9. duben 2007

9. dubna 2007 zemřel v Bratislavě český filozof a básník Egon Bondy, vlastním jménem Zbyněk Fišer. Bylo mu 77 let.

Egon Bondy je pseudonym, který si Zbyněk Fišer zvolil v 70. letech v souvislosti s antisemitskou politikou Sovětského svazu. Narodil se 20. ledna 1930. Studium gymnázia nedokončil, nechal se zlákat bohémským stylem života, který až do smrti úplně neopustil. Maturoval nakonec až ve 27 letech. Po maturitě se dal na studium filosofie, získal tituly PhDr. a Csc.

Zdroj:
Internet

Filozof a básník Egon Bondy.

Duchovní otec undergroundu Egon Bondy
Egon Bondy se narodil 20. ledna 1930 jako syn generála československé armády. S Ivo Vodseďálkem reprezentoval Bondy na začátku 50. let první vlnu českého undergroundu (samizdatová edice Půlnoc). V 70. letech se stal pro jeho novou generaci uctívaným učitelem, který jí nabídl i tvorbu, s níž se mohla ztotožnit (především prózy Invalidní sourozenci a Sklepní práce).
Egon Bondy je autorem více než čtyř desítek básnických sbírek a poém, dvaceti prozaických prací, řady filozofických a politologických esejů. V poezii vytvořil vlastní program tzv. totálního realismu. Některé jeho básně byly zhudebněny skupinou The Plastic People of the Universe.
Spolu s Vladimírem Boudníkem patřil k nejbližším přátelům Bohumila Hrabala.

Na protest se přestěhoval do Bratislavy
V 60. letech Bondy vystudoval na Univerzitě Karlově filozofii a jeho studie Útěcha z ontologie z roku 1967 patří k nejčtenějším původním českým filozofickým textům druhé poloviny 20. století.
Do konce života byl nepohodlným intelektuálem. Nespokojený se změnami v české společnosti odešel do Bratislavy. Tam pokračoval v dosavadní práci, přednášel na vysokých školách, věnoval se literární tvorbě, ale hlavně své nejvlastnější filozofické disciplíně - ontologii.

Zdroj:
Internet - více zde

Egon Bondy na výstavě Československý socialistický realismus 1948-1958
v pražském Rudolfinu v listopadu 2002.

Egon Bondy.
Ten, který nezastupitelně zosobňoval intelektuální potenciál Prahy, zemřel v Bratislavě.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák