17. březen 1944

15.-17. března 1944 spojenecké letouny provedly masivní nálet na Němci neobsazený klášter na vrcholku Monte Cassina. (Byl později silně kritizován Vatikánem.) Novozélandská 2. divize pak zaútočila a ovládla kótu 193. Během večera indická 4. divize dobyla kótu 163. Všechny další spojenecké útoky 16. března byly bezúspěšné, ale 17. se Novozélanďanům podařilo prorazit a obsadit železniční stanici v Cassinu. Nicméně se jim nepodařilo obklíčit celé město.

Text převzat z:
Shaw, A.: Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko ve spolupráci s nakladatelstvím Columbus, Praha 2004

Trosky kláštera na vrcholku Monte Cassina.

Monte Cassino je benediktinský klášter v Itálii založený cca v roce 529 sv. Benediktem z Nursie. Stojí na stejnojmenné, 520 metrů vysoké hoře asi 130 km jižně od Říma, necelé 2 km západně od města Cassino a je nejstarším klášterem západního mnišství. Po staletí sloužil jako vzor pro budování dalších klášterů.
Pro strategický význam vyvýšeniny, na které stojí, bylo Monte Cassino několikráte zničeno. Poprvé jej vydrancovali a pobořili Langobardi v roce 584, poslední podobná katastrofa, při níž byl klášter prakticky totálně zničen, přišla za druhé světové války, během bitvy u Monte Cassina.
Němci, (zejména generál Senger) chtěli původně klášter bojů ušetřit a nevyužili při budování svých obranných pozic klášter ani jeho nejbližší okolí, nicméně Spojenci si nebyli jisti, zda to myslí upřímně, a 15. února navedli na klášter několik vln strategických bombardérů, které jej srovnali se zemí. Němci poté ruiny obsadili a využili jako výhodnou obrannou pozici.
Zničení kláštera bylo hlasitě kritizováno řadou politiků a představitelů katolické církve, mimo jiné i kardinálem státním sekretářem Maglionim. Americké úřady dlouho setrvávaly na pozici, že měly nezvratné důkazy o přítomnosti německých vojsk v klášteře, teprve v roce 1969 připustily, že v klášteře se v době bombardování ještě žádné německé jednotky nenacházely.
Řada vojenských historiků podotýká, že bombardování kláštera byl veliký nesmysl, neboť jako stojící byl pro obranu jen obtížně využitelný (stojící budovy představují pro obránce spíše riziko než ochranu) – teprve když se změnil v ruiny, tak se stal vynikající obrannou pozicí, kterou Němci obsadili a na níž se pak drželi celé týdny.
Po válce byl klášter obnoven (většinu prostředků poskytl italský stát) a papež Pavel VI. je znovu vysvětil v roce 1964.

Zdroj:
Interner - více zde

Americké střední bombardéry B-25 Mitchell během letu k Monte Cassinu,
aby zaútočily na německé jednotky zakopané v ruinách kláštera.

Pohled na renovovaný klášter Monte Cassino.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák