19. únor 982

19. února 982 byl v Levém Hradci zvolen pražským biskupem svatý Vojtěch.

Vojtěch Slavníkovec, sv. Vojtěch – asi 956-997, od 982 druhý pražský biskup; horlivý šiřitel křesťanství, stoupenec clunyjského hnutí, 988 donucen k odchodu do Itálie, kde vstoupil do kláštera. Po návratu do Čech založil 993 břevnovský klášter, 994 znovu odešel, na misijní cestě k východním Prusům byl zavražděn.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Svatý Vojtěch.

Biskup Vojtěch
Prvním biskupem v nově zřízené pražské diecézi byl Sas Dětmar, muž, který u nás žil po léta a ovládal zdejší jazyk. Po Dětmarově smrti se roku 982 ujal správy církevní provincie - jako druhý biskup v pořadí a první Čech - patrně nejvzdělanější člověk v zemi, syn knížete Slavníka Vojtěch. Získal všeobsáhlé znalosti studiemi v saském Magdeburgu. A byl nadšeným přívržencem hnutí, které se tehdy šířilo z francouzského benediktinského kláštera v Cluny (v dnešním Burgundsku). Hlavním principem tzv. clunyjského hnutí byla myšlenka vymanění církve z dosavadní podřízenosti světským feudálům. Kultivovaný, hluboce nábožensky cítící Vojtěch žil pro ideu mocné, nezávislé, církevní kánony dodržující organizace křesťanů. Odmítl doma vystupovat v roli kaplana pražského knížete, pokusil se dodat biskupskému úřadu plné vážnosti i politické váhy. Ale dostal se pro to do vleklých sporů, a to nejen s panovníkem. Popudil proti sobě též feudály, ba dokonce část kněžstva, neboť horlivě brojil proti pohanským přežitkům, proti formálnímu křesťanství, které se rozmáhalo (lidé byli "křesťany jen podle jména" - tj. pouze tím, že přijali křest), odsuzoval tehdy běžná manželství kněží, mnohoženství, obžerství boháčů, nedodržování postů i řady jiných církevních předpisů. Boj Vojtěchův však nepřinášel kýžené výsledky, proto nakonec znechucen opustil diecézi i zemi. Ještě jednou se nechal přemluvit a nakrátko se do Čech vrátil. Po vyvraždění Slavníkovců, jejichž byl čelným příslušníkem, nebylo pro Vojtěcha nadále ve vlasti místa. Nalezl azyl v Polsku, avšak - zklamán životem a zlomen tragédií rodu - opustil své útočiště v Hnězdně, aby se vydal za pohany do Pruska. Tam roku 997 nalezl, co hledal - smrt mučedníka. Později byl biskup Vojtěch církví prohlášen za svatého.

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Dagmar a Pavel Bromovi: Toulky českou minulostí 1 /Od nejstarší doby kamenné po práh vrcholného středověku/, BONUS PRESS, 1993

Z arcibiskupské katedrály ve Hnězdně, založené kolem roku 1000 Boleslavem Chrabrým,
se zachovaly vzácné bronzové dveře s reliéfy zhotovenými ve 12. století
a zachycujícími scény ze života sv. Vojtěcha.
Na obrázku vidíme, jak biskup Vojtěch přijímá z rukou císaře Oty II. odznaky svého úřadu.

První český biskup Vojtěch. Konfrontujeme tři jeho fiktivní podoby.
Tvář postavy je konturována podle stříbrné hermy ze 14. století (svatovítský poklad),
uprostřed obrazu je Vojtěch zachycen v podání neznámého tvůrce sochy na kostele sv. Jakuba
u Kutné Hory (památka z časů krále Vladislava II., tedy z druhé poloviny 12. století),
třetí portrét je odvozen z románské sochy na římské kašně z 11. století.

Hnězdno kolem roku 1000, kdy zde byl pochován sv. Vojtěch (rekonstrukce).

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák