5. duben 1355

5. dubna 1355 byl římský a český král Karel IV. korunován v Římě římským císařem.

Karel IV. z dynastie Lucemburků, 1316-1378, od 1346 český a římský král, od 1355 císař Svaté říše římské; syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Jeden z nejschopnějších středověkých panovníků; opíral svou moc o bohatství státního útvaru zemí Koruny české, který 1348 vytvořil. 1344 se zasloužil o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (v souvislosti s tím přestavba baziliky sv. Víta na gotickou katedrálu), 1348 založil pražskou univerzitu, Nové Město pražské a Karlštejn, 1355 upravil vztah Českého království k Svaté říši římské v Zlaté bule Karla IV.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Císař Karel IV.

Král a císař Karel IV.
Na středověké poměry byl Karel IV. spíše vyšší postavy (měřil 173 cm), měl tmavohnědé vlasy a zdravé zuby. Zato se ve zralém věku trápil s páteří. Byly to snad nejen následky zranění, utrpěného asi při turnaji, ale také dědičných sklonů. Císař proto i když seděl, míval hlavu nachýlenou k levé straně. Při audiencích soustředěně vnímal, ale přitom nožem vyřezával ornamenty do holí či prutů.
Ve svém životě byl čtyřikrát ženat (přečkal tři manželky), nejvíce však zřejmě miloval první choť Markétu-Blanku z Valois. Druhou manželkou byla Anna Falcká, třetí Anna Svídnická, s níž zplodil pozdějšího krále Václava IV., a čtvrtou Alžběta (Eliška) Pomořanská, matka Zikmunda Lucemburského a Jana Zhořeleckého. Posledně jmenovaná proslula i mimořádnou tělesnou silou. Na své děti, zvláště syny, kladl císař vysoké nároky, protože i oni měli být v budoucnu panovníky. Prospěch lucemburské dynastie byl pro Karla prvořadou hodnotou. Po náročné cestě do Francie v roce 1378 se panovníkův stav zhoršil. Na podzim si zlomil nohu, při léčbě prochladl a zemřel, pravděpodobně na zánět plic, ve věku necelých třiašedesáti let.

Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 2, Středověk a raný novověk, SPN Praha, 2004

Císař Karel IV. ze Schedelovy Liber chronicarum, Norimberk 1493.
Národní muzeum v Praze.

Karel IV. císařem
Téhož roku, ve středu před svátkem Velikonoc (1. dubna), pan Karel, maje na mysli to, co se praví v evangeliu: "Každý, kdo se ponižuje, bude povýšen", vstoupil do města Říma jako poutník, pokorně a pěšky, a ačkoli mu Římané vyšli vstříc s velkou slavnostní nádherou, přece on, pohrdaje světskou slávou, vešel do svatého města tajně a po tři dny obcházel skrytě s velkou zbožností všechny prahy svatých, a jeho vlastní lidé ho nepoznali. Konečně v sobotu v předvečer Velikonoc (4. dubna) o hodině nešporní se nejmilostivější panovník ukázal všem ve dvoře pana papeže poblíž chrámu svatého Petra a zjevil všem sebe a svou přítomnost, přičemž ustanovil a nařídil, jak má být nazítří uspořádána slavnost jeho korunovace.
Následujícího dne, což bylo v měsíci dubnu na velikonoční neděli (5. dubna), vyjel pan Karel časně ráno na pole mimo město a tam k němu přišli Římané a převeliké množství jeho lidu ze všech končin světa. Všichni seděli na vojenských koních, ve zbrani a s přílbami s chocholy na řetězech, připraveni jako do boje a projevovali odhodlanost k službám. Potom vjel první panovník světa provázen velkým množstvím lidu, o třetí hodině téhož dne s mocí a nádherou do města, opásal mnoho z bezpočtu lidí rytířskými pásy a byl na schodech před kostelem svatého Petra panem Petrem, kardinálem ostijským, legátem poslaným od pana papeže, a vším duchovenstvem města Říma radostně a se vší slávou přivítán v procesí za zvuku žalmů, zpěvu, varhan a s ostatky svatých, doveden do chrámu a po předcházejícím požehnání a obvyklých obřadech byl při slavné mši týmž kardinálem pomazán a korunován za císaře veškerého okrsku zemského, společně se svou manželkou, paní Annou, již řečenou dcerou zesnulého vévody svídnického.
Nesmírná radost a nevyslovitelný jásot naplnil tehdy všechen český národ, jenž viděl svého krále na vysokém trůně a korunovaného císařskou korunou. Všichni volali Kyrie eleison a zpívali Te Deum laudamus.

(Beneš Krabice z Weitmile, Kronika pražského kostela; překlad Marie Bláhová)

Francouzský král hostí své příbuzné – císaře Karla IV. a jeho syna Václava IV.
Při hostině se hodující baví představením herců o dobývání Jeruzaléma křižáky.

Karel IV. udílí rady svým nástupcům.
Vzdělaný král a císař byl literárně činný. Zpracoval legendu o sv. Václavovi.
Podílel se na přípravě zemského zákoníku Majestas Karolina, který však nebyl českými pány přijat. Napsal vlastní životopis (Vita Carovi), v němž pro poučení svých potomků
popsal zkušenosti, ale i omyly a chyby svého mládí.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák