18. květen 1804
18. května 1804 byl Napoleon Bonaparte francouzským senátem prohlášen císařem Francie.
Napoleon I. z rodu Bonaparte, 1769-1821, francouzský vojevůdce, 1804-14 a 1815 císař. Úspěšný vojenský velitel za Velké francouzské revoluce, 1796 velitel francouzské armády v Itálii, kde porazil Rakušany, 1798-99 podnikl neúspěšné tažení do Egypta. 9. 11. 1799 provedl státní převrat a stal se jako první konzul hlavou státu. 18. 3. 1804 se prohlásil císařem. Reorganizoval státní správu, 1804 vydal Code civil, díky vítězným válkám rozšířil území Francie. Po neúspěšném tažení do Ruska1812 byl poražen 1813 v bitvě národů u Lipska anglo-ruskou-rakouskou-pruskou koalicí. 1814 abdikoval, vypovězen na ostrov Elbu, 1815 uprchl a obnovil císařství, 1815 poražen u Waterloo a deportován na ostrov Svaté Heleny.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Císař Napoleon ve své pracovně, portrét od Davida, 1812.
Závratná kariéra poručíka Napoleona Bonaparta
Napoleon Bonaparte se narodil roku 1769 ve zchudlé šlechtické rodině na Korsice. V roce 1785 vstoupil do armády. Poprvé na sebe upozornil roku 1793, kdy jako poručík dělostřelectva vysvobodil Toulon z britského obklíčení. Nejdříve byl příznivcem jakobínů, ale po jejich pádu spolupracoval s direktoriem. V říjnu 1795 se pokusili roajalisté v Paříži o převrat. Národní garda byla bezmocná a republiku tehdy zachránil generál Bonaparte, který dal v pařížských ulicích do povstalců chladnokrevně střílet z děl. V roce 1796 byl jmenován velitelem francouzských sborů, s nimiž vpadl do Itálie a dobyl ji. Porazil Rakušany a obsadil Milán. V letech 1798-1799 vedl vojenskou výpravu do Egypta, kde rozprášil sultánovo vojsko a zasloužil se i o vědecký výzkum pyramid. V srpnu 1798 zničil však anglický admirál Nelson kotvící francouzské loďstvo u egyptského Abúkíru a překazil tak Napoleonovi jeho plány na ovládnutí Středomoří a Indie. V listopadu 1799 se Napoleon nečekaně vrátil do Paříže a svrhl direktorium. Byl jmenován prvním konzulem, následně doživotním konzulem. Provedl reorganizaci státní správy, usmířil se s katolickou církví a vytvořil velkou armádu. Vyznačoval se nesmírnou pracovitostí a energičností. Jeho moc přerůstala v osobní diktaturu, což bylo potvrzeno v roce 1804, kdy mu senát přiznal titul císaře.
V následujícím desetiletí si Napoleon Bonaparte podmanil skoro celou Evropu s výjimkou Velké Británie, Ruska a Španělska. Uvažoval o založení nové evropské dynastie. Syna, který se mu narodil v manželství s rakouskou princeznou Marií Luisou, povýšil v kolébce na krále římského. Své bratry, sestry a také generály jmenoval vladaři: bratra Josefa nejdříve králem neapolským, poté španělským, Ludvíka králem holandským, Jeroma králem vestfálským, Elisu velkovévodkyní toskánskou, Karolínu provdal posléze za generála Murata a stala se královnou neapolskou. Neúspěšné tažení do Ruska v roce 1812 bylo počátkem Napoleonova prudkého pádu, završeného v roce 1815 definitivní ztrátou trůnu. Císař byl odvezen na ostrov Svatá Helena uprostřed jižního Atlantského oceánu, kde v roce 1821 předčasně a za nevyjasněných okolností zemřel.
Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 3, Novověk, SPN Praha, 2005
Otevřená otázka: Napoleonova smrt - více zde
Napoleonova kariéra na německé dobové karikatuře:
Korsický chlapec - žák vojenské školy - v Paříži - generál - první konzul - císař - ústup ze Španělska - zpáteční cesta z Moskvy - rozloučení s Německém - jeho konec.
Napoleon Bonaparte se v roce 1800 vypravil na další tažení do severní Itálie.
Rakouské vojsko překvapil nečekaným a odvážným přechodem Alp.
David Jacques-Louis: Bonaparte na Velkém svatém Bernardu, 1800
(Berlín, zámek Charlottenburg). Obraz se dostal jako dar vítězného Blüchera až
ke králi Vilémovi III., do pruského sídelního města. Nápisy na kamenech dokládají
Napoleonův nárok – nastoupit okupaci Itálie následnictví Karla Velikého.
V roce 1804 se v pařížské katedrále Notre Dame odehrála slavnostní
korunovace Napoleona Bonaparta na císaře Francouzů.
Na obraze J. L. Davida korunuje Napoleon I.
svoji první ženu Josefinu na císařovnu.
Císař Napoleon I. už se příliš nepodobal revolucionáři,
který střelbou z děl rozháněl v roce 1795 monarchistické povstání.
Ani ne před deseti lety…
Z vojáka císařem.
Napoleon, syn právníka, se proslavil jako voják.
V roce 1793 osvobodil přístav Toulon od britských okupačních sil, v roce 1797 vypudil Rakušany z většiny severní Itálie a před odchodem do Egypta dojednal mír. Mnozí lidé se domnívali,
že dokáže do porevolučních zmatků vnést opět řád, a radovali se z toho, že se stal císařem.
Smrt Napoleona Bonaparta: dne 5. května 1821 v 17.49 vydechl excísař naposledy.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|