17. únor 1600

17. února 1600 zemřel italský astronom, filozof a spisovatel Giordano Bruno.

Bruno Giordano, 1548-1600, italský myslitel; dominikán, jimž vrcholí renesanční filozofie.
Vycházel z antických filozofů a domýšlel zejména Koperníkův heliocentrismus.
Uvažoval o mnohosti světů, pohybu země. Panteista, kritik scholastiky, církve a antropomorfních představ. Pojetím přírodní substance ovlivnil např. B. Spinou, G. W. Leibnize, J. G. Herdera. Pro své názory pronásledován církvi, předán inkvizici a po dlouhém věznění v Římě upálen.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Giordano Bruno.

Giordano Bruno
Vlastním jménem Filippo Bruno. Narodil se 1548 v rodině důstojníka v Itálii. V 15 letech vstoupil do dominikánského řádu a přijal jméno Giordano. Zde studuje knihy Tomáše Akvinského a řecké filozofy (Aristotela a Platona). Giordano oceňoval svobodné myšlení, zajímal se o vědecké objevy a to ho přivedlo k opuštění řádu, což byl neslýchaný krok. Od té doby vedl jako potulný filozof nestálý život štvance. Nejprve odešel do Ženevy, pak do Francie, kde získal hodnost profesora a věhlas svými filozofickými přednáškami, dále do Anglie, kde vyučoval v Oxfordu. V Anglii vznikla řada jeho významných děl.
Na půdě Oxfordu uspořádal přednášku, v níž předestřel učení Mikoláše Koperníka a své dotvoření jeho učení. Přednášel o tom, že ani Slunce není středem vesmíru, je hvězdou, centrem pouze jedné části vesmíru, kterou my nazýváme sluneční soustavou. Vesmír je nekonečný a skládá se z nekonečného počtu takovýchto slunečních soustav. Toto však byly myšlenky pro oxfordské profesory naprosto nepřijatelné.
Giordano se vrací do Paříže, ale zde si proti sobě postavil i profesory Sorbonny. Poté pobývá v Praze na dvoře Rudolfa II. a v Německu. Nikde nenalezl klid, ani dostatečný počet posluchačů pro své ideje, ani nakladatele, který by se odvážil vytisknout jeho kacířské spisy.
Po 15 letech pobytu v cizině se na pozvání jednoho Benátčana vrací do Itálie, kde byl v době své nepřítomnosti prohlášen za kacíře. Jeho hostitel jej však zradil inkvizici a Benátčané ho na její žádost vydali Římu. Po sedmiletém vězení, během něhož se stále zdráhal odvolat své filozofické učení, byl nakonec odsouzen k smrti upálením. "Prohlásil, že nemůže a nehodlá odvolat, že nemá co odvolávat , že nevidí důvod k odvolání a neví, co má odvolat."
Giordano Bruno byl zbaven kněžského svěcení, vyobcován z církve a předán k potrestání světské moci. Za své názory byl 17. února roku 1600 upálen na Campo de´Fiori v Římě.

K nejdůležitějším dílům patří:

•  O příčině, principu a jednom

•  O nekonečnu, vesmíru a světech

Svět je podle Bruna věčný a nezničitelný, pomíjivé jsou v něm jen jednotlivé věci. Univerzum je jediné, nekonečné, není vytvořeno, nezaniká, nemůže se zmenšit ani zvětšit. Všechno je ovládáno a oduševňováno jedním principem – Bohem. Bůh je pro Bruna souhrnem všech protikladů, je tím největším i nejmenším, je nekonečný a nedělitelný. Možnost i skutečnost najednou. Tato představa je ještě slučitelná s křesťanským myšlením. Neslučitelné s křesťanstvím je ale Brunovo pojetí vztahu Boha ke světu. Odmítá názor, že Bůh řídí svět zvnějšku. Bůh nestojí nad světem a mimo svět, je ve světě. Bruno hledá Boha v neměnném, neporušitelném přírodním zákonu, v hluboké úctě naší mysli, v záři slunce, v kráse věcí, které vzešly z lůna Země, v nekonečném počtu hvězd, zářících na nebi. Celý kosmos je oduševněn Bohem a Bůh je jen v kosmu a nikde jinde. Brunovo ztotožnění Boha a přírody se nazývá panteismus. Bruno nevytvořil ucelený filozofický systém, ale spíše báseň. Jeho význam spočívá v tom, že vyjádřil myšlenky, které v té době klíčily v mnoha hlavách a že se k nim otevřeně přihlásil. Brunův vliv je patrný u Leibnize, Spinozy, Goetha a Schellinga.

Autor textu:
Marek Šimoňák

Památník Giordana Bruna na Campo de´Fiori v Římě.

Reliéf z Brunova pomníku na Campo de´Fiori, inkviziční proces.

Pamětní deska na pražském planetáriu.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák