Hlavní strana
Vstupte!


Vstupte!

Dominik Hašek
fandí tomuto webu
Vstupte!


Vstupte!
Školní výukový dokument
o koncentračním táboře
Auschwitz-Birkenau
a o holocaustu

Vstupte!
Vzdělávací portál
pro učitele, studenty a žáky


Vstupte!
Otevíráme podstatné

Minutae Carolinae
Minutae Carolinae
Český rozhlas
Projekt: Minutové hry

Muzeum kol Boskovštejn

Muzeum kol
Boskovštejn




e-mail:
mar.simonak@gmail.com


Vstupte!
70. výročí konce
2. světové války

Vstupte!

2. světová válka

Vstupte!
Bitva o Rozhlas

Vstupte!

Speciální web k 70. výročí osvobození Ostravy

Vstupte!
100. výročí vypuknutí
1. světové války

Vstupte!
Před 100 lety
Život za 1. světové


Vstupte!
Válka, která změnila svět
1914 - 1918

Vstupte!
První republika
- dobový tisk

Historický kalendář

22. červen 1941

22. června 1941 byla zahájena operace Barbarossa. Jednalo se o kódové označení vojenského útoku proti SSSR.

Plán Barbarossa, plán útoku nacistických vojsk k napadení Sovětského svazu, realizován 22. 6. 1941.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Sovětské a německé invaze a anexe území ve střední a východní Evropě v letech 1939-1940

Sovětské a německé invaze a anexe území
ve střední a východní Evropě v letech 1939-1940.

Barbarossa - tažení na východ
Operace Barbarossa bylo německé kódové označení útoku proti SSSR, který byl zahájen 22. června 1941 a skončil v prosinci 1941, když vyčerpaná německá vojska nedokázala pokračovat v postupu a přešla do obrany. Německý plán byl prostý. 3 300 000 německých vojáků mělo rozdrtit SSSR v několika týdnech. Tři hlavní směry útoků směřovaly k Leningradu, na Moskvu a do nitra Ukrajiny. Ačkoliv je německé tažení v průběhu operace Barbarossa obecně považováno za úspěšné, šlo o typické "Pyrrhovo vítězství". Draze zaplacené a nedostačující, neboť protivníka nejen nezlomilo, ale ten se v dlouhodobějším časovém úseku ukázal jako silnější.

Podpis Německo-sovětské smlouvy o neútočení

Sovětský ministr zahraničí Molotov podepisuje
Německo-sovětskou smlouvu o neútočení 23. srpna 1939.
Za ním stojí Stalin a německý ministr zahraničí von Ribbentrop.
Se zdi přihlíží Lenin.

Německý král a císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa se roku 1190 utopil v Turecku, když se chtěl připojit ke 3. křížové výpravě. Jeho osud jako by napovídal i o osudu plánu pojmenovaného jeho jménem. První verze plánu byla dílem generála Marckse, tu pak přepracoval generál Paulus, který za dva roky skončil u Stalingradu v ruském zajetí. Směrnici číslo 21, jak se plán oficiálně nazýval, vydal Hitler v prosinci 1940. Konečným cílem operace Barbarossa bylo dobýt území až ke spojnici měst Astrachaň - Archangelsk. Operace byla naplánována tak, aby wehrmacht porazil Rudou armádu ještě před zimou.
Při vypracovávání plánu operace Hitler a jeho nejbližší vycházeli ze zcela mylných odhadů síly ruského letectva a tankových vojsk a jeho schopnosti hrubě podcenili. K optimismu v německém velení určitě vedlo srovnání impozantních výkonů wehrmachtu během blitzkriegu na západě v roce 1940 s ostudným barbarstvím, které předvedla Rudá armáda za zimní války proti Finsku.
Mezi zimní a velkou vlasteneckou válkou nahradil na postu komisaře obrany zcela neschopného Vorošilova podstatně schopnější Timošenko a Rudá armáda udělala ve výcviku během jednoho roku obrovský krok kupředu. Německá armáda sice stále měla náskok, ale ne zas tak velký. Hitler rovněž nevzal v úvahu velmi špatnou komunikační síť v Rusku a problémy, které jeho armádě způsobí rozdíl v rozchodu kolejí mezi ruskou a německou železnicí.
V roce 1941 si sovětský zbrojní průmysl činil nárok na 43,4 procenta veškerého sovětského státního rozpočtu. 22. června 1941 disponovalo sovětské válečné letectvo proti německé branné moci v každém případě více než pětinásobným počtem letadel a více než sedminásobným množstvím tanků. V následujících letech války, která přerostla ve světový konflikt, se začala ještě více prosazovat lidská i materiální převaha Spojenců, které už Německo nedokázalo vzdorovat.
Sověti byli na rozdíl od německého velení informováni o síle svého nepřítele podstatně lépe. V lednu 1941 počítali přibližně s 210 divizemi, což do jisté míry odpovídalo skutečnému stavu. Skutečnosti ale už vůbec neodpovídá tvrzení, stále znovu a znovu šířené, že Sověti byli 22. června německým útokem zcela zaskočeni a vůbec ho nečekali. Opak je pravdou a úvodní německý úspěch lze přičíst na vrub razanci počátečního útoku, ale zejména organizaci a velení Rudé armády.
Na počátku 90. let vyšel na světlo ze sovětských archívů velice zajímavý dokument, a to plán preventivního úderu proti soustředěným německým silám z května 1941. O tom, že Sověti měli připraveny operační plány pro případ války s Německem, se vědělo už od šedesátých let ze vzpomínek různých sovětských generálů a maršálů. Konkrétní plány ale nebyly nikdy zveřejněny, navíc se samozřejmě vždy uvádělo, že šlo o plány obranné.
Jde o 15 ručně psaných stránek, rukopis patří generálu Vasilevskému, který byl v květnu 1941 zástupcem náčelníka operační správy generálního štábu RA. Pod plánem jsou uvedena jména lidového komisaře obrany Timošenka a náčelníka generálního štábu Žukova. Plán nemá žádný název, ale zkráceně bývá nazýván "Žukovův plán", protože Žukov je považován za hlavního ideového autora plánu. Podle historiků byl popudem k vytvoření tohoto plánu Stalinův tajný projev před vojenskými veliteli 5. května 1941, ve kterém velitele RA vyzval, aby se nezabývali pouze obrannými, ale i útočnými operacemi.
Plán je adresován Stalinovi a doporučuje se v něm předejít Německo, převzít iniciativu a zaútočit na rozmisťující se německá vojska. Pro sovětskou armádu klade skutečně grandiózní cíle - v první fázi zničit německá vojska soustředěná východně od Visly, obsadit oblast Krakova a Katovic, obklíčit německá vojska v prostoru Varšavy a do 30. dne operace dojít na linii: Ostrolenka, řeka Narva, Lovač, Lodž, Kreuzburg, Oppeln, Olomouc, proti Rumunsku vést soustředěné údery a dojít na linii řek Modava - Jassy. V druhé fázi operace postupovat z dosažené linie na sever a obsadit území bývalého Polska a východní Prusko.
Podle údajů obsažených v plánu byl tento vypracován v polovině května, zatímco plán Barbarossa nesl Hitlerův podpis z 18. prosince 1940, měl tedy téměř půlroční náskok. Zatímco sovětský plán měl charakter návrhu, o jehož realizaci se teprve mělo rozhodnout, plán Barbarossa byl již přímo směrnicí k provedení útoku s tím, že rozkaz k zahájení bude vydán podle potřeby.
Na straně Německa byl tedy časový náskok a to přikročilo ke konkrétním přípravám v oblasti soustřeďování sil, příprav potřebné infrastruktury a ideologického zdůvodňování. Hitler si byl jist natolik úspěšností svého plánu, že si v průběhu příprav na Barbarossu dovolil zahájit a také úspěšně zakončit balkánské tažení v dubnu a květnu 1941. Našel ještě dostatek času k včasnému přesunu volných sil z Balkánu na východní frontu. Šlo přitom o přesuny ohromného rozsahu desítek divizí, o nichž věděli i prostí občané, natož pak výkonná zpravodajská služba, jako byla bezesporu sovětská.
Stalinův odhad, že by Hitler mohl "přijít" nejdříve začátkem roku 1942 způsobil, že sovětští vysocí důstojníci s přípravami příliš nepospíchali. Stalin se vyjádřil, že německý útok nemůže být očekáván po začátku podzimu, protože to je "pro německý útok již pozdě", a tak se v Sovětském svazu připravovalo všechno na to, aby se německému útoku "předešlo" vlastním útokem, jak to bylo naplánováno ve zmiňovaném operačním plánu. Stalin upřednostnil své odhady a touhy přede vším ostatním a všechna varování odmítal. To se ukázalo jako rozhodující.
Problémem bylo také to, že neexistovaly žádné použitelné plány na obranu. Veškeré instrukce a plánování počítalo se zastavením nepřátelského úderu hned v jeho zárodku a s následným protiúderem a rozdrcením nepřítele buďto na hranicích, nebo na jeho území. Tyto instrukce se však ukázaly jako bezcenné, neboť německý první úder byl natolik zdrcující, že prostě nebylo v silách Rudé armády jej zastavit. Když se zbylé jednotky v souladu s nesmyslnými rozkazy velení pokusily plány protiútoku přece jen naplnit, byly za těžkých ztrát odraženy.
Původní převaha na straně Rudé armády v bojové technice byla u všech zbraní snižována výrazně nižšími standardy při výběru a výcviku mužstva a důstojnického sboru. Značně negativní roli hrál rovněž vliv politických komisařů přidělovaných k jednotkám. Ti měli jen minimální nebo žádné vojenské vzdělání nebo zkušenosti a jejich amatérské zásahy do vedení bojových operací mohly snadno neutralizovat sebelepší výkon velitele.
Na průběh bojů mělo vliv i obyvatelstvo v oblasti bojů. Obecně lze říci, že na Ukrajině, v Bělorusku a Pobaltí, kde jednotky Rudé armády představovaly nenáviděné okupační síly a NKVD spáchalo největší zvěrstva, byli Němci a jejich spojenci vítáni jako osvoboditelé. V Pobaltí a na Ukrajině vypukla povstání, která způsobila Rudé armádě velice vážné potíže a značně ovlivnila průběh následných střetnutí v její neprospěch. Naopak v pozdějších fázích operace Barbarossa se situace změnila, zejména ve vlastním Rusku a "tradičních ruských územích" se místní obyvatelstvo postavilo na odpor německé invazi a poskytovalo Rudé armádě výraznou podporu.
Když Němci 22. června zahájili svůj útok, jejich postup se setkal se slabým a zmateným odporem. Například celkové ztráty sovětského letectva dosáhly první den války neuvěřitelného čísla 1811 letadel, při německých 35 ztracených strojích. 322 sovětských letounů bylo sestřeleno a 1489 bylo zničeno na zemi. Vrchní velitel luftwaffe říšský maršál Hermann Göring považoval toto číslo za přehnané a nechal jej tajně prověřit. Po prověrkách získal dokonce číslo převyšující 2000 zničených strojů.
15 ruských divizí je obklíčeno a zajato. Mansteinův LVI. tankový sbor se skupinou armád Sever postoupí v prvních čtyřech dnech o 296 kilometrů. Guderianova tanková skupina zdolá v prvním týdnu 432 km. I další jednotky wehrmachtu si vedou stejně dobře. Německý útok pokračoval prvních šest týdnů víceméně podle plánů, byly dobyty rozsáhlé prostory Sovětského svazu, zajato ohromné množství sovětských vojáků a získána obrovská válečná kořist.
Koncem tohoto období se však začaly objevovat první potíže organizačního charakteru, které měly na obrněné jednotky horší účinek než vlastní bojová činnost nepřítele. Šest týdnů nepřetržitých bojů si zákonitě vyžádalo svou daň v podobě mechanických závad na strojích a vyčerpaného mužstva. Ani psychicky na tom nebyli němečtí vojáci nejlépe. Doposud byli zvyklí na rychlé a úspěšné akce, a tak pod dojmem své situace začali ztrácet počáteční nadšení. Vše začalo nasvědčovat tomu, že se tažení proti SSSR protáhne.
Jakmile pominula počáteční panika, začali Sověti reorganizovat své jednotky, zejména tankové a letectvo. Jeho velitel z prvních dnů války, generál Rychagov, skončil na popravišti a podobný osud mohl potkat i generála, pozdějšího maršála Koněva, kterého od popravy zachránila až Žukovova intervence u samotného Stalina. Ve velitelském sboru Rudé armády docházelo k řadě změn a přesunů, Žukov i Timošenko byli posláni velet frontovým jednotkám. Z Dálného východu začal přesun divizí na evropské bojiště a naplno běžel nábor a výcvik vojsk. Podařilo se také rozjet výrobu v evakuovaných závodech a v neposlední řadě začala také do SSSR plynout spojenecká pomoc.
Okolnost, že Hitler svým útokem Stalina předešel, a tím prakticky vzal na sebe úlohu věrolomného partnera, měla své historické důsledky. Vedla k porážce Německa a vynesla Stalina do pozice vítěze a vládce ohromného impéria, které přežilo jeho smrt téměř o čtyřicet let.

