2. únor 1943

Východní fronta, Sovětský svaz/2. světová válka
2. února 1943 skončilo obležení Stalingradu. Polní maršál Friedrich von Paulus a jeho 93 000 vojáků kapitulovali. Německá Šestá armáda se nakonec zhroutila kvůli nedostatku zásob a pod neustávajícími nepřátelskými útoky mistrně řízenými sovětským maršálem Georgijem Žukovem.

Text převzat z:
Shaw, A.: Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko ve spolupráci s nakladatelstvím Columbus, Praha 2004

Vyčerpaný německý kulometčík v bitvě o Stalingrad.

Stalingradská bitva
Nové vojenské úspěchy a pocit pána značné části Evropy dodaly Hitlerovi sebevědomí. Porážku pod Moskvou považoval jen za zdržující epizodu na cestě ke konečnému vítězství. V létě roku 1942 zahájila německá armáda útok proti Stalingradu. Bitva probíhala s nepředstavitelnou tvrdostí. Sovětští vojáci bránili rozbořené a rozbombardované město v pouličních bojích. Když se již téměř celé nalézalo v německých rukách, čerstvé záložní síly Rudé armády prolomily obě křídla německých vojsk a obešly Stalingrad ze severu a z jihu. Poté se sovětská vojska spojila a sevřela německou armádu a její spojence do kleští obklíčení. Hitler odmítl své vojáky stáhnout. V prosinci 1942 selhal německý pokus o vysvobození obklíčených jednotek a jejich letecké zásobování se ukázalo jako nedostatečné. Nad německým vojskem ležel stín obklíčení, hladu a zimy. Začátkem února 1943 se ruským vojákům vzdal zbytek téměř půlmilionové německé armády, které velel maršál Paulus.
Porážka u Stalingradu znamenala zlom nejen v bojích na východní frontě, ale ve druhé světové válce vůbec. Mýtus neporazitelnosti německých armád vzal za své. I mnozí Němci poprvé zapochybovali o svém vítězství. Důležitá byla rovněž skutečnost, že sovětská válečná výroba stoupala. Díky zvýšené výrobě zbraní a soustavné angloamerické materiální a technické pomoci získala Rudá armáda postupně převahu.

Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 4, SPN Praha, 2005

Strůjci ruského vítězství.
Georgij Žukov a Vasilij Čujkov byli brutální, avšak chytří generálové.
Uměli se učit ze zkušeností a to u Stalingradu rozhodlo.

Hořící Stalingrad.
Luftwaffe se v srpnu 1942 pokoušela demoralizovat sovětskou obranu pomocí těžkého bombardování. Stalin byl ovšem rozhodnut město nesoucí
jeho jméno bránit do posledního muže.

Stuky bombardují Stalingrad.
Boj zblízka, který se rozvinul ve Stalingradu,
znemožnil Luftwaffe úspěšnou intervenci během bitvy,
dokonce i když disponovala odpovídajícími letadly.

Část města okupovaná Němci.
Vstup do Stalingradu spojen s ohrožením života.

Němečtí motocyklisté předávají rozkazy za útoku na Stalingrad.

Ruské civilní obyvatelstvo chránící se před válečnými akcemi ve Stalingradu.
Nízké pahorky kolem řeky, jedna ze zvláštností města,
poskytovaly ruským obráncům dobré postavení.

Rumunská pěchota podporující německé oddíly u Stalingradu.

Zničená vesnice u Stalingradu.

Někteří z těch šťastnějších.
Němečtí zranění vojáci evakuováni ze Stalingradu ještě před porážkou Šesté armády.

Němečtí zajatci po bitvě u Stalingradu (únor 1943).
Devadesát tři tisíc vyhublých a omrzlých Němců, kteří byli zajati ve Stalingradu,
muselo pochodovat do zajateckých táborů, kde je čekala téměř jistá smrt.

Polní maršál Friedrich Paulus,
jehož 6. armáda přišla v bojích u Stalingradu o 200 000 mužů.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák