12. únor 1440

12. února 1440 se narodil uherský a český král Ladislav Pohrobek.

Ladislav Pohrobek, 1441-1457, od 1452 uherský a od 1453 český král; syn Albrechta II. Habsburského a Alžběty Lucemburské (1409-1442), přízvisko obdržel, protože se narodil až po otcově smrti. Zemřel na leukémii krátce před chystaným sňatkem s francouzskou princeznou Magdalénou.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Ladislav Pohrobek.
Předčasná smrt Ladislava Pohrobka ukončila jeho krátkou vládu.

Ladislav Pohrobek
Ladislav Pohrobek, 15. český král a 39. historický panovník. Habsburk s polovinou lucemburské krve. Byl synem římského a po krátký čas i českého krále Albrechta II. a Alžběty Lucemburské, Zikmundovy dcery. Karel IV. byl tedy jeho praděd. Ladislav se narodil 22. února 1440 v uherském Komárně, a to čtyři měsíce po smrti otce: odtud přezdívka Pohrobek. Zdědil tři trůny: český, rakouský a uherský. O správu držav za nezletilého prince se rozpoutaly ve všech opuštěných zemích prudké boje. Ladislav byl vychováván poručníky, nejprve matkou, po její smrti (1442) strýcem, římským králem Friedrichem III. Štýrským. Jeho nezletilost uvolnila prostor k prosazování mocenských ambic šlechticů, kteří v državách vykonávali prozatímní správu: Odřicha Celského (strýc) v Rakousku, Jana Hunyadyho v Uhersku, do jisté míry i Jiříka Poděbradského v Čechách. V prostředí neustálých dvorských intrik Pohrobek předčasně dozrál, nabyl prý jakési "stařecké moudrosti" a především - naučil se přetvářce. A to tak dokonale, že na konci své krátké dráhy se dokázal spolupodílet i na politických atentátech (tak se např. zbavil dřívějšího přítele, Hunyadyova syna Ladislava). Pohrobek byl bigotní katolík, současně však požitkář a "playboy" své doby, člověk dvojí morálky. Za krásným zjevem - byl štíhlý, urostlý, měl legendárně efektní zlaté vlasy, chodil po burgundsku módně oblékaný - se tajila faleš. Z andělského dítěte vyrostl nebezpečný pokrytec. U nás Ladislav vládl od 28. října 1453 (korunovace), nastoupil tedy přesně po čtrnácti letech bezvládí jako třináctiletý chlapec. Formálně seděl na českém trůně až do své náhlé smrti 23. listopadu 1457. Ač k němu národ vzhlížel s nadějemi, on sám k české zemi žádný vztah nenalezl. Správu ve všech směrech ponechal v rukou Jiřího z Poděbrad jako regenta. Ladislav pobyl v Čechách všeho všudy rok. Ještě se sem v roce 1457 na 55 dnů vrátil. Přijel se do Prahy oženit s francouzskou princeznou, dcerou Karla VII. Magdalénou. Poselstvo z Čech už bylo v Paříži, aby nevěstu vyzvedlo a doprovodilo, když Ladislav Pohrobek nečekaně onemocněl a během několika desítek hodin zemřel. Ladislav Pohrobek je pochován v chrámu sv. Víta po boku svého praděda Karla IV.

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Jiří Běhounek: Toulky českou minulostí 2 /Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků (1197-1526)/, Baronet & Via Facti, 1995

Portrét Ladislava Pohrobka (vlevo) pořízený ve Vídni v posledním roce jeho života
a výsledek porovnání portrétu s dochovanou lebkou a metodou fotografické superprojekce (vpravo). Tento dílčí experiment sloužil pouze k identifikaci pozůstatků mladého Habsburka.

Za krále Holce
Byl to zlatovlasý kučeravý andělíček, ke kterému se v Čechách po léta vzhlíželo. Hezký jak panenka a obdobně užitečný.
Král-dítě. Král-stín. Nevinnost budí sympatie. A naděje.
Sedmnáct roků, po celý svůj kratičký život, ztělesňoval Ladislav perspektivu.
Nejen pro český stát. Také pro Rakousy a Uhry.
Zdánlivě byl hlavní figurou, o niž na politické šachovnici šlo. Pouze jako by se čekalo, až "Holec" doroste. Až se iluzivní panovník stane skutečným. Fakticky byl přinucen setrvat v roli, kterou mu přiřkly už sudičky.
Od kolébky do hrobu zůstal Ladislav, Habsburk s polovinou lucemburské krve, pouhým formálním dědicem otcových držav.
Navenek vládl vévodství rakouskému. Jako kojenci mu posadili na hlavu uherskou korunu svatoštěpánskou, posléze se dočkal i královské koruny české.
Ale všechno to byla jen vysoká hra, byť sebeokázalejší.
K opravdové moci a k právu vladaření Ladislav nedorostl.
Přinejmenším to nestihl. Zemřel dřív, než se dokázal vymknout cizí kontrole.
Nikdo ani netoužil po jeho samostatnosti a svéprávnosti.
Nikdo nemínil sirotka formovat v osobnost adekvátní panovnickým úkolům.
Jako loutka, za kterou se tahá, či jako panenka na hraní byl Ladislav cennější. Kdekdo chtěl být "králi Holci" poručníkem ... Zvykl si.
Žil si sice v hedvábí a mušelínu, současně však za mřížemi ze zlata ...

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Jiří Běhounek: Toulky českou minulostí 2 /Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků (1197-1526)/, Baronet & Via Facti, 1995

Vlastnoruční podpis Ladislava Pohrobka z posledního roku jeho života.

Ladislav Pohrobek,
návrh k náhrobku císaře Maxmiliána I. v Innsbrucku ze začátku 16. století.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák