22. duben 1724

22. dubna 1724 se narodil německý filozof Immanuel Kant.

"Dvě věci naplňují mysl vždy novým a vzrůstajícím obdivem a úctou, čím častěji a vytrvaleji se jimi přemýšlení obírá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně…"

Kantův význam pro filozofii je nesmírný. Filozofie po Kantovi už nikdy nebude taková, jako před ním.

Immanuel Kant.

Kant Immanuel, 1724-1804, německý filozof; zakladatel německé klasické filozofie. Stoupenec kritického přístupu, v němž odlišuje nepoznatelnou věc o sobě a věc pro sebe (jev). Prostor a čas považoval za apriorní (na zkušenosti nezávislé) formy smyslového nazírání, za jistá schémata. Jejich apriornost však umožňuje vědecké poznání. Soustředil se zejména na gnoseologii a celá filozofie se mu stává "vědou o člověku, jeho představování,
myšlení, jednání". V etice je projevem autonomie morálky kategorický imperativ.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Zámek Waldburg-Capustigall.

Kant se narodil v Královci (Prusko, dnes Kaliningrad v Rusku). Studoval na univerzitě teologii, filozofii a přírodní vědy. Působil nejdříve jako domácí učitel, později získal profesuru logiky a metafyziky. Kromě těchto dvou oborů přednášel matematickou fyziku, zeměpis, antropologii, teologii, morálku a přirozené právo.

Pamětní deska na Ruské univerzitě v Kaliningradě;
původně na jihozápadní zdi Königsbergského zámku.

Kantovo filozofické působení lze rozdělit na tři období:

•  "předkritické"
- Do uveřejnění Kritiky čistého rozumu.
V tomto období se zabývá přírodovědeckými otázkami, především vznikem a vývojem sluneční soustavy. Základ jeho názorů tvoří Newtonova fyzika.

•  "kritické"
Ve svém druhém období se snaží prozkoumat strukturu lidského myšlení a určit hranice lidského rozumu.

1. Kritika čistého rozumu
Čistý rozum je rozum, který v sobě obsahuje principy poznání a priori (dané předem, před vší zkušeností). Kritikou se dílo nazývá proto, že jde pouze o kritické posouzení čistého rozumu, jeho zdrojů a hranic. Jádrem díla je myšlenka existence "věcí o sobě", které nemůžeme svými smysly poznat (které leží za jevy) a "věcí pro nás" = jevy, které jsou přístupné naším smyslům. Kant zde ukázal, kde leží hranice našeho teoretického rozumu. Leží tam, kde končí oblast našeho zkušenostního vědění. Co leží mimo tuto oblast, vytváří prostor pro víru v Boha, svobodu, nesmrtelnost… Tyto ideje nemůže rozum ani dokázat, ani vyvrátit.

2. Kritika praktického rozumu
V tomto spise se Kant zabývá etikou. Morální požadavky můžeme rozdělit na ty, které klademe pouze na některé jednotlivce (maximy) a na ty, které klademe na každého člověka (praktické zákony). Kromě toho zavádí pojem kategorický imperativ – jsou to všeobecně platné požadavky kladené nepodmíněně (bez výjimek či podmínek).
Kantovi nejde o vytvoření etického kodexu, ale o prozkoumání způsobu, jakým postupuje náš praktický rozum při vytváření mravních principů. Kategorický imperativ není něco, čím se řídit musíme, ale máme. Každý člověk má svobodu se rozhodnout. Pokud někomu pomáháme proto, že ho máme rádi nebo proto, že to společnost očekává, nejde o mravný čin v pravém slova smyslu. Z mravního zákona Kant odvozuje existenci nesmrtelnosti, svobody a Boha, ačkoli jsou rozumem neprokazatelné. Kdo jedná mravně, svým jednáním prokazuje, že v ně věří, mravní jednání je praktickým uznáním Boha.

3. Kritika soudnosti
Ve své poslední kritice se Kant zabývá citem a fantazií. Soudnost je schopnost podřídit zvláštní případ správné obecné zásadě. City jsou libé, pokud odpovídají naší potřebě a nelibé, pokud tato potřeba není uspokojena. Potřeby označuje Kant jako účely a dospívá k pojmu "účelnost". Účelnost můžeme najít v oblasti krásna (estetiky) či v živé přírodě.

•  "postkritické"
Celé "kritické období" nebylo pro Kanta samoúčelné, nýbrž mělo sloužit jako předběžná práce – jako vyčištění pracovního pole – k vybudování vlastního systému názoru o světě, člověku a Bohu. Jeho dílo Metafyzika mravů se zabývá dvěma oblastmi – právem a ctností. V tomto díle zdůrazňuje občanskou svobodu a rovnost, odmítá revoluci (změny se mají dít pouze za pomoci reforem) i války. Jeho myšlenka svazku národů žije dodnes.

Člověk jako jedinec má:

•  povinnosti vůči sobě samému (sebezachování), proto odmítá sebevraždy i nezdravý styl života. K dalším požadavkům patří pravdivost vůči sobě a sebeúcta.

•  povinnosti k druhým lidem – láska, úcta.

Schéma teorie poznání od Immanuela Kanta.

Kant s hrncem hořčice, kresba od Friedricha Hagermanna (1801).

Kritika čistého rozumu, titulní list prvního vydání z roku 1781.

Kant a jeho spolustolovníci, obraz od Emila Doerstlinga (1892/93).

Kantova hrobka vedle Königbergského chrámu v Kaliningradě.

Obnovený Kantův pomník v Kaliningradě.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 15. května 1867 skončila vláda Maxmiliána I. Mexického v Mexiku. Zastřelen byl 19. června 1867

Virtuální galerie Mistr Theodorik: Kaple sv. Kříže na Karlštejně (malířská výzdoba z let 1357-1367)

Architektura Barokní sloh – Poutní kostel Jména Panny Marie ve Křtinách u Blanska

Slavné a významné dny v historii 21. srpen 1968 - Osobní svědectví o 21. srpnu (1968: Kamila Moučková)

Historie olympiád Londýn 1908

Slavné okamžiky v dějinách sportu Krasobruslení, 1972 - Největší československý krasobruslař