Zdroj:
Internet - více zde

Německý střemhlavý bombardér Junkers 87 Stuka slavil úspěchy v prvním období války

Německý střemhlavý bombardér Junkers 87 Stuka slavil úspěchy v prvním období války.

Němečtí pěšáci v prvních dnech útoku

Němečtí pěšáci v prvních dnech útoku.

Německé samohybné útočné dělo Sturmgeschütz III se topí v moři bláta

Německé samohybné útočné dělo Sturmgeschütz III se topí v moři bláta.

Německá dělostřelecká jednotka za pochodu

Německá dělostřelecká jednotka za pochodu.
Jednotky Wehrmachtu neměly dostatečný počet motorových vozidel
a tak stále používaly velký počet koní.

Ruští partyzáni ostře napadali německé vojáky za frontou

Ruští partyzáni ostře napadali německé vojáky za frontou.

Německé tanky Pz Kpfw III. postupují ruskou vesnicí

Německé tanky Pz Kpfw III. postupují ruskou vesnicí.

Civilní obyvatelstvo se ve velké míře podílelo na budování obranných pásem a kopání protitankových příkopů

Civilní obyvatelstvo se ve velké míře podílelo na budování obranných pásem a kopání protitankových příkopů.

Ruská pěchota útočí proti německým pozicím

Ruská pěchota útočí proti německým pozicím.

Sovětský plakát z období bojů o Moskvu

Sovětský plakát z období bojů o Moskvu.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Hlavní strana Kontakt O autorovi Zpět! Vpřed! Znovu načíst! O stránkách! Fotogalerie YouTube

Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:


Historický kalendář
Více zde.
Východní fronta, SSSR/2. sv. válka. 19. listopadu 1942 zahájil generál Žukov sovětský protiútok u Stalingradu

Virtuální galerie
Více zde.
Rembrandt: Vlastní podobizna v červené čapce, kolem 1660

Architektura
Více zde.
Architektura 20. století – Vysílač a hotel na Ještědu v Liberci

Slavné a významné dny v historii
Více zde.
30. duben 1945 - Den, kdy Hitler spáchal sebevraždu

Historie olympiád
Více zde.
Sapporo 1972

Slavné okamžiky v dějinách sportu
Více zde.
Lyžování, 1968 - Pohádka o Raškovi


Průvodce Tour de France 2017
Vše o nejslavnějším cyklistickém závodu světa

Peklo Moravy
Cyklistický extrém
"Peklo Moravy"

Vstupte!
Pamětní deska
vojenského stíhacího pilota
Mjr. Jaroslava Nováka


Vstupte!
Témata - Český rozhlas

Vstupte!
Na návštěvě u Karla Čapka

Vstupte!
Frýdek-Místek na dobových
fotografiích a pohlednicích


Vstupte!
Mapy

Vstupte!
Zajímavé odkazy

Vstupte!