29. únor 1920

29. února 1920 byla schválena Ústavní listina Československé republiky.

Ústava, konstituce – základní zákon státu, soubor právních norem, který upravuje ústavněprávní vztahy (obvykle zásadní povahy, tradičně však i název státu, jeho symboly) – Většina státu má ústavu psanou (výjimka např. Velká Británie). Ústavu obvykle přijímá volený zákonodárný sbor, parlament (jinak jde o ústavu vnucenou, oktrojovanou). Ústava může být měněna a doplňována jen ústavními zákony (tuhá, rigidní ústava), řidčeji běžnými zákony (pružná ústava). – V českých zemích platily ústava dubnová (1848), březnová (1849), únorová (1861), podstatně doplněná prosincovou (1867); v československém státě Prozatímní ústava (1918), Ústavní listina ČSR (1920), Ústava 9. května (1948) a Ústava ČSSR (1960); v ČR Ústava ČR (1993).

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Titulní list Ústavy Republiky československé (1920).

Národní shromáždění přijalo první ústavu ČSR
Revoluční Národní shromáždění přijalo 29. února 1920 základní zákon Československa - Ústavní listinu Československé republiky.
Ústava nahradila Prozatímní ústavu a tvořilo ji šest hlav: o formě a územním rozsahu státu, státním občanství, moci zákonodárné, moci vládní a výkonné, moci soudcovské, občanských právech a ochraně menšin národnostních, náboženských a rasových.
Zákonodárnou moc podle Ústavní listiny Československé republiky vykonávalo Národní shromáždění, které se skládalo z Poslanecké sněmovny a Senátu.
Poslanecká sněmovna měla 300 členů, aktivní volební právo od 21 let, pasivní od 30 let a platilo šestileté volební období. Senát měl oproti tomu 150 členů, aktivní volební právo od 26 let, pasivní od 45 let a osmileté volební období. Poprvé směly volit také ženy. Stejný den přijalo Národní shromáždění po velkém boji rovněž jazykový zákon, který označil československý jazyk za jazyk oficiální.

Zdroj:
Internet - více zde

Ústavní listina ČSR.

Ústava
Podle československé ústavy, přijaté Národním shromážděním 29. února 1920, se stal nejvyšším představitelem československého státu prezident republiky. Prezident neměl velké ústavní pravomoci. Díky mimořádné osobní autoritě T. G. Masaryka (který byl prezidentem v letech 1918-1935) měl prezidentský úřad nespornou úctu a všeobecnou vážnost. Dokonce takovou jako v málokteré zemi.
Ústavní listina Československé republiky (Ústava ČSR) měla svůj vzor v ústavách tradičních demokratických republik (Francie, USA). Obsahovala 6 hlav: o formě a územním rozsahu státu, o státním občanství, o moci zákonodárné, o moci vládní a výkonné, o moci soudcovské, o právech občanských a o ochraně menšin. Zakotvila demokratický a republikánský charakter ČSR, zaručovala všem jejím občanům plná občanská osobní a politická práva, svobodu podnikání a ochranu soukromého vlastnictví. Československou republiku definovala jako stát československého národa, zaručovala práva národních, rasových a náboženských menšin a formálně i zvláštní samosprávné postavení Podkarpatské Rusi. V této části vycházela z ustanovení versailleských mezinárodních smluv.

Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 4, Nejnovější dějiny, SPN Praha, 2005
(studijní text byl převzat a upraven pro potřeby studentů gymnázia)

Ústavní listina Československé republiky, vydání z roku 1923.

Vydání ústavy z roku 1923.

Poslední stránka ústavy z vydání v roce 1923.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák