25. únor 1948
25. února 1948 prezident Beneš přijal demisi ministrů a doplnil vládu podle Gottwaldovy předlohy. Protestní demonstrace české inteligence byla potlačena, účastníci byli zatýkáni. Byl završen komunistický převrat. Komunistická vláda slavila tyto události jako Vítězný únor.
Klement Gottwald na Václavském náměstí 25. února 1948.
"Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky.
Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů,
kteří odstoupili 20. února tohoto roku.
Mohu Vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal."
Únor 1948, označuje události v Československu, vedoucích k převzetí vládní moci KSČ. Bezprostřední příčinou k propuknutí vládní krize byl postup komunistického ministra vnitra V. Noska, který počátkem února bez vědomí nekomunistických členů vlády provedl důležité změny ve Sboru národní bezpečnosti. Na protest proti tomuto postupu podalo 12 členů vlády (z národně socialistické, lidové a demokratické strany) 20. 2. demisi. Tímto krokem vyvrcholilo stupňující se napětí mezi komunistickou a nekomunistickou částí vlády. KSČ pod vedením K. Gottwalda ihned začala s rozsáhlou kampaní (21. 2. velká manifestace na Staroměstském náměstí, 22. 2. sjezd závodních rad, 24. 2. Jednohodinová generální stávka, vytváření akčních výborů Národní fronty na jednotlivých pracovištích a vznik Lidových milicí) a nátlakovými akcemi, které měly donutit prezidenta E. Beneše, aby demisi přijal. Beneš tak učinil 25. 2., kdy jmenoval novou, Gottwaldem navrženou vládu "obrozené" Národní fronty, ovládané KSČ. Převzetí moci komunisty bylo interpretováno jako rekonstrukce vlády ústavní cestou.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Prezident republiky E. Beneš podepisuje jmenovací dekrety novým členům vlády 25. února.
Únor 1948 znamenal nástup komunistické diktatury v Československu
Únorový převrat byl vyvrcholením sílící snahy Komunistické strany Československa (KSČ) o úplné mocenské ovládnutí státu. Komunisté sice ve volbách na jaře 1946 zvítězili, ale postupně začali ztrácet podporu obyvatelstva a hrozil jim neúspěch ve volbách v roce 1948. Proto hledali způsob, jak se vypořádat s ostatními politickými stranami při zachování dojmu ústavnosti. Začali stupňovat kampaně za znárodňování průmyslu a posilovat své pozice v bezpečnostních složkách.
Tato strategie vyvrcholila v posledním únorovém týdnu, kdy ministr vnitra Václav Nosek (KSČ) odvolal z funkce nekomunistické policejní ředitele a nahradil je komunisty. Po prudké debatě sice vláda rozhodla, že propuštění ředitelé se musejí vrátit na svá místa, Nosek to však odmítl.
V tehdejší šestadvacetičlenné vládě premiéra Klementa Gottwalda (KSČ) bylo devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci, čtyři zástupci slovenské Demokratické strany, tři sociální demokraté a dva nestraníci.
Ministři z národně socialistické strany, demokratické strany a strany lidové se rozhodli podat demisi, pokud Nosek neuposlechne. Tímto krokem chtěli buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb.
Nekomunistické strany tak rozehrály vysokou hru v situaci, kdy KSČ měla ve svých rukou nejdůležitější mocenské nástroje a navíc se mohla opřít o podporu Sovětského svazu, který už tehdy považoval Československo za součást sféry svého vlivu.
Dvanáct nekomunistických ministrů podalo 20. února demisi, ale vláda nemohla být rozpuštěna, protože odcházejících ministrů byla menšina. Vnitřně nejednotná sociální demokracie zůstala ve vládě a její levicový proud nakonec stranu sloučil s KSČ.
Prezident Beneš se zprvu zdráhal demisi přijmout, po nátlaku komunistů to ale 25. února učinil a zároveň jmenoval nové ministry navržené KSČ. Předseda komunistů Klement Gottwald tak mohl oznámit "porážku reakce a vítězství pracujícího lidu" a další vývoj v Československu již nezadržitelně směřoval k nastolení komunistické diktatury. Etapa započatá tzv. Vítězným únorem skončila až na podzim roku 1989 "sametovou revolucí".
Zdroj:
Internet - více zde
Václavské náměstí 25. února 1948.
Volební kampaň KSČ před volbami v květnu 1946.
Staroměstské náměstí v Praze v únoru 1948.
Únor 1948.
Manifestace v brněnské zbrojovce.
Noviny z února 1948.
Srp a kladivo - symboly komunismu.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|