann Anton Stilke).

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